ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.46.2013.1
KSUL 77 INS 4352/2008
77 ICm 502/2010
sp. zn. 29 ICdo 46/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. R. K. , zastoupeného JUDr. Markem Pavlovským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28398483, jako insolvenčnímu správci dlužníka LIBES, s. r. o., o vyloučení pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 77 ICm 502/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LIBES, s. r. o. , se sídlem v Liberci, Tanvaldská 38, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 62743732, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS 4352/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 77 ICm 502/2010, 103 VSPH 120/2012-176 (KSUL 77 INS 4352/2008), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 77 ICm 502/2010-126, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě žalobce Ing. R. K. směřující proti insolvenčnímu správci dlužníka LIBES, s. r. o. (dále jen „dlužník“) tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyloučil pohledávku vůči společnosti Kvartet, spol. s r. o. ve výši 1.500.000 Kč (dále jen „sporná pohledávka“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení [bod II. výroku].
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem svědka JUDr. J. L., uzavřel, že dlužník (jako postupitel) uzavřel dne 26. února 1999 se žalobcem (jako postupníkem) smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě se žalobce stal věřitelem sporné pohledávky. Návrh na uzavření postupní smlouvy přitom učinil – jak vyplývá z provedených důkazů, jež „tvoří logický řetěz“ – žalobce a dlužník tento návrh podpisem smlouvy akceptoval. Podle odvolacího soudu tak nemůže být pochyb o tom, že ve smyslu ustanovení §43c, §44 odst. 1 a §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, byla smlouva o postoupení pohledávky (v písemné formě) uzavřena.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Dovolatel polemizuje se správností rozhodnutí odvolacího soudu za použití argumentů, jimiž (posuzováno z obsahového hlediska) zpochybňuje správnost skutkového závěru (na němž odvolací soud založil právní posouzení věci), podle kterého smlouvu o postoupení sporné pohledávky podepsaly obě smluvní strany „k datu 26. února 1999“. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů však způsobilý dovolací důvod nepředstavují (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a k jejich přezkoumání dovolání připuštěno být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 29. listopadu 2013), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí částku 3.100 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem 4.114 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2015
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu