ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1022.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1022/2015 -113
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 o dovolání, které podal obviněný I. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 To 77/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 5/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 T 5/2013 , byl obviněný I. Ž. na skutkovém základě popsaném ve výroku pod bodem I) 1.-27. uznán vinným ze spáchání zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §186 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. V., J. B., A. T., K. K. a M. M.
O odvolání obviněného (jeho družky, syna a sestry) a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 To 77/2014 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu zrušil z podnětu odvolání obviněného (jeho družky, syna a sestry) napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině v bodech I/1-27 a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného na shodném skutkovém základě uznal vinným [ad I/14-27] ze spáchání zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, [ad I/1-27] přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to jej podle §186 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně podle §256 trestního řádu zamítl odvolání státního zástupce.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. K němu uvedl, že se soudy obou stupňů dopustily nesprávné právní kvalifikace a že nebyla naplněna ani jedna ze tří skutkových podstat uvedených v rozsudcích. Ke skutkové podstatě zločinu sexuálního nátlaku podle §186 trestního zákoníku uvedl, že si není vědom žádného čelného postavení v naturistickém hnutí, natož aby jej zneužíval. Podle obviněného nebyl naplněn ani znak „přiměje jiného k obnažování“, jelikož všichni účastníci akcí byli skuteční naturisté. K obnažování nemohl ani „přimět děti prostřednictvím rodičů“, jelikož na děti neměl přímý vliv a účast dětí na předmětných akcích byla primárně záležitostí jejich rodičů. Navíc děti nemohl přimět k obnažování, když děti přišli na akce v doprovodu rodičů již obnažené a vlastní obnažování se konalo v šatnách wellnesů a aquaparků. Předmětné akce se podle obviněného nijak nelišily od akcí stejného charakteru pořádaných v předchozí době, snad se jen více fotilo a natáčelo, což ale nijak nenarušovalo průběh akcí a byli o tom lidé předem informováni. Pokud soudy uvedly, že na akcích vznikal podnětový materiál pro pedofilní osoby, namítl obviněný, že pedofil je člověk, který se narodil s úchylkou, která mu komplikuje život. Primárně má děti rád a nechce jim ubližovat, bohužel jeho úchylka je spojená s tím, že k nim prožívá erotické city. Současně ovšem nelze dát rovnítko mezi pedofila a toho, kdo děti skutečně zneužívá nebo se o to pokouší. Podobný podnětový materiál je dostupný i na jiných internetových stránkách. Obviněný dále popřel, že by motivem jeho jednání byla ziskuchtivost. Je naopak povahy velice skromné a nemá žádný majetek krom osobních věcí. Finance za pořádání akcí bral jako sponzoring, který sloužil k uhrazení pronájmu bazénu, ubytování, dopravy, apod. Případné další peníze bral jako odměnu za vynaložený čas. Ke skutkové podstatě trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 trestního zákoníku namítl, že z hlediska ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte nemohlo dojít k posunu uvědomění si vlastní nahoty v souvislosti s penězi, jelikož finanční úhrady a ceny do soutěží nesloužily jako motivace, ale jako využití sponzoringu. Dospělé naturisty jistě mile překvapilo, že jim jsou uhrazeny výdaje, a děti byly rády, když vyhrály nějakou pěknou cenu v soutěži. Focení si většinou ani neuvědomovaly. K naplnění skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle §181 trestního zákoníku poukázal obviněný na to, že z počátku nevěděl, že pořízené fotografie budou vystavovány na placených internetových stránkách. Pravděpodobně by to pro něj však nemělo až takový význam, vzhledem k jeho hlubokému naturistickému přesvědčení, že myšlenka naturizmu jde napříč národy a kontinenty. Předmětný zahraniční server je navíc legální, a skutečnost, že je placený, skýtala pro naturisty větší soukromí. Nikoho neuváděl v omyl. Účastníci věděli, že se jedná o reklamní záležitost, o natáčení byli informováni a ve většině případů udělili písemný souhlas. Soudy se rovněž nevypořádaly s tím, zda někomu vznikla vážná újma na právech. Z uvedených důvodů má obviněný za to, že napadená rozhodnutí jsou namířena proti naturismu jako takovému.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 To 77/2014, zrušil v plném rozsahu, dále aby zrušil v plném rozsahu i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 T 5/2013, a sám ve věci v souladu s §265m odst. 1 trestního řádu rozhodl o zproštění obžaloby podle §226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil námitky jak skutkové, tak právní. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je třeba odmítnout námitky, jimiž zpochybňuje ve věci učiněná skutková zjištění. Pokud jde o námitky proti právní kvalifikaci jednání obviněného, státní zástupkyně uvedla, že skutková podstata zločinu sexuálního nátlaku podle §186 trestního zákoníku byla naplněna mimo jiné tím, že obviněný zajišťoval pro akce především rodiny s dětmi, zejména mladými dívkami, a byl vybízen, aby účastníky setkání obměňoval. Docházelo k selektivnímu výběru účastníků akcí, kteří byli k účasti motivováni hrazením nákladů. Obviněný byl ze strany polských občanů veden k tomu, aby zajišťoval co nejrozmanitější zábavu, do které pak byli účastníci mnohokrát, byť nenásilně, nuceni. Obviněný žádal, aby účastníci akcí nebyli informováni, že jejich fotografie se ocitnou na veřejně přístupných webech. Rovněž znaky přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 trestního zákoníku byly naplněny, neboť není pochyb o tom, že ohrozil mravní vývoj dětí, neboť spojování nahoty s penězi mohlo mít vliv na formování jejich hodnotového a motivačního systému. Ve vztahu k přečinu poškození cizích práv podle §181 trestního zákoníku způsobil poškozeným vážnou újmu v právu na lidskou důstojnost v sexuální oblasti, neboť bez jejich souhlasu byly fotografie jejich nahých těl umístěny na webu v zahraničí, kdy s uvedenými fotografiemi bylo obchodováno.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Obviněný I. Ž. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Vrchního soudu v Olomouci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněných. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla dominantně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se jejich prostřednictvím snažil prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Tyto dovolací námitky se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud doplňuje, že s ohledem na obsah trestního spisu nemá pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných oběma soudy. Lze odkázat na velmi podrobná odůvodnění v obou napadených rozhodnutích. Pouze ve stručnosti k nim uvádí, že o výjimečném postavení obviněného v rámci naturistického hnutí v České republice svědčí i jeho vlastní výpověď, když sám sebe charakterizuje jako nadšeného naturistu, který se organizování naturistického hnutí věnuje od roku 2003, založil a provozuje i takto zaměřené webové stránky. Od ostatních naturistů jej odlišuje velká pracovitost a pracovní nasazení, s jakým organizuje naturistické akce. Za léta spolupráce si získal důvěru lidí, kteří od jím pořádaných akcí mohli očekávat bohatý program a zábavu pro děti i celou rodinu. O jeho postavení v naturistickém hnutí v neposlední řadě svědčí i velké množství podání označených zpravidla jako „petice za I. Ž.“, která v souvislosti s projednávanou věcí došla Nejvyššímu soudu.
O charakteru spolupráce mezi dovolatelem a dalšími obviněnými svědčí mimo jiné i záznam jejich elektronické komunikace zajištěný polskými justičními orgány. Z něj vyplývá, že již na počátku byl dovolatel informován o tom, že organizování naturistických akcí pokrývají polští občané veškerými náklady a jejich organizátorovi dají jednou za měsíc od 10.000 $ do 15.000 $, ovšem za možnost pořizování fotografií a videa z dané akce. Například dne 28. 1. 2009 sděluje R. L. obviněnému, že hodlá rodinám dát za natáčení po 10.000 Kč a jemu 60.000 Kč. Domlouvají se, jaké pořizovat snímky, aby to nebylo stále stejné a nudné, tedy že musí udělat snímky v hotelu na pokojích a pokud budou chtít, tak jezdit k nim domů a natáčet je tam. Obviněný je později instruován, aby na akce bral pouze vhodné rodiny a nebral tam své syny, když se nesvlékají, protože platí za každou osobu a pokud někdo chce přijít bez dětí, tak ať si platí ubytování sami. Dne 10. 2. 2009 obviněný posílá link s fotografií nahé pomalované dívky, která přijela do B. a ostatní informuje, že když se její rodiče dozvěděli o tom, že se na jejich akcích platí peníze, tak se lekli, že je to filmování pro pedofily. V březnu 2009 informuje obviněný ostatní o programu příští akce, kdy pro všechny bude povinná rozcvička ve fitness. V dubnu 2009 obviněný R. L. informuje, že má novou rodinku s osmiletou dcerou, která je z D. J. B. popisuje, že aby lidé na naturistických akcích při focení vůbec pózovali, musí jim kupovat dobré a hodnotné dárky jako PS3. Obviněný nabízí uspořádání akce v Ch. na jachtě, kdy by bylo možné pořídit 10.000 fotografií, přičemž pro sebe za organizaci požaduje odměnu 4.500 $. V srpnu 2009 komunikuje J. B. s R. L., kdy mu říká, že když budou mít nové lidi, má jim obviněný sdělit, jak to ve skutečnosti je a pro koho jsou snímky určeny, aby se vyhnuli nepříjemnostem, protože když za hodinu pořídí tisíc fotografií, začnou přemýšlet a musí jim být jasno, že snímky jsou pořizovány čistě z komerčních důvodů. Akci „V. D.“ popisuje tak, že účastníci akce byli otrávení, nechtěli pózovat, kdy je musel obviněný přemlouvat, že je nakonec přesvědčil až poskytnutými dárky, které jim koupil, to pak dělali z donucení, ale nakonec toho nechali. Dále uvedl, že jej obviněný požádal, aby účastníkům nesděloval, k čemu a nač jsou takové fotografie, a pokud to řekne, tak nebude mít rodiny, nebo bude mít měsíční prostoje, než se najdou nějací naivní lidé, co pochybují. V září 2009 obviněný sděluje M. P., že P. V. našel fotografie z p.c. a táže se jí, jak je to možné, když měly být fotografie dostupné jen v U. Na to se M. P. radí s . L., co má obviněnému odpovědět a zároveň má obavy, aby se to nedozvěděla Policie. Dne 15. 9. 2009 obviněný informuje R. L., že má novou rodinu, kdy jejich dcera je velmi hezká. Obdobně dne 19. 10. 2009 jej informuje, že bude volat rodině z L., že rodiče jsou ve věku 33 a 32 let a děti syn a dcera ve věku 13 a 12 let a také, že domluví, aby přijely další podobné 2 až 3 rodiny. V prosinci 2009 obviněný sděluje, že je málo dětí a rodiče je nechtějí pustit do soutěží, protože se tam bude fotit. V lednu 2011 instruuje R. L. obviněného, aby hledal rodiny s holkami, načež jej následující den obviněný informuje, že zajistil 4 dívky a 2 chlapce. L. se táže obviněného, zda to jsou cikáni, že G. moc cikány nechce, neboť nevypadají dobře a jsou to naturisté za peníze. Obviněný dále sděluje, že má novou rodinu s 3 novými dívkami, které dosud nikdo neměl. V souvislosti s přípravou akce „R. – Ž.“ obviněný L. informuje, že tam bude 5 holek ve věku od 6 do 15 let.
Již tento úryvek z komunikace naprosto vyvrací tvrzení obviněného, že byl veden pouze myšlenkou naturismu bez zištných motivů, že nevěděl o vystavování pořízených fotografií na webu, že se vždy jednalo o běžná naturistická setkání přesvědčených naturistů a že finanční úhrady a ceny do soutěží nesloužily jako motivace k obnažování a pózování. Zcela markantní je selektivní výběr účastníků akcí, zaměřený především na mladé dívky a chlapce, aktivní spolupráce obviněného s ostatními obviněnými, jakož i neochota některých účastníků nechat se fotografovat a jejich nevědomost o umísťování fotografií na internet.
Pokud jde o další argumentaci obviněného, kterou lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (jelikož i zde vychází obviněný z poněkud odlišných skutkových východisek), Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Ve vztahu ke skutkové podstatě zločinu sexuálního nátlaku podle §186 trestního zákoníku není pojem přiměje jiného založen na násilí nebo pohrůžkách a neobsahuje v sobě ani žádné jiné prvky agresivity. Formy, jimiž pachatel jiného přiměje, mohou mít různé podoby. Může jít i o různé druhy přemlouvání, žádostí či nabídek. Jde o širokou paletu způsobů, jimiž lze oběť přimět k tomu, aby konala, co po ní pachatel žádá. Pod tento znak lze proto zařadit i jednání, kdy pachatel aktivně a cíleně vyhledá rodiny s dětmi, které pak pod falešnou záminkou přesvědčuje k účasti na údajně běžných naturistických akcích, a to příslibem a následným poskytnutím úhrady nákladů s tím spojených, dárků či další finanční odměny. Přitom není rozhodné, že k působení na děti docházelo především prostřednictvím rodičů, neboť šlo jen o zvláštní způsob jednání pachatele odpovídající jeho specifickým požadavkům na získání fotografií nahých dětí a rodičů pod zástěrkou naturistického setkání. Obdobně nelze souhlasit s obviněným, že v důsledku jeho jednání nedocházelo k obnažování dětí, jelikož ty se vysvlékaly již v šatnách wellnesů a aquaparků. Tento pojem nelze omezit pouze na samotný proces svlékání oděvu, ale zahrnuje i následné ukazování těch částí těla, které bývají z estetických a tradičních důvodů zakryty. Navíc nelze přehlédnout, že obviněný děti zapojoval do předem připraveného programu tak, aby bylo možné zejména eroticky významné části jejich těl vyfotografovat či zaznamenat na video.
Ve vztahu k přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 trestního zákoníku lze konstatovat, že argumentace dovolatele nerespektuje rozhodná skutková zjištění soudů. Pokud jde o subsumpci zjištěného skutkového stavu pod tuto skutkovou podstatu lze plně odkázat na úvahy podrobně rozvedené v odůvodněních rozhodnutí obou soudů, zejména na str. 139 rozsudku nalézacího soudu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že trestním právem zde nebyl postihován samotný fakt přítomnosti dětské nahoty na předmětných rodinných setkáních, nýbrž její spojování s možností majetkového prospěchu, což by u dětí mohlo mít negativní vliv na formování jejich hodnotového a motivačního systému. Proto je třeba odmítnout úvahy dovolatele, že napadená rozhodnutí jsou nařízena proti naturismu samotnému. Obdobné platí i ve vztahu k přečinu poškození cizích práv podle §181 trestního zákoníku s tím, že námitky obviněného jsou plně vypořádány na str. 137 rozsudku soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu