ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.64.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 64/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Garančního fondu obchodníků s cennými papíry , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů čp. 912 ev. č. 10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Sehnalovi , advokátu, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správci konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích č. p. 208, PSČ 267 12, za účasti PhDr. F. Z. , jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 7/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2012, č. j. 13 Cmo 57/2011-1469, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2012, č. j. 13 Cmo 57/2011-1469, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) rozsudkem ze dne 6. října 2010, č. j. 41 Cm 7/2004-1327, vyloučil z konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadce“) cenné papíry, a to 123 kusů akcií ČEZ (bod I. výroku), zamítl žalobu, aby z konkursní podstaty téhož úpadce byly vyloučeny ve výroku rozsudku specifikované investiční instrumenty, finanční prostředky na bankovních účtech úpadce, úroky přirostlé ze zůstatků na bankovních účtech, obchodní podíl na společnosti PARTUS společnost s ručení omezeným v likvidaci (dále jen „společnost P“), pokladní hotovost úpadce, finanční prostředky odpovídající dividendám za roky 2001 až 2009 vyplaceným žalovanému v rozhodnutí blíže specifikovanými emitenty, finanční prostředky odpovídající kupní ceně zaplacené společností MC Invest, a. s. (dále jen „společnost M“) žalovanému za koupi akcií společnosti BIOSTER, a. s., (dále jen „společnost B“) [bod II. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
Konkursní soud vyšel z toho, že:
1/ Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. března 2002, č. j. 43 K 6/2002-953, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného.
2/ Rozhodnutím Komise pro cenné papíry (dále jen „Komise“) ze dne 9. května 2002 bylo úpadci odňato povolení k obchodování s cennými papíry.
3/ Sdělením ze dne 13. května 2002 Komise oznámila žalobci – Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry (dále též jen „Fond“ nebo „žalobce“), že úpadce není z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací schopen plnit závazky vůči zákazníkům.
4/ Žalovaný sepsal do konkursní podstaty úpadce investiční instrumenty, finanční prostředky na bankovních účtech úpadce, úroky přirostlé ze zůstatků na bankovních účtech, obchodní podíl na společnosti P, pokladní hotovost úpadce, finanční prostředky odpovídající dividendám za roky 2001 až 2009 vyplaceným žalovanému emitenty a finanční prostředky odpovídající kupní ceně zaplacené společností M žalovanému za koupi akcií společnosti B.
Podle konkursního soudu žalobce prokázal, že vyplatil zákazníkovi obchodníka s cennými papíry (zákazníkovi úpadce) náhradu za zákaznický majetek podle §81d odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 11. července 2002 (dále jen „zákon o cenných papírech“), toliko za 123 ks akcií ČEZ. Pouze v tomto rozsahu se tak stal ve smyslu §81d odst. 2 zákona o cenných papírech věřitelem obchodníka s cennými papíry a pouze v tomto rozsahu se mohl domáhat vyloučení akcií ze soupisu konkursní podstaty úpadce.
Ve vztahu ke zbývajícím cenným papírům žalobce neprokázal, kterým „konkrétním zákazníkům úpadce vyplatil žalobce náhrady za nevydané akcie i s přihlédnutím k zákonnému omezení výše výplaty dle v ust. §81c odst. 1, odst. 7 až 10“.
V části týkající se finančních prostředků vedených na bankovních účtech úpadce, práv k obchodnímu podílu úpadce ve společnosti P a pokladní hotovosti úpadce konkursní soud žalobu zamítl s ohledem na to, že předmětem vylučovací žaloby může být peněžité plnění pouze v případě, jde-li o náhradní peněžité plnění získané správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty, který by jinak sám byl předmětem vylučovací žaloby. O takový případ však nejde.
Konečně ve vztahu k finančním prostředkům odpovídajícím dividendám za roky 2001 až 2009 vyplaceným žalovanému emitenty a finančním prostředkům odpovídajícím kupní ceně zaplacené společností M žalovanému za koupi akcií společnosti B měl konkursní soud za to, že žalobce rovněž neprokázal, že by na něho „přešlo právo vylučovatelů, zákazníků úpadce“.
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil bod II. výroku rozsudku konkursní soudu (první výrok), změnil bod I. výroku rozsudku konkursního soudu tak, že žalobu na vyloučení 123 kusů akcií ČEZ ze soupisu konkursní podstaty úpadce zamítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Odvolací soud zdůraznil, že „otázka věřitelství žalobce vůči úpadci z titulu poskytnutých peněžitých náhrad jednotlivým zákazníkům úpadce nezakládá automaticky věcnou legitimaci žalobce na vydání zákaznického, či jiného majetku v jeho prospěch“. Fond poskytuje náhradu v peněžních prostředcích, avšak jen v tom případě, že se nejedná o zákaznický majetek, který lze zákazníkovi vydat.
Zákaznickým majetkem, který nelze vydat, je podle odvolacího soudu jen zůstatek zákazníkem vložených a obchodníkem použitých finančních prostředků. Pouze za tento zákaznický majetek může Fond poskytnout náhradu podle §81c zákona o cenných papírech. Když náhradu poskytne, vstoupí v rozsahu poskytnutí náhrady do práv zákazníka obchodníka s cennými papíry v tom smyslu, že mu vzniká pohledávka z regresu vůči úpadci za poskytnuté odškodnění, která je pohledávkou za majetkovou podstatou. V rozsahu, v jakém zákazník nebude „odškodněn“ za tento zákaznický majetek (který není možné vydat), mu svědčí pohledávka za úpadcem, kterou je povinen přihlásit do konkursu.
U zákaznického majetku, který je možné vydat, náhrada zákazníkovi obchodníka s cennými papíry nepřísluší. U tohoto majetku zůstává zachována věcná legitimace k podání žaloby na vyloučení zákaznického majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce zákazníkovi obchodníka s cennými papíry.
Z uvedeného dle odvolacího soudu plyne, že „poskytl-li Fond náhradu za zákaznický majetek v případě dotčených 123 kusů akcií, o jejichž vyloučení ze soupisu úpadcovy podstaty soud prvního stupně rozhodl, nevstoupil do práv těchto zákazníků, neboť mu přísluší toliko peněžní náhrada za poskytnuté odškodnění; věcně legitimováni k jejich vydání jsou toliko tito zákazníci, jedná-li se o zákaznický majetek, nikoliv žalobce“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné ve vztahu k prvnímu výroku podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve vztahu k druhému výroku podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř., tj. namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu [konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 242/2006, uveřejněný pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2007“) a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3197/2008] a Vrchního soudu v Praze vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení otázky vstupu Fondu do majetkových práv zákazníka obchodníka s cennými papíry a přechodu aktivní věcné legitimace k podání vylučovací žaloby na vyloučení zákaznického majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty. Dovolatel má za to, že Fond, který vyplatí náhradu za zákaznický majetek, vstupuje do práv zákazníka jako vylučovatele a je tak aktivně věcně legitimován k podání žaloby.
Zároveň nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že Fond „poskytuje náhrady pouze za zákaznický majetek, který nelze vydat, přičemž v posuzovaném případě zákazníci úpadce měli možnost se vůči úpadci domáhat vydání zákaznického majetku“. Z uvedeného totiž dle dovolatele plyne, že neměl zákazníkům úpadce ničeho plnit a nemůže se tak domáhat vyloučení uvedených finančních instrumentů a peněžních prostředků z konkursní podstaty úpadce. Takový názor je však podle dovolatele v příkrém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s R 61/2007.
Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem konkursního soudu, že neprokázal poskytnutí náhrady jednotlivým zákazníkům úpadce. V dovolání blíže rozvádí okolnosti, které mají nasvědčovat tomu, že tyto náhrady zákazníkům úpadce skutečně poskytl.
Dovolatel konečně předkládá Nejvyššímu soudu otázku, která podle jeho názoru nebyla dosud v judikatuře řešena, konkrétně otázku způsobilosti finančních prostředků zahrnutých do konkursní podstaty být předmětem vylučovací žaloby v situaci, kdy prokazatelně jde o finanční prostředky spadající do definice zákaznického majetku, které jsou individualizované a rozlišitelné v rámci konkursní podstaty úpadce.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu a navrhl zamítnutí dovolání. Především zdůraznil, že majetek, jehož vyloučení ze soupisu konkursní podstaty se žalobce domáhá, není zákaznickým majetkem ve smyslu §81b odst. 1 zákona o cenných papírech.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem) byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434), s přihlédnutím §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“), i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání proti druhému (měnícímu) výroku napadeného rozhodnutí je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a je i důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §81a odst. 7 písm. a/ zákona o cenných papírech (v rozhodném znění), prostředky Fondu lze použít na náhrady plynoucí z neschopnosti obchodníka s cennými papíry splnit své závazky vůči zákazníkům, z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací.
Podle §81c zákona o cenných papírech náhrada z Fondu se zákazníkům obchodníka s cennými papíry poskytne v případě, že Fond obdrží písemné oznámení Komise učiněné v dohodě s ministerstvem, a v případě, že je obchodníkem s cennými papíry banka, též s Českou národní bankou, o tom, že obchodník s cennými papíry není z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací schopen plnit své závazky vůči zákazníkům za zákonných a smluvních podmínek a že nejsou vyhlídky na to, že bude schopen tak učinit. Náhrada se též poskytne v případě, že soud vydal rozhodnutí přímo související s finanční situací obchodníka s cennými papíry, které má za následek, že zákazníci nemohou účinně uplatňovat své nároky vůči obchodníkovi s cennými papíry (odstavec 1). Pro výpočet náhrady z Fondu se sečtou hodnoty všech složek zákaznického majetku připadajícího na zákazníka, a to s připočtením úroků nebo jiných výnosů. Součet podle předchozí věty musí zahrnovat vždy též spolumajitelský podíl zákazníka na zákaznickém majetku připadajícím na jiné zákazníky. Od výsledné částky součtu se odečte hodnota zákazníkových závazků vůči obchodníkovi s cennými papíry splatných ke dni, kdy Fond obdržel oznámení podle odstavce 1 (odstavec 7). Pro součet a odpočet podle odstavce 7 jsou určující hodnoty, které ke dni, kdy Fond obdrží oznámení podle odstavce 1, vyplývají ze smluvních ujednání mezi obchodníkem s cennými papíry a zákazníkem nebo z právních předpisů, s tím, že je-li to možné, se při stanovení hodnoty vychází z tržních cen (odstavec 8). Náhrada se zákazníkovi poskytuje ve výši 90 % částky vypočtené podle odstavců 7 a 8, nejvýše však 400 000 Kč pro jednoho zákazníka u jednoho obchodníka s cennými papíry (odstavec 9).
Podle §81d zákona o cenných papírech ke dni zahájení výplaty náhrad se snižuje hodnota závazků obchodníka s cennými papíry vůči zákazníkovi o částku rovnající se právu zákazníka na výplatu náhrady z Fondu (odstavec 1). Fond se dnem podle odstavce 1 stává věřitelem obchodníka s cennými papíry ve výši hodnoty práv zákazníků obchodníka s cennými papíry na plnění z Fondu (odstavec 2).
Již v R 61/2007 Nejvyšší soud vysvětlil, že (byť nesprávný) soupis zákaznického majetku do konkursní podstaty obchodníka s cennými papíry, coby důsledek prohlášení konkursu na majetek obchodníka s cennými papíry, zbavuje zákazníka možnosti ohledně takového majetku účinně uplatňovat své nároky vůči obchodníkovi s cennými papíry a i tento majetek proto podléhá režimu náhrad z Fondu. Nelze ovšem pominout, že smyslem náhrad z Fondu je především napravit (do jisté míry) újmu způsobenou zákazníkům v rozsahu, v němž by jinak byla stěží (nebo vůbec) reparovatelná. (...) Zákaznický majetek, jenž i nadále může být vydán (v konkursní podstatě, do které byl sepsán, je rozpoznatelný a žalobou podle §19 odst. 2 ZKV z ní vyloučitelný), se v intencích uvedeného nahrazuje z Fondu až poté, co bude v režimu náhrad vypořádán zákaznický majetek, který lze v konkursu uplatnit již jen jako pohledávku konkursního věřitele (za samozřejmého předpokladu, že maximální limit náhrad nebyl plněním na takovou pohledávku již vyčerpán).
V uvedeném rozhodnutí dále Nejvyšší soud uvedl, že v rozsahu částky, kterou Fond vyplatí (má vyplatit) jako náhradu za majetek, který je možné z konkursní podstaty vyloučit na základě žaloby podle §19 odst. 2 ZKV, vstupuje Fond i do práv zákazníka jako vylučovatele a je tudíž i aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby. K tomu doplnil, že je logické, že zákazník nemůže uplatňovat právo na plnění dvakrát. Je-li poskytnuta náhrada z Fondu, nemůže se domoci vydání zákaznického majetku v rozsahu, ve kterém mu byla náhrada poskytnuta.
Z uvedeného plyne, že vyplatí-li Fond zákazníku náhradu za majetek, bez ohledu na to, jde-li o majetek, který je možné z konkursní podstaty vyloučit, vstupuje do práv zákazníka vůči obchodníku s cennými papíry.
Lze tedy uzavřít, že měnící výrok napadeného rozsudku, který vychází z toho, že vyplatí-li Fond náhradu za zákaznický majetek, který lze vyloučit z konkursní podstaty, nepřechází na Fond právo domáhat se vyloučení zákaznického majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (R 61/2007), kterou odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně interpretuje.
Vzhledem k tomu, že ze stejného právního závěru vyšel odvolací soud i při odůvodnění potvrzujícího výroku rozsudku, je dovolání přípustné (podle §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.) a důvodné i v části, ve které směřuje proti tomuto výroku, neboť danou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je (i v této části) postaveno na tom, že Fond se nemůže domáhat, aby z konkursní podstaty úpadce (obchodníka s cennými papíry) byl vyloučen majetek, který má povahu zákaznického majetku, neboť toto právo náleží (jen) jednotlivým zákazníkům. Tento závěr je však v rozporu s R 61/2007.
Za daného stavu se Nejvyšší soud nemohl zabývat dalšími dovolacími námitkami, neboť odvolací soud, veden svým nesprávným právním názorem, v napadeném rozhodnutí vůbec nepřezkoumal závěr konkursního soudu o tom, že žalobce v řízení neprokázal, že jednotlivým zákazníkům úpadce poskytl náhrady (kromě vyplacení náhrady za 123 ks akcií ČEZ), jakož ani závěr, podle něhož v poměrech dané věci nemohou být předmětem vylučovací žaloby finanční prostředky.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne závěry uvedené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3197/2008, ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3570/2008 a 29 Cdo 3571/2008, ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3132/2008, ze dne 20. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 5053/2008 a 29 Cdo 5239/2008, ze dne 21. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 229/2009 a ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 5196/2008, které vymezují pojem zákaznický majetek ve vztahu k tomu, za jaké finanční prostředky a na jaký účet obchodník s cennými papíry (v tomto případě úpadce) takový majetek získal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2015
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu