Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2015, sp. zn. 29 Cdo 2542/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2542.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2542.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2542/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně UMAPO, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni, Na Trávníku 236, PSČ 321 02, identifikační číslo osoby 48360953, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, PSČ 301 00, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, PSČ 301 00, o zaplacení 5.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 93/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2012, č. j. 14 Cmo 366/2010-299, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 36.542 Kč, k rukám jeho zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 16. března 2010, č. j. 43 Cm 93/2005-235, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o zaplacení 5.400.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti „všem výrokům“ rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka soudům nižších stupňů toliko vytýká, že „zcela ignorovaly“ její důkazní návrhy a že nepřihlédly ke skutečnostem, které vyplynuly z provedených důkazů, resp. z obsahu spisu, aniž by současně otevírala jakoukoliv právní otázku, natož pak otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Svými námitkami tak vystihuje dovolací důvody vymezené v §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., které však nemá u dovolání, jež může být přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici a jejichž prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze. Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 29. července 2013) podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu, ve výši 29.900 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 6.342 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 36.542 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 31. srpna 2015 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/31/2015
Spisová značka:29 Cdo 2542/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2542.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 3366/15
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20