ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.70.2015.1
KSHK 41 INS 2242/2009
41 ICm 3670/2013
sp. zn. 29 ICdo 70/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce O. S. , zastoupeného Mgr. Lubomírem Matějem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 806/32, PSČ 500 02, proti žalovanému Bibby Financial Services, a. s. , se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 25320513, zastoupenému JUDr. Daliborem Vaigertem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 80, PSČ 603 00, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm 3670/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka O. S. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 2242/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 41 ICm 3670/2013, 101 VSPH 78/2015-167 (KSHK 41 INS 2242/2009), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. listopadu 2014, č. j. 41 ICm 3670/2013-143, zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „ insolvenční soud “) žalobu, kterou se dlužník O. S. domáhal (jako žalobce) vůči věřiteli Bibby Financial Services, a. s. (jako žalovanému) určení neexistence pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenční ho řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka ve výši 8.283.927,44 Kč. (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.114 Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. dubna 2015, č. j. 41 ICm 3670/2013, 101 VSPH 78/2015-167 (KSHK 41 INS 2242/2009), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.831 Kč (druhý výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2014“) [usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. II. ÚS 2604/2014 (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu). Z R 92/2014 napadené rozhodnutí výslovně vychází, přičemž dovolatel (jenž je v dovolání zmiňuje pro účely vymezení přípustnosti dovolání) se závěry R 92/2014 smysluplně nepolemizuje.
Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 34/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. září 2014, sp. zn. I. ÚS 2603/2014), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 35/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. října 2014, sp. zn. IV. ÚS 2606/2014) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 36/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. října 2014, sp. zn. III. ÚS 2605/2014).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. září 2015) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu.
Incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky je sporem ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak jde o částku 3.400 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů dovolacího řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. října 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu