ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.745.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 745/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce L. N., zastoupeného Mgr. Milanem Fritzem, advokátem se sídlem v Holešově, Masarykova 65, proti žalovanému R. M., o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy , vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 74C 95/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2014, č.j. 1 Co 227/2014-32, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. července 2014, č.j. 74 C 95/2013-17, výrokem I. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a výrokem II. neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a uzavřel, že žaloba podaná žalobcem je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a z toho důvodu nelze přiznat osvobození od soudního poplatku ani zčásti. Podle ustanovení §30 o.s.ř. pak nelze ustanovit ani zástupce žalobci.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. září 2014, č.j. 1 Co 227/2014-32, výrokem I. usnesení krajského soudu ve výroku I. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Výrokem II. usnesení soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. ve výroku II. potvrdil. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že u žalobce jde o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva z důvodu, že k tvrzenému neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, včetně výkonu práv účastníka soudních řízení. Uvedl, že pokud žalovaný vypovídal v civilním řízení jako svědek, nesvědčilo mu žádné subjektivní právo vypovídat způsobem, jaký uznal za vhodné. Proto, pokud žalobce pociťoval porušení povinnosti žalovaného pravdivě vypovídat v postavení svědka jako zásah do svých osobnostních práv, do své cti a důstojnosti, je nesprávný závěr krajského soudu, že žaloba ve věci je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Proto napadený výrok zrušil a zavázal soud prvního stupně, aby se vypořádal s tvrzenými a prokázanými majetkovými poměry žalobce a posoudil, zda splňuje či nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Pokud napadl žalobce výrok II., kterým mu nebyl ustanoven zástupce pro řízení, odvolací soud konstatoval, že žalobce nesplňuje podmínky pro jeho ustanovení, neboť ze žaloby (jejího doplnění) je zřejmé, že žalobce je orientován v základních podmínkách občanského soudního řízení a je schopen konkrétně a určitě vylíčit okolnosti důležité pro posouzení svého nároku.
Soud prvního stupně po té usnesením ze dne 10. listopadu 2014, č.j. 74 C 95/2013-52, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny.
Proti výroku II. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2014, č.j. 1 Co 227/2014-32, podal žalobce dne 22. prosince 2014 dovolání. Žalobce namítá, že
- soudy nesplnily svou poučovací povinnost a nepoučily žalobce o jeho procesních právech
- soudy porušily závazky České republiky vyplývající z mezinárodních úmluv o lidských právech a současně práva žalobce dané mu Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod
- soudy postupovaly v rozporu s pravidly upravujícími soudní proces tj. občanským soudním řádem, kdy bylo rozhodnuto o procesním právu žalobce, aniž by bylo řádně rozhodnuto o jiném právu žalobce, které předchází právu, o němž již bylo rozhodnuto – ustanovení zástupce je možné za předpokladu, že jsou u účastníka předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Dovolatel zejména zdůrazňuje, že pokud nebylo procesně správně rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků, nemohlo být ani řádně rozhodnuto o ustanovení zástupce z řad advokátů. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil výrok II. usnesení soudu prvního i druhého stupně a aby ustanovil žalobci obhájce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce ve svém dovolání však ve skutečnosti ani netvrdí, že by některá z těchto okolností byla naplněna. Podle dikce ustanovení §237 o.s.ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolací soud dále připomíná, že ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však v této části obsah podaného dovolání nevyhovuje.
Jen na dokreslení však dovolací soud připomíná, že podle ustanovení §30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, důvodem, pro které žalobci nebyl ustanoven zástupce pro řízení nespočíval v posouzení jeho osobních a majetkových poměrů, ale v tom, že Vrchní soud v Olomouci neshledal, že by tak bylo nezbytné k ochraně zájmů tohoto účastníka (který podle mínění soudu je schopen uplatňovat svá práva sám). Výtky dovolání proto v tomto smyslu se nejeví ani jako přiléhavé věci.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu