Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2015, sp. zn. 30 Cdo 197/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.197.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.197.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 197/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. Ž. , toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo náměstí 65/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 4 500 EUR a 2 741 EUR denně od 31. ledna 2012 do data vynesení rozsudku soudu prvního stupně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 10/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2014, č. j. 69 Co 77, 78/2014-68, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. prosince 2013, č. j. 17 C 10/2012-54 a č. j. 17 C 10/2012-56, kterým bylo zastaveno řízení o náhradě nemajetkové újmy ve výši 4 500 EUR a 2 741 EUR denně od 31. ledna 2012 do data vynesení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedených částek se žalobce domáhá jako přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 106/2010. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“, odmítl. Žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (§241 o. s. ř.). Soud druhého stupně žalobci usnesením ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 69 Co 343/2014, ustanovil zástupce z řad advokátů (č. l. 94). V přípise ze dne 18. listopadu 2014 (č. l. 99) ustanovený advokát žalobce uvedl, že se s dovoláním podaným žalobcem ztotožňuje. Podle ustanovení §241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v §241 o. s. ř.) zastoupen advokátem. Podle ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241. Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k §241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení §241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“ Z ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží. Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99). Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v §241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 6. května 2014 nelze vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 10. června 2015 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/10/2015
Spisová značka:30 Cdo 197/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.197.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Vady podání
Dotčené předpisy:§241a odst. 5 o. s. ř.
§241b odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20