ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2354.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2354/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Ing. V. S. , a b) Mgr. A. S., obou zastoupených JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, za účasti 1) Stavebního bytového družstva Olomouc , se sídlem v Olomouci, U kovárny 540/44, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 00090816, zastoupeného JUDr. Tomášem Klimkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Olomouci, Novosadský dvůr 765/6, PSČ 779 00, a 2) J. Z. , zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, PSČ 779 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 134/2011, o dovolání J. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, č. j. 8 Cmo 321/2013-200, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014,
č. j. 8 Cmo 321/2013-200, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. června 2013, č. j. 30 Cm 134/2011-154, ve výroku I. a ve výroku III. ve vztahu mezi Ing. V. S. a Stavebním bytovým družstvem Olomouc a J. Z., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. června 2013, č. j. 30 Cm 134/2011-154, určil, že Ing. V. S. je členem Stavebního bytového družstva Olomouc (dále jen „družstvo“) [výrok I.], zamítl návrh na určení, že k členství Ing. V. S. v družstvu je vázáno právo společného nájmu navrhovatelů k družstevnímu bytu nacházejícímu se v šestém nadzemním podlaží bytového domu v k. ú. N. S. u O. v obci O. (dále též jen „byt“) [výrok II.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Usnesením ze dne 30. ledna 2014, č. j. 8 Cmo 321/2013-200, k odvolání družstva a J. Z. Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku III. ve vztahu mezi Ing. V. S. a družstvem a J. Z. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Dne 18. srpna 2008 uzavřeli Ing. V. S. jako převodce a J. Z. jako nabyvatel smlouvu, jíž Ing. V. S. převedl na J. Z. práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu včetně práva nájmu bytu (dále též jen „členský podíl“) za úplatu ve výši 1.665.000,- Kč, kterou se J. Z. zavázal převést na bankovní účet (ve smlouvě blíže určeného) zprostředkovatele (dále též jen „první dohoda“). Zprostředkovatel měl po obdržení celé úplaty vyzvat smluvní strany k „přepisu členství“ na nabyvatele u družstva a po uskutečnění takového „přepisu“ úplatu převést na účet převodce.
2) Podle článku VIII. první dohody nabyla tato dohoda účinnosti dnem uzavření a mohla být změněna pouze písemnými dodatky potvrzenými oběma smluvními stranami. Členský podíl měl na nabyvatele ve vztahu k družstvu přejít předložením první dohody družstvu, bude-li to družstvo požadovat, jinak „sepsáním dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu“.
3) Dne 11. září 2008 se Ing. V. S. a J. Z. dostavili na družstvo, kde na požadavek družstva sepsali (na formuláři družstva) další dohodu o převodu členského podílu (dále též jen „druhá dohoda“). Druhá dohoda měla nabýt účinnosti dne 15. září 2008 (nejdříve však dnem doručení družstvu) za podmínky, že sjednaná úplata ve výši
1.665.000,- Kč byla přepsána na účet převodce.
Odkazuje na §230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že první i druhá dohoda splňují veškeré náležitosti smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu. Odvolací soud se proto zabýval tím, jak mohou obě dohody obstát vedle sebe. Jelikož do 11. září 2008 (do podpisu druhé dohody) nebyla družstvu předložena první dohoda ani písemné oznámení převodce o převodu členského podílu a písemný souhlas nabyvatele, nestala se první dohoda do tohoto dne účinnou. Ujednání ve druhé dohodě o tom, že tato dohoda nabývá účinnosti za podmínky, že sjednaná úplata ve výši 1.665.000,- Kč bude připsána na účet převodce, posoudil odvolací soud jako dohodu o změně doby účinnosti první dohody podle §516 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Podle odvolacího soudu úmyslem účastníků bylo dosáhnout převedení členského podílu, a proto hodlali odložit účinnost první dohody pouze ve vztahu k nabytí členského podílu J. Z. (jde o obdobu výhrady vlastnického práva). Jelikož vymíněná odkládací podmínka dosud nenastala, dospěl odvolací soud k závěru, že k převodu členského podílu na J. Z. nedošlo, a tudíž je Ing. V. S. stále členem družstva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal J. Z. dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázka, kterým okamžikem dochází k převodu členského podílu), resp. otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, otázka možnosti změny již neexistujícího závazku a otázka možnosti vázání účinnosti smlouvy o převodu členského podílu na zaplacení ceny za převod). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tj. uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel se domnívá, že závěr odvolacího soudu o existenci naléhavého právního zájmu na určení členství Ing. V. S. v družstvu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, např. s rozsudkem ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 2578/2009, který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého ujednání ve druhé dohodě ohledně úhrady sjednané ceny za převod členského podílu je kumulativní novací podle §516 odst. 1 obč. zák., má dovolatel rovněž za nesprávný, a to především z důvodu, že závazek dovolatele zaplatit cenu zanikl v souladu s první dohodou splněním již ke dni 2. září 2008. Tím okamžikem se dovolatel stal členem družstva bez ohledu na to, že první dohoda byla družstvu předložena později. Závazek, který zanikl, nebylo možné zrušit či změnit jakoukoliv dohodou. Dovolatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 2104/2010. Později uzavřená (formulářová) druhá dohoda nemá jakékoliv právní účinky, neboť převodce již členským podílem nedisponoval.
Dovolatel, cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2010, sp. zn. 33 Cdo 4079/2007, má za to, že závazek sjednaný v první dohodě nebylo možné změnit bez dohody se zprostředkovatelem, obsah odkládací podmínky sjednané ve druhé dohodě je totiž neslučitelný s platebními podmínkami sjednanými v první dohodě, jíž se účastnil též zprostředkovatel, což vede k tomu, že druhá dohoda je i z tohoto důvodu neplatná.
Odkládací podmínka je podle dovolatele „ujednáním nicotným“ z důvodu, že nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli členského podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu, a nikoli plněním ze smlouvy, a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti. Dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004.
Dovolatel požaduje, aby usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně byla dovolacím soudem zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhovatelé považují napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nedůvodné, a proto navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně výkladu §516 odst. 1 obč. zák. a možnosti odložení účinnosti smlouvy o převodu členského podílu až do zaplacení ceny za jeho převod.
Dovolání je i důvodné.
Závěr odvolacího soudu o existenci naléhavého právního zájmu Ing. V. S. na určení členství v družstvu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 4323/2009, ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010, či ze dne 21. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012).
Nejvyšší soud však nesdílí názor odvolacího soudu, podle kterého ujednání o odložení účinnosti druhé dohody je dohodou o změně obsahu závazku (kumulativní novací) vzniklého z první dohody ve smyslu §516 odst. 1 obč. zák.
V rozsudku ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 26 Cdo 1460/2013, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v případě, že nájemní smlouva je koncipována tak, jakoby nájemní vztah mezi smluvními stranami poprvé (nově) zakládala, a neobsahuje tedy žádné ujednání o tom, že mění nebo ruší a nahrazuje stávající nájemní vztah k nebytovým prostorám, nemůže jít o kumulativní novaci podle §516 odst. 1 obč. zák.
Obsah právního úkonu lze vykládat podle vůle toho, kdo ho učinil, jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jazykovým projevem učiněným v písemné formě. Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001). Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000). Ani následné jednání smluvních stran nemůže nahradit projev vůle, který není v jejich písemném právním úkonu vyjádřen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 1657/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 26 Cdo 1405/2007).
V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu se závěr, že slovně vyjádřený právní úkon lze vykládat podle vůle konajícího jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jednoznačným jazykovým projevem, plně prosadí i při výkladu úkonů obchodněprávních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 780/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2012, pod číslem 134, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4565/2010, či ze dne 15. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 2810/2011).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že později uzavřená druhá dohoda není změnou obsahu závazku vzniklého z první dohody, byla-li koncipována tak, jakoby právní vztah (jehož obsahem byl převod členského podílu) mezi smluvními stranami poprvé (nově) zakládala, a neobsahovala-li ujednání o tom, že mění nebo ruší a nahrazuje stávající právní vztah existující mezi smluvními stranami na základě dříve uzavřené první dohody.
Nejvyšší soud dále nesdílí ani názor odvolacího soudu, podle kterého úmyslem účastníků bylo převést členský podíl, a proto hodlali odložit účinnost první dohody pouze ve vztahu k nabytí členského podílu J. Z. Takový výklad projevu vůle je totiž v rozporu s jednoznačným (shora citovaným) jazykovým projevem, podle něhož měla být odložena účinnost celé dohody. V dovolatelem citovaném usnesení ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, Nejvyšší soud přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu nelze vázat na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoli plněním ze smlouvy. Smlouva by tudíž nikdy nenabyla účinnosti. Uvedený závěr, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3156/2012, se plně prosadí i pro smlouvu o úplatném převodu členského podílu v družstvu.
Z uvedeného plyne, že k odkládací podmínce v druhé dohodě vymíněné nelze přihlédnout. Pro odpověď na otázku, zda a kdy došlo k převodu členského podílu na J. Z. je proto nutné vyjít především ze shora citovaného článku VIII. první dohody a z §230 obch. zák. Smlouva o převodu členského podílu nabývá platnosti dnem, kdy ji člen družstva a nabyvatel uzavřou. Ustanovení §230 věty druhé obch. zák. odkládá pouze účinnost převodu, a to jen ve vztahu k družstvu, nikoli ve vztahu k účastníkům smlouvy či ke třetím osobám (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4872/2008, jehož závěry se plně prosadí i pro smlouvu o převodu členského podílu). Jinými slovy, nabyvatel se ve vztahu k převodci a ke třetím osobám stává členem družstva (nabývá členský podíl) již uzavřením smlouvy o převodu členského podílu (nebyla-li účinnost smlouvy odložena), ve vztahu k družstvu se nabyvatel stává členem družstva teprve okamžikem, kdy je družstvu předložena smlouva o převodu členského podílu (nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě), případně kdy družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členského podílu a písemný souhlas nabyvatele členského podílu. To znamená, že až do tohoto okamžiku vykonává práva a povinnosti člena družstva ve vztahu k družstvu pouze převodce, který je tak zejména oprávněn účastnit se členské schůze, hlasovat na ní apod.
Odvolací soud se z tohoto pohledu věcí dosud nezabýval; jeho závěr, že k převodu členského podílu na J. Z. dosud nedošlo, je tudíž přinejmenším předčasný.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto v odpovídajícím rozsahu zrušil i je a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Budou-li soudy v dalším řízení řešit otázku, zda J. Z. splnil závazek zaplatit Ing. V. S. cenu za převod členského podílu, nepřehlédnou závěry, jež Nejvyšší soud učinil v rozsudku ze dne 28. listopadu 2008, sp. zn. 33 Odo 1391/2006.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu