Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. 29 NSCR 29/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.29.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.29.2015.1
KSUL 71 INS XY sp. zn. 29 NSČR 29/2015-B-39 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. F. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, PSČ 412 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2014, č. j. KSUL 71 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 2. srpna 2013, č. j. KSUL 71 INS XY, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) tak, že: 1/ K insolvenční návrhu dlužníka se nepřihlíží (bod I. výroku). 2/ Návrh na povolení oddlužení se odmítá (bod II. výroku). 3/ Na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs (bod III. výroku), který bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku). 4/ Určil, kdy nastávají účinky prohlášení konkursu (bod V. výroku). 5/ Působnost věřitelského výboru bude do doby jeho zvolení vykonávat soud (bod VI. výroku). 6/ Uložil insolvenčnímu správci podávat zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod VII. výroku). Bod I. výroku odůvodnil insolvenční soud tím, že dlužník podal insolvenční návrh až po rozhodnutí o úpadku. Návrh na povolení oddlužení odmítl insolvenční soud pro vady [§393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], s tím, že dlužník ani přes výzvu insolvenčního soudu (z 25. února 2013) návrh nedoplnil a nedoložil požadované listiny. O prohlášení konkursu a o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, rozhodl insolvenční soud podle §396 odst. 1 a §314 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. až VII. výroku. Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že návrh na povolení oddlužení z 15. října 2012 vykazuje i po výzvě soudu vady, pro něž nelze pokračovat v řízení o něm. K tomu doplnil, že usnesením ze dne 26. března 2013 (B-20) vyzval insolvenční soud dlužníka ke splnění povinností uložených mu již usnesením ze dne 25. února 2013 (B-18), zejména k doplnění seznamu majetku, ke sdělení údajů o vyživovacích povinnostech dlužníka a o závazcích dlužníka, jakož i k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitostí a k předložení darovací smlouvy. Dlužník však na výzvu nereagoval. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení „§236“ (správně §237) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky (poučovací povinnosti insolvenčního soudu ve vztahu k opravě a doplnění návrhu na povolení oddlužení), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně je rozhodována rozdílně. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání, vycházeje z toho, že dovolání v dané věci může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a že pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř. I. K té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Oba soudy založily závěr o nutnosti odmítnout dlužníkův návrh na povolení oddlužení postupem podle §393 odst. 3 insolvenčního zákona především na tom, že dlužník v seznamu majetku uvedl, že je nemajetný, přestože je spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo 1960 pro obec a katastrální území Litoměřice (rodinného domu, garáže a tří pozemků). Tato skutečnost plyne z obsahu spisu a dlužník ji ani nezpochybňuje. Náležitostmi návrhu na povolení oddlužení (§391 insolvenčního zákona) a jeho povinných příloh (§392 insolvenčního zákona) se obecné soudy ve své rozhodovací praxi opakovaně zabývaly, přičemž dospěly k následujícím (judikatorně ustáleným) závěrům: 1/ Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ustanoveních §391 a §392 insolvenčního zákona vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v §398 insolvenčního zákona má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu [usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2008, sp. zn. KSUL 46 INS XY, 1 VSPH XY, uveřejněné pod číslem 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 60/2009“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 16/2010, uveřejněné pod číslem 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 79/2011“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2013, pod číslem 129]. 2/ Není-li návrh na povolení oddlužení přes výzvu insolvenčního soudu doplněn o všechny zákonem požadované přílohy, insolvenční soud jej odmítne podle §393 odst. 3 insolvenčního zákona (R 60/2009, R 79/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2012). 3/ Vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o současném prohlášení konkursu na majetek dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2012). 4/ Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“)]. 5/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (R 86/2013). 6/ Neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§395 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona). Kdyby se prokázalo, že se tak stalo úmyslně, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013]. Napadené rozhodnutí je s touto (ustálenou) judikaturou (i Nejvyššího soudu) v souladu; Nejvyšší soud proto potud odmítl dovolání podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Závěr o nepřípustnosti dovolání v této části nemůže zvrátit ani dovolací námitka, podle které byl nezákonný požadavek insolvenčního soudu na doplnění seznamu majetku (o údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně, o odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu), na předložení znaleckého posudku na nemovitost a na doložení úředně ověřené darovací smlouvy. Podstatné je, že i tak byl dán důvod odmítnout návrh na povolení oddlužení pro nedoplnění seznamu majetku údajem o (spolu)vlastnictví dlužníka k nemovitým věcem. II. K té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. až VII. výroku. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Ve vztahu k těmto výrokům dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (veškerá dovolací argumentace se soustřeďuje ke zpochybnění výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení). Potud proto Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. Srov. k tomu především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). K posuzování přípustnosti dovolání u závislých výroků (jimž jsou ve vztahu k bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu i výroky uvedené v bodech III. až VII. tohoto usnesení) srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2015 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2015
Senátní značka:29 NSCR 29/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.29.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvence
Oddlužení
Dotčené předpisy:§237 předpisu č. 99/1963Sb.
§243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 2879/15
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21