ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2916.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2916/2013-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. K. , zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, proti žalovanému D. D. , zastoupenému Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3083/1, PSČ 702 00, o zaplacení částky 890.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 169/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2013, č. j. 8 Co 216/2013-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.160 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. září 2012, č. j. 58 C 169/2008-240, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 890.000 Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. května 2008 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 142.550 Kč (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 194.560 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je [v řešení otázky, zda na stanovení počátku běhu promlčecí doby podle §107 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), má vliv okolnost, že doba plnění závazku z bezdůvodného obohacení byla mezi stranami dohodnuta, popř. dohodou posunuta k jinému datu] souladné s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, jak vyplývají především z rozsudku ze dne 15. září 1999, sp. zn. 2 Cdon 2041/97. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že okolnost, že doba plnění závazku z bezdůvodného obohacení byla mezi stranami dohodnuta, popř. dohodou posunuta k jinému datu (§516 obč. zák.), nemění nic na stanovení počátku běhu promlčecí doby podle §107 obč. zák. Ke splatnosti dluhu se váže počátek obecné promlčecí doby podle §101 obč. zák., podle něhož však nelze posuzovat promlčení nároku, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení. Nedošlo-li k zániku původního závazku z bezdůvodného obohacení a jeho nahrazení závazkem nově sjednaným (viz ustanovení §570 a §585 obč. zák.), právní důvod vzniku závazku se nezměnil. Srov. v této souvislosti dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 52/2005, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 26 Odo 1695/2006.
Ve vztahu k ostatním (v dovolání označeným) otázkám pak dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 a §241a odst. 2 o. s. ř.). Přitom platí, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13.
Jelikož dovolatel přípustnost dovolání zákonem předepsaným způsobem nevymezil, je jeho dovolání ve vztahu k dalším (v dovolání předestřeným) otázkám vadné a Nejvyšší soud se proto dalšími otázkami (jakožto nezpůsobilými věcného přezkumu) nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. srpna 2013), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí částku 11.860 Kč, a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 12.160 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2015
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu