ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.713.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 713/2015 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. června 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. O., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 To 445/2014-80, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 101/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 9. 2014, č. j. 1 T 101/2014-58, byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 16. května 2014 kolem 13:45 hodin v K. n. V., soudní obvod M., řídil v ulici T. osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Astra, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR K. n. V., odmítl se podrobit dechové zkoušce požadované z důvodu, že jevil zjevné známky ovlivnění návykovými látkami, kdy se uvedeného jednání dopustil, ačkoli věděl, že mu byl mj. rozhodnutím Městského úřadu K. n. V. ze dne 19. března 2014, č. j. MUKV-S-275-PRST-35/OD-2014, které nabylo právní moci 16. dubna 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, který dosud nevykonal“. Za byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu soud uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 To 445/2014-80, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 12. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. O. následně dovoláním , v němž uplatnil zákonný důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Svů j mimořádný opravný prostředek odůvodnil tím, že Krajský soud v Praze rozhodl nesprávně, jestliže zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který však vzešel z řízení zatíženého vadou předpokládanou v uplatněném dovolacím důvodu. Ten byl podle obviněného založen tím, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a omezil ho tak v právu náležitě se hájit, zvláště když nebyl v řízení zastoupen obhájcem. Dovolatel zdůraznil, že konání hlavního líčení nechtěl zmařit. Pouze se k němu dostavil se zpožděním v důsledku „problémů s dopravou“. Soud žádnými jinými prostředky (např. předvedením) jeho účast u hlavního líčení nezajistil a ve věci rozhodl meritorně bez toho, aby mu umožnil k projednávanému skutku vypovídat. Dokazování pak proběhlo především na základě podkladů z přípravného řízení, bez aktivní účasti dovolatele při něm. Tím mu byla mimo jiné odňata možnost navrhnout doplnění důkazů.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 To 445/2014-80, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 9. 2014, č. j. 1 T 101/2014-58, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem poukázal na formální pochybení obviněného při konstrukci tohoto opravného prostředku, kdy veškerá jeho argumentace fakticky směřovala vůči vadě řízení před soudem prvního stupně. Pokud jím obviněný napadl i rozhodnutí soudu odvolacího, pak chtěl podle státního zástupce patrně uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. K samotným námitkám obviněného pak státní zástupce poznamenal, že vycházejí dílem z neúplných informací o skutečném průběhu hlavního líčení v předmětné trestní věci a dílem nemají oporu v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Především připomněl, že dovolatel u prvního hlavního líčení konaného dne 30. 7. 2014 přítomen byl. Sám k věci vypovídal, vyjádřil se ke své výpovědi z přípravného řízení, vyslechl výpovědi obou slyšených svědků, k nim ani k předloženým listinám neměl žádných připomínek a před odročením hlavního líčení na den 22. 9. 2014 soudu oznámil, že nemá další důkazní návrhy. Podstatná část důkazů tedy byla před soudem provedena v jeho přítomnosti. Odročené hlavní líčení se pak v nepřítomnosti obviněného konalo za splnění všech formálních i materiálních podmínek uvedených v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Obviněný navíc svou účast u hlavního líčení řádně neomluvil, když uvedl pouze „problémy s dopravou“, což je omluva neurčitá, pro svou obecnost neověřitelná a nevěrohodná. Státní zástupce analogicky poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k neúčasti obviněného při veřejném zasedání (konkrétně na usnesení ve věcech sp. zn. 11 Tdo 1364/2011 a sp. zn. 4 Tdo 532/2010), v níž dovolací senáty nepovažovaly za akceptovatelnou omluvu stávku v dopravě ani poruchu na vozidle obviněného.
Své vyjádření shrnul státní zástupce konstatováním, že ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení soud prvního stupně v dané trestní věci neporušil a dovolatelem tvrzený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani na něj navazující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn nebyl. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o něm bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i pro případ uvedený v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný P. O. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který výslovně odkázal, a v návaznosti na tom i pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jehož prostřednictvím lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2, písm. a) až g) tr. ř. Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku na posledně uvedený důvod neodkázal jeho zákonným označením, ačkoliv tak učinit měl (§265f odst. 1 tr. ř.), ovšem jeho dovolací argumenty mu obsahově odpovídají.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal podané odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou v podstatě uplatnil dovolatel, by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí soudu prvního stupně resp. jemu předcházející řízení bylo skutečně zatíženo namítanou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, která zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost u něj zajištěna nebo umožněna.
Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, upravuje ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Jeho aplikace na konkrétní případ musí být opřena především o závěr soudu, že nepřítomnost obviněného nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav a spravedlivě ve věci rozhodnout. Zároveň je třeba, aby byly kumulativně (současně) splněny formální podmínky, tj. že obžaloba byla obviněnému řádně doučena, byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl již dříve vyslechnut některým orgánem činným v trestním řízení, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Se zřetelem na povahu projednávané věci Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že není vyloučeno konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného ani v řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání.
Podmínky stanovené zákonem pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na skutečnost, zda svou neúčast u hlavního líčení omluvil či nikoli, ani na důvody, jaké případně ve své omluvě uváděl (k tomu srov. např. rozhodnutí publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 17/2005-T 419). Jde o otázku vztahující se k zásadám spravedlivého procesu obecně (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod /dále jen Listina/) a zákon ji zde promítá do tzv. materiálních podmínek §202 odst. 2 tr. ř. („... když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti …“).
Z hlediska výše uvedených zákonných hledisek posuzoval Nejvyšší soud také postup Okresního soudu v Mělníku v předmětné trestní věci. Dospěl přitom k závěru, že pokud soud konal dne 22. 9. 2014 odročené hlavní líčení v nepřítomnosti dovolatele, jeho právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny) způsobem zakládajícím důvod dovolání §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. neporušil.
Z předloženého procesního spisu vyplývá, že vůči dovolateli bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. V jeho rámci byl ke stíhanému skutku vyslechnut policejním orgánem dne 16. 5. 2014 (viz protokol na č. l. 4 a násl. spisu). Dne 30. 7. 2014 v hlavním líčení, jehož se účastnil osobně, potvrdil, že obdržel včas jak návrh na potrestání podaný dne 29. 5. 2014 Okresním státním zastupitelstvím v Mělníku, tak také předvolání k hlavnímu líčení. Formální podmínky pro konání odročeného hlavního líčení dne 22. 9. 2014 v jeho nepřítomnosti tedy splněny byly.
Stran naplnění podmínek materiálních vycházel Nejvyšší soud ze zjištění, že dovolateli bylo umožněno vypovídat ke skutku, který je mu kladen za vinu, před soudem již v rámci hlavního líčení konaného dne 30. 7. 2014. Zároveň byl osobně přítomen výslechu svědků a provedení valné části listinných důkazů. Další návrhy na doplnění dokazování nevznesl. Poté byl řádně vyrozuměn o odročeném hlavním líčení na den 22. 9. 2014 v 8:30 hod. Tento termín a stanovený čas vzal na vědomí (viz protokol na č. l. 36 a násl. spisu). Skutečnost, že se k odročenému hlavnímu líčení následně včas nedostavil, soudu ve spolehlivém rozhodnutí věci nebránila. Nejednalo se o nijak skutkově či právně složitou věc, přičemž podstatné části dokazování před soudem byl dovolatel osobně přítomen již dne 30. 7. 2014 a mohl se k němu bezprostředně vyjádřit. V tomto smyslu mu byl pro jeho obhajobu dán dostatečný prostor. K naplnění účelu trestního řízení jeho účast při odročeném hlavním líčení rovněž nebyla nutná. Námitka dovolatele, že soud prvního stupně neakceptoval jeho omluvu, podle níž měl na cestě „problémy s dopravou“, je tak v posuzovaném případě bez významu.
Protože dovolání obviněného P. O. bylo opřeno o námitky, kterým nebylo možno z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (a v návaznosti na tom ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l / alinea druhá tr. ř.) přiznat žádné opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler