ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.695.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 695/2015 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. června 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, č. j. 44 To 536/2014-585, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 17/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 8. 2014, č. j. 58 T 17/2014-528, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že:
„1) dne 24. 6. 2011 v P., na České poště, pobočce, v B. v prvopočátečním úmyslu dohodnutá ujednání nedodržet, uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě s poškozenou společností - se spol. Krasland, s. r. o., IČ: 241 26 900, se sídlem Praha 6, Nad Tratí 438/2, zastoupenou Ing. N. R., předmětem smlouvy byl budoucí prodej nemovitostí za částku 1.400.000 Kč v k. ú. K. u. K., vše zapsané na LV vedeném u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště S., s tím, že firma Krasland, s. r. o., uhradí jeho závazky, nejprve byly firmou Krasland uhrazeny jeho závazky ve výši 1.400.000 Kč, později byly na jeho přání uhrazeny ještě další závazky v částce 900.676 Kč, on však přesto nemovitosti na spol. Krasland nepřevedl a ani nevrátil vylákané peníze,
2) dne 16. 9. 2011 na přepážce České pošty, pobočce, v B. v souvislosti s dalším navyšováním svých závazků v úmyslu vylákat další peníze uzavřel s Ing. N. R., smlouvu o půjčce ve výši 663.714,68 Kč, která bude vyplacena k rukám jeho jednotlivých věřitelů, a přestože ze strany Ing. R. byl závazek řádně splněn, a to z části z účtu spol. Krasland, s. r. o., kde je Ing. R. jednatelkou a majoritním vlastníkem, v souvislosti se smlouvou o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2011, kdy bylo uhrazeno celkem 2.300.676 Kč, a z části z osobního účtu Ing. R. ve výši 51.667 Kč, zapůjčenou částku do 17. 11. 2011 nevrátil, čímž způsobil škodu Ing. R. ve výši 51.667 Kč“.
Za to byl obviněný podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: společnosti Krasland, s. r. o., se sídlem Praha 6, Nad Tratí 438/2, IČ: 241 26 900, částku 2.300.676 Kč, a Ing. N. R., částku 51.667,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody pak poškozenou Ing. R. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2015, č. j. 44 To 536/2014-585, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek zrušil ve výrocích o trestu a náhradě škody. Za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. poté obviněného při nezměněném výroku o vině nově odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 14. 1. 2015 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v odvoláním napadeném výroku o vině právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu i pravomocný výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně napadl obviněný J. H. následně dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel poukázal na to, že jeho obhájce neměl možnost vznést případné výtky proti protokolaci hlavního líčení, konaného před soudem prvního stupně dne 22. 7. 2014, k němuž zřejmě nebyl pořízen zvukový záznam. Protokol přitom obsahoval přepis klíčových svědeckých výpovědí svědků P. J. a Ing. V. R., které mohly být zaznamenány nepřesně, v neprospěch obviněného. To si však obhajoba zpětně nemohla ověřit. Nelze tak postavit najisto, že přepis odpovídá tomu, co vyslýchané osoby skutečně tvrdily, a v tomto smyslu soud nemohl hodnotit tyto důkazy v souladu se zásadami zakotvenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tím se jeho rozhodnutí zároveň stalo nepřezkoumatelným. Odvolacímu soudu dovolatel vytkl, že tuto závažnou vadu řízení nepovažoval za významnou, napadený odsuzující rozsudek shledal věcně správným, čímž završil porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Dovolatel je toho názoru, že ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nedopadá pouze na případy porušení příslušných ustanovení zákona o nutné obhajobě, nýbrž i na situace, kdy obviněný sice obhájce měl, ale orgány činné v trestním řízení mu odepřely možnost řádně vykonávat svá oprávnění a povinnosti, jak tomu bylo i v nyní posuzované věci.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel opřel o tvrzení, že se mu od počátku jednalo o půjčku finančních prostředků, které chtěl následně poškozeným vrátit. Rozhodně neměl v úmyslu prodat jim inkriminované pozemky, navíc za cenu, která by byla ve zřejmém nepoměru k jejich skutečné hodnotě. To ostatně podle něj vyplynulo i z vyjádření svědka Ing. R. před soudem. Osobní majetkové poměry mu umožňovaly půjčku splatit. Také v minulosti si půjčoval peníze a svým závazkům vždy dostál. O tom, že se od počátku snažil vyrovnat dluh i nyní, svědčí skutečnost, že jeho neteř poškozeným uhradila v plné výši škodu stanovenou rozsudkem soudu prvního stupně. Závěrem dovolatel dodal, že pokud vůle poškozených skutečně směřovala ke koupi jeho pozemků, mohli se naplnění obsahu „smlouvy o budoucí kupní smlouvě“ ze dne 24. 6. 2011 domáhat soudní cestou v rámci občanskoprávního řízení. Že tak neučinili, svědčí spíše o jejich podvodném úmyslu připravit ho o lukrativní pozemky. Ten je podle dovolatele patrný i z jejich následného chování v rámci insolvenčního řízení, kdy některé pohledávky vůči jeho osobě uplatňovaly duplicitně.
Z výše uvedených důvodů proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovoláním napadená rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu u projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K obviněným vytýkané absenci zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 22. 7. 2014 uvedl, že jeho argumentace se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Extrémně rozšiřujícím výkladem tohoto důvodu dovolání nelze podle jeho názoru „opravovat“ zákonodárce, který porušení ustanovení §55b tr. ř., upravujícího protokolaci před soudem, do taxativního vymezení důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezařadil.
Námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím zpochybnil existenci tzv. subjektivní stránky (úmyslného zavinění) trestného činu podvodu v jeho jednání, pak podle státního zástupce lze pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit - pokud vůbec - jen se značnou mírou tolerance. Jsou totiž založeny na jeho vlastních skutkových hodnoceních stran charakteru a okolností vzniku smlouvy ze dne 24. 6. 2011. Přitom bylo zjištěno, že dovolatel podepsal smlouvu o budoucí smlouvě, jejímž předmětem měl být prodej jeho nemovitostí. Rozdíl mezi smlouvou o půjčce a kupní smlouvou je evidentní a zřejmý i osobě bez právnického vzdělání. Pokud nyní dovolatel tvrdí, že neměl v úmyslu nemovitosti prodávat, ale pouze si od poškozených půjčit peníze s tím, že je někdy ve vzdáleném budoucnu vrátí, pak tím podle státního zástupce fakticky usvědčuje sám sebe z toho, že jednal podvodně, a to minimálně ve formě eventuálního úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jeho námitky, že byl schopen půjčené peníze vrátit, nemají oporu ve skutkových zjištěních. Státní zástupce v této souvislosti připomněl, že vůči dovolateli bylo zahájeno insolvenční řízení, kdy po delší dobu nebyl schopen plnit své závazky, dále to, že si v období od 16. 2. 2011 do 23. 12. 2011 půjčil od dalších osob finanční prostředky v objemu cca 8 milionů Kč, že proti němu byla vedena řada exekucí a že na základě exekučních příkazů bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k pozemkům, které byly předmětem smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené s poškozenými. Tyto skutečnosti však úmyslně zatajil. Je pak logické, že společnost Krasland o koupi pozemků zatížených zástavami zájem neměla a od smlouvy následně odstoupila. Pokud dovolatel tvrdí, že naopak on sám byl podveden postupem poškozených, jde podle státního zástupce o pouhé spekulace týkající skutkových okolností, které pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout nelze, neboť s otázkou právního posouzení skutku nijak nesouvisejí. Ve zbytku pak byl tento důvod dovolání uplatněn nedůvodně.
Své vyjádření státní zástupce proto uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. V tomto smyslu je výše uvedený dovolací důvod poměrně úzce obsahově vymezen a jeho existenci jiná procesní pochybení, byť se mohou v různé kvalitě rovněž dotýkat práva na obhajobu, nenaplňují.
Jestliže dovolatel namítl, že jeho obhájce v důsledku toho, že došlo ke ztrátě zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 22. 7. 2014, neměl možnost porovnat skutečný obsah výpovědí svědků Ing. V. R. a P. J. s tím, jak byly u soudu zaprotokolovány, jeho námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně podřadit nelze. Lze jen doplnit, že odvolací soud se v rámci přezkumu provedeného na základě řádného opravného prostředku (odvolání) zabýval mimo jiné i předmětnou procesní otázkou a na str. 4, 5 svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil důvody, pro které neshledal výtky obviněného do té míry závažnými, aby napadený rozsudek musel být zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Navíc je třeba přisvědčit vyjadřujícímu se státnímu zástupci, že dovolatel zde zvolil extrémně rozšiřující výklad zákonného ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., odhlížeje od zjevného záměru zákonodárce podrobit v řízení o dovolání (jako mimořádném opravném prostředku) pouze nejzávažnější porušení ústavně garantovaného práva obviněného na obhajobu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě sice dovolatel soudům vytkl nesprávnost hmotně právního posouzení skutku jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku s poukazem na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu (zde úmyslného zavinění), ovšem za výchozí argument pro uplatnění této obecně hmotně právní námitky zvolil vlastní skutkovou verzi , podle níž si chtěl od poškozených pouze půjčit finanční prostředky a tyto následně splácet a nikoli jim prodat předmětné lukrativní pozemky. Naopak to měli být poškození, kteří ho uvedli v omyl se záměrem nabýt vlastnictví k hodnotným nemovitostem za nepřiměřeně nízkou cenu. Teprve na tomto základě pak dovolatel namítl nedostatek podvodného úmyslu. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž právně relevantně nenaplnil.
Nejvyšší soud při svém rozhodování respektuje názor opakovaně vyslovený v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a že v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V projednávaném případě však napadená rozhodnutí soudů žádnou z výše uvedených vad netrpí.
Již soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Jejich obsah náležitě vyhodnotil a poté přiléhavě a logicky zdůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k projednávané trestné činnosti a otázce zavinění obviněného za prokázané (viz zejména str. 5 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou (procesní) argumentací obviněného jako v nyní projednávaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, což také v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) odůvodnil (viz pasáž na str. 5 napadeného rozsudku). Rovněž on dostatečně vysvětlil, proč konstantní obhajobě obviněného, podle níž jednal v přesvědčení, že ze strany poškozených se jedná toliko o poskytnutou půjčku, neuvěřil, resp. ji měl provedeným dokazováním za vyvrácenou. Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjištěn nezákonným způsobem nebo nedostatečně a že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla v tomto ohledu projevem nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného J. H. dospěl k závěru, že jeho námitky nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí jeho dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler