Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. 29 NSCR 25/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.25.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.25.2013.1
KSOS 36 INS 49 62/2010 sp. zn. 29 NSČR 25/2013-B-337 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka SUGAL spol. s r. o., se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3, PSČ 743 01, identifikační číslo osoby 26871548, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 4962/2010, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání věřitele č. 121 SEZ energy invest s. r. o., se sídlem v Bílovci, Sokolovská 1086, PSČ 743 01, identifikační číslo osoby 28597141, zastoupeného JUDr. Danielem Kaplanem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2012, č. j. KSOS 36 INS 4962/2010, 3 VSOL 731/2012-B-197, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 8. srpna 2012, č. j. KSOS 36 INS 4962/2010-B-166, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) „reorganizaci dlužníka“ (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku). K odvolání dlužníka a věřitelů č. 121 SEZ energy invest s. r. o., č. 74 Vaex Varkens – en Veehandel B. V. a č. 41 Pozemkového fondu České republiky Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu s tím, že v bodě I. výroku potvrdil usnesení „ve správném znění“ tak, že se zamítá reorganizační plán dlužníka. Odvolací soud vyšel z toho, že dlužník v reorganizačním plánu [v souladu s ustanovením §337 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] rozdělil věřitele do čtyř skupin – 1. každý zajištěný věřitel, 2. všichni nezajištění věřitelé, 3. věřitelé dle ustanovení §335 insolvenčního zákona a 4. věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny. Insolvenční soud k návrhu věřitele Lignolet, s. r. o. na schůzi věřitelů konané dne 30. května 2012 podle §337 odst. 6 insolvenčního zákona rozhodl, že pro účely hlasování na schůzi věřitelů se věřitelé GIGANT spol. s r. o., HON a. s., KA Contracting ČR s. r. o. a PŠVP BIO s. r. o. zařazují do samostatné skupiny nezajištěných věřitelů. Insolvenční soud totiž dospěl k závěru, že označení věřitelé „participují přímo formou aktivní spolupráce s dlužníkem na jeho aktuálním hospodaření a současně na případném plnění navrženého reorganizačního plánu ve smyslu převzetí činnosti dlužníka v rozsahu dle reorganizačního plánu“. Proto jsou zájmy těchto věřitelů odlišné od zájmů ostatních nezajištěných věřitelů, neboť mají přímý zájem na realizaci reorganizačního plánu na rozdíl od věřitelů ostatních, u nichž se „primárně zjišťuje podstatný zájem na maximálním uspokojení přihlášené pohledávky“. Podle odvolacího soudu nebyl postup insolvenčního soudu na schůzi věřitelů svévolný, neboť o vytvoření skupiny věřitelů zainteresovaných na spolupráci s dlužníkem nerozhodl insolvenční soud sám z vlastní iniciativy, nýbrž na návrh věřitele, jehož lze označit jako dotčeného věřitele, neboť byl dlužníkem zařazen do skupiny nezajištěných věřitelů, které se navrhovaná změna přímo dotýká. Odvolací soud dovodil, že přiznává-li insolvenční zákon (v ustanovení §337 odst. 6) soudu oprávnění zkoumat odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin, pak může soud na návrh oprávněné osoby rozhodnout nejenom o přeřazení věřitele do jiné skupiny, nýbrž také o vytvoření cílené skupiny věřitelů. K námitkám odvolatelů, že v důsledku vytvoření cílené skupiny věřitelů nebyl reorganizační plán přijat všemi skupinami věřitelů, odvolací soud uvedl, že i kdyby byl reorganizační plán ve smyslu ustanovení §348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona přijat všemi skupinami věřitelů, neznamenalo by to automatické schválení reorganizačního plánu soudem. Z ustanovení §348 odst. 1 insolvenčního zákona totiž vyplývá, že insolvenční soud schválí reorganizační plán tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny podmínky podle písm. a/, b/, c/, d/ a e/ označeného ustanovení. Insolvenční soud přitom neschválil reorganizační plán z důvodu nesplnění nejenom podmínky podle ustanovení §348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, ale též z důvodu nesplnění podmínky podle ustanovení §348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona, tj. že v hospodaření dlužníka dochází ke vzniku neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou s tím, že ze strany dlužníka nejsou dostatečným způsobem, včas a věrohodně osvětleny důvody, pro které k tomu dochází a není jasně deklarováno řešení. Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že existence neuhrazených splatných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň je zásadní překážkou realizace „reorganizace dlužníka“. Současně konstatoval, že důvodem pro závěr insolvenčního soudu, podle něhož dlužník své závazky za podstatou vůči finančnímu úřadu není schopen uhradit, byly údaje poskytnuté samotným dlužníkem v jeho vyjádření ze dne 21. dubna 2012. Tvrzení dlužníka, že všechny „zapodstatové“ pohledávky za rok 2011 byly uhrazeny, je podle odvolacího soudu v rozporu s vyjádřením finančního úřadu. Dlužník ani netvrdí, kdy a z jakých finančních prostředků zaplatil splatné pohledávky finančního úřadu. K poukazu odvolatelů na to, že závazky vůči finančnímu úřadu mohou být uspokojeny z prostředků deponovaných na obstavených účtech dlužníka, odvolací soud uvedl, že ani v tomto směru se dlužník v odvolání zcela jednoznačně nevyjádřil, když pouze zcela obecně uváděl, že má na svých účtech deponovanou částku 8 906 624 Kč, která rovněž může sloužit k uspokojení „zapodstatových“ pohledávek, přičemž ani z reorganizačního plánu nevyplývá, že „zapodstatové“ pohledávky měly být hrazeny z prostředků zablokovaných na účtech dlužníka. Na tomto základě odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, když vedle podmínky dle ustanovení §348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona není naplněna ani podmínka dle ustanovení §348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu se odvolací soud nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu dle ustanovení §348 odst. 2 insolvenčního zákona. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 121 SEZ energy invest s. r. o. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), když je přesvědčen, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má po právní stránce zásadní význam, a to, zda usnesení §337 odst. 6 insolvenčního zákona dává soudu možnost zřídit dle jeho úvahy samostatnou skupinu věřitelů, do takové skupiny věřitelů zařadit soudem vybrané věřitele a tímto způsobem tak modifikovat předložený reorganizační plán, jehož základní náležitostí je právě rozdělení věřitelů do skupin. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel prosazuje výklad ustanovení §337 odst. 6 insolvenčního zákona, podle něhož je insolvenční soud oprávněn zkoumat, zda jednotlivé skupiny věřitelů byly dle reorganizačního plánu vytvořeny po právu, tj. skutečně zahrnují věřitele se shodnými hospodářskými zájmy i právním postavením, což může mít za následek neschválení reorganizačního plánu. Zkoumané ustanovení však podle dovolatele nedává insolvenčnímu soudu pravomoc zřídit dle jeho úvahy samostatnou skupinu věřitelů a navíc do takové skupiny zařadit soudem vybrané věřitele. Nepřísluší mu tímto způsobem měnit reorganizační plán, neboť toto právo náleží pouze předkladateli reorganizačního plánu. Insolvenční soud má pouze oprávnění k námitce určitého věřitele jej „přeřadit“ z jedné skupiny do druhé. Dovolatel má za to, že kdyby insolvenční soud nezřídil zvláštní skupinu věřitelů a držel by se reorganizačního plánu, byl by reorganizační plán schválen všemi skupinami věřitelů (kromě skupiny tvořené jediným zajištěným věřitelem, jehož pohledávka měla být uspokojena v plném rozsahu). Za této situace by podle dovolatele insolvenční soud mohl neschválit reorganizační plán „s odkazem na předpoklad, že jeho schválení by vedlo k dalšímu úpadku dlužníka, pouze pokud by takový předpoklad hraničil s jistotou“. Tak tomu ovšem podle dovolatele nebylo, neboť dlužník prokazatelně hospodařil s kladnými výsledky. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné (srov. i dikci ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.). Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud v napadeném usnesení uzavřel, že nebyla splněna ani podmínka pro schválení reorganizačního plánu podle ustanovení §348 odst. 1 písm. c/, ani podmínka podle ustanovení §348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona. Závěr odvolacího soudu, že nebyla splněna podmínka pro schválení reorganizačního plánu podle ustanovení §348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona, podle něhož pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak, dovolatel nijak nezpochybňuje. V dovolání nepolemizuje se závěrem odvolacího soudu, že dlužník neuhradil pohledávky finančního úřadu za majetkovou podstatou (šlo o pohledávky za rok 2011) a že jejich úhrady ani není schopen. Protože nesplnění podmínky podle ustanovení §348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona je samostatným důvodem pro zamítnutí reorganizačního plánu (k tomu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 NSČR 18/2010, uveřejněného pod číslem 65/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž dovolatel tento závěr odvolacího soudu nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá, není za této situace dovolání přípustné ani k přezkoumání dalšího závěru odvolacího soudu, tj. nesplnění podmínky pro schválení reorganizačního plánu dle ustanovení §348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, který vychází z dovolatelem zpochybňovaného výkladu ustanovení §337 odst. 6 insolvenčního zákona. I kdyby totiž Nejvyšší soud uvedený závěr odvolacího soudu shledal nesprávným, nemohl by z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a posouzení této otázky by se tudíž nemohlo projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím. Důvod připustit dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tak Nejvyšší soud nemá. Nejvyšší soud proto dovolání věřitele SEZ energy invest s. r. o. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., čl. II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2015 Mgr. Milan Polášek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2015
Senátní značka:29 NSCR 25/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.25.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Reorganizace
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§348 odst. 1 písm. c) IZ.
§348 odst. 1 písm. e) IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21