ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.88.2015.1
KSPH 68 INS 23380/2014
68 ICm 4158/2014
sp. zn. 29 ICdo 88/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00064581, proti žalovanému Ing. Tomáši Zůzovi , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. M., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm 4158/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. M. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 23380/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 68 ICm 4158/2014, 101 VSPH 295/2015-55 (KSPH 68 INS 23380/2014), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2015, č. j. 68 ICm 4158/2014, 101 VSPH 295/2015-69 (KSPH 68 INS 23380/2014), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 68 ICm 4158/2014-46, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Insolvenční soud - cituje ustanovení §11 odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů) - dovodil, že žalobce není ve sporu osobou osvobozenou od soudních poplatků, neboť nejde o výkon státní správy.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení) potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud uvedl, že prostřednictvím žádosti dle §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), se neřeší, zda žalobce je od soudního poplatku osvobozen ze zákona podle §11 odst. 2 písm. b/ zákona o soudních poplatcích (což podle odvolacího soudu vskutku je).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že mu mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, jestliže i odvolací soud uznává, že „dovolateli má být přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků“.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015, (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že tím, zda žalobce je v projednávané věci ex lege osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se nezabýval, neboť pro závěr, zda lze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., to nemá význam.
Jinak řečeno, rozhodovací praxe soudů je ustálena v tom, že institut zákonného osvobození od soudních poplatků upravený v §11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích nelze zaměňovat s institutem upraveným v §138 o. s. ř., což dovolatel zjevně (a nesprávně) činí. Srov. dále i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. února 2003, sp. zn. 35 Co 40/2003, uveřejněné pod číslem 73/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu