Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2015, sp. zn. 30 Cdo 1022/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1022.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1022.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1022/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně Holman Business Partner, s. r. o. , identifikační číslo osoby 46354549, se sídlem v Praze 4, Baarova 395/1, zastoupené Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Hybernská 24, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu , identifikační číslo osoby 47609109, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, a 2) České republice – Ministerstvu financí , identifikační číslo osoby 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody ve výši 3 643 749 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 100/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, č. j. 68 Co 288/2014-227, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil odvoláním napadený výrok I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a jeho výrok III. změnil tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovolatelka v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jíž odvolací soud posoudil v rozporu s řešením Nejvyššího soudu, resp. otázka má být dle názoru dovolatelky Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně. Touto otázkou má dle obsahu dovolání být posouzení, zda stát odpovídá za protiprávní stav, jenž nevznikl na základě nesprávného úředního postupu, ani na základě nesprávného úředního rozhodnutí. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. První i druhá žalovaná ve svých vyjádřeních k dovolání shodně navrhly, aby dovolací soud dovolání dovolatelky zamítl. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. V dané věci může být dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Namítá-li dovolatelka v dovolání, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jíž odvolací soud posoudil v rozporu s řešením Nejvyššího soudu, resp. otázka má být dle názoru dovolatelky Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, nevymezuje tím konkrétně, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. považuje za naplněný. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že projednání dovolání není možné, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ). Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13 potvrdil, že „k tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).“ Předpoklad přípustnosti dovolání je tedy dle výše uvedeného a dle obsahu dovolání možné spatřovat v odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jediné rozhodnutí dovolacího soudu, na které pak dovolatelka poukazuje, je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008, jenž však předmětnou právní otázku řeší velice okrajově v mezích úvah a bez ambice předjímat konkrétní závěry. V předmětném rozhodnutí se Nejvyšší soud nezabýval vytyčenou právní otázkou, neboť dospěl ke zjištění, že soudy nižších stupňů nezkoumaly naplnění podmínek pro uplatnění nároku u soudu. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil, že povinnost státu k náhradě škody způsobené výkonem veřejné moci je dána pouze při splnění podmínek odpovědnosti stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jenOdpŠk“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5148/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1603/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 295/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1330/2012). Odvolací soud se tedy zabýval tím, zda jsou splněny uvedeným zákonem stanovené podmínky odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci v návaznosti na §1 OdpŠk vymezuje §5 OdpŠk, jenž stanoví dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem veřejné moci – nesprávné úřední rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. VOJTEK, Petr. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci: komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 61 a násl.). Podle konstantní interpretace pojmu „nesprávný úřední postup“ ve smyslu §13 odst. 1 OdpŠk je nesprávným úředním postupem činnost orgánů státu spojená s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3748/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4038/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3757/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2101/2012). Nejvyšší soud již v dovolatelkou uvedeném rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008 mj. poukázal na §13 odst. 2 OdpŠk, na základě kterého má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda za předpokladu současného splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Závěr odvolacího soudu, že bez porušení pravidel předepsaných právními normami není možné dovodit nesprávný úřední postup, je plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a to i v souladu s dovolatelkou uváděným rozhodnutím. Podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, že takové pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2820/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4675/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2275/2012). K tomu, aby vznikla škoda způsobená nezákonným rozhodnutím, by bylo zapotřebí, aby bylo vydáno rozhodnutí, které by bylo následně pro jeho nezákonnost zrušeno či změněno – což se v případě žádného ze žalovaných nestalo. Závěr odvolacího soudu, že nebyl naplněn základní předpoklad odpovědnosti za škodu, neboť podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle §8 odst. 1 OdpŠk je zrušení či změna rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost, je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nenalezl-li odvolací soud při novém právním posouzení věci ani po předcházejícím zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu v platném hmotném právu důvod pro vyhovění konstruktu žaloby, nemůže být proti jeho rozhodnutí přípustným dovolání, které staví na právních názorech, byť Nejvyššího soudu, které závazný právní názor neformulují a netvoří judikatorně jiné než obdobné rozhodování ve shodných případech (viz §13 občanského zákoníku). Dovolání není přípustné, neboť při řešení dovolatelkou vymezené otázky hmotného práva se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadené rozhodnutí je v souladu se závěry uvedenými v citovaných rozhodnutích dovolacího soudu. Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. června 2015 JUDr. František Ištvánek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/10/2015
Spisová značka:30 Cdo 1022/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1022.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Dovolání
Náhrada škody
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§5 předpisu č. 82/1998Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/10/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 2598/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13