ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.5282.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 5282/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Mgr. B. M. , za účasti ROZKVĚT, stavebního bytového družstva , se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 44, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 00049239, zastoupeného JUDr. Alenou Ostrejšovou, advokátkou, se sídlem v Jihlavě, Kosmákova 1038/43, PSČ 586 01, o prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení za neplatné, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 66/2001, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. července 2014, č. j. 5 Cmo 148/2014-1048, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení ze dne 19. prosince 2013, č. j. 9 Cm 66/2001-1017, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti části usnesení pod písm. c) shromáždění delegátů ROZKVĚT, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“), konaného dne 18. května 2001, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva ze dne 14. února 2001 o vyloučení navrhovatelky z družstva.
Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když (v pořadí druhé) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 5 Cmo 69/2010-848, ve znění usnesení ze dne 29. září 2010, č. j. 5 Cmo 69/2010-868, a (v pořadí druhé) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2009, č. j. 9 Cm 66/2001-797, bylo k dovolání navrhovatelky usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, č. j. 29 Cdo 3562/2011-992, uveřejněným pod číslem 9/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 9/2014“), zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybňovaný závěr soudů nižších stupňů, podle něhož nevyzvedla-li si výstrahu, která jí byla zaslána před vyloučením z družstva, nastaly účinky doručení prvním dnem, kdy se objektivně mohla seznámit s obsahem písemností (dnem, kdy si zásilku uloženou na poště mohla vyzvednout), je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. října 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 590/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2010, pod číslem 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2013, pod číslem 37, nebo i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Není přitom důvod rozlišovat, jestli byla písemnost doručována družstvu, nebo jeho členovi.
Dovolání nečiní přípustným ani námitka založená na hypotetickém skutkovém stavu, který dovolatelka Nejvyššímu soudu předkládá (podle něhož nebyla o uložení výstrahy na poště vyrozuměna), neboť jde toliko o polemiku se skutkovými zjištěními, k níž dovolatelka nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, podle níž „delegáti nebyli zvoleni v souladu s právními předpisy a stanovami“, když nebyli voleni stejným počtem hlasů, každá samospráva měla mít svého delegáta, všem samosprávám nebylo dáno na vědomí, že se mají konat volby delegátů, a v řadě samospráv, kde byl delegát zvolen, neproběhla volba v souladu s právními předpisy a stanovami. Soudy obou stupňů vyšly z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž nezvolení delegátů samosprávou či neúčast zvolených delegátů na shromáždění delegátů zásadně nelze přičítat k tíži družstva (jinak, než při posuzování, zda je shromáždění delegátů schopno usnášení, příp. zda při přijímání usnesení bylo dosaženo rozhodné většiny), ledaže představenstvo porušilo svou povinnost ze zákona a stanov zajistit řádné svolání shromáždění delegátů (např. tím, že nezajistilo řádnou volbu delegátů) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 561/2004, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v R 9/2014]. K podmínce stejného počtu hlasů pro volbu jednotlivých delegátů srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 2804/2007.
Napadá-li dovolatelka skutkové závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyšly při hodnocení toho, zda k porušení povinnosti zajistit řádnou volbu delegátů došlo, činí tak opět pouze prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním, k čemuž − jak již bylo řečeno − nemá k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Ani poslední námitka dovolatelky, podle níž „se oba soudy nezabývaly tím, zda její vyloučení z družstva bylo přiměřené“, přípustnost dovolání nezakládá. Rovněž zde nelze než konstatovat, že soudy nižších stupňů přistupovaly k tomu, zda institutu vyloučení z družstva nebylo využito zneužívajícím způsobem, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005, usnesení ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, či usnesení ze dne 22. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013). Přestože výslovně neodkázaly na citovaná rozhodnutí, přihlížely soudy nižších stupňů k výši dlužné částky, době, po níž dovolatelka byla v prodlení s její úhradou, délce časového úseku, který byl dovolatelce k uhrazení dlužné částky poskytnut, jakož i k dalším skutkovým okolnostem, které by zneužití práva mohly nasvědčovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. června 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu