Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2015, sp. zn. 30 Cdo 978/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.978.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.978.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 978/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobce M. P. , zastoupeného JUDr Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 335, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 9.959.453,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 57/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2014, č. j. 19 Co 290/2014-375, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. května 2014, č. j. 20 C 57/2006-350. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9.959.453,70 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody při tvrzení, že mu bylo dne 7. února 2000 Policí České republiky sděleno obvinění z tr. činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že jako člen „Sdružení P+B“, za které jednal jako pověřená osoba, uzavíral s klienty tohoto sdružení kupní smlouvy, na jejichž základě sliboval plnění (dodání zboží), vyinkasoval smluvně dohodnuté zálohy a získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, příp. k neznámým účelům. V souvislosti s obviněním byly žalobci zabaveny smlouvy, účetní doklady a výpočetní technika; činnost sdružení byla omezena, přičemž nebylo možno zabránit škodám z titulu promlčení pohledávek, nebylo možné uplatnit sjednané sankce proti klientům, kteří neplnili smluvní podmínky. Soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě se žalobce po žalované domáhá náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, nesprávným postupem policie, spočívajícím v zabavení účetní evidence předmětného sdružení a znemožnění vykonávat podnikatelské aktivity. Podle zjištění soudu však uvedené sdružení (podnikající v oblasti splátkového prodeje) nevedlo řádně účetnictví, podcenilo rizika tohoto oboru podnikání, nevytvořilo rezervní fond, takže žalovanou nelze činit odpovědnou za nesplnění povinností ze strany klientů sdružení. Soud prvního stupně tedy nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení neshledal, ani naplnění podmínky příčinné souvislosti. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. srpna 2014, č. j. 19 Co 290/2014-375, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru nalézacího soudu, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že v důsledku trestního stíhání nemohl dostát svým závazkům, neboť trestní stíhání žalobce započalo až v důsledku toho, že sdružení své závazky vůči klientům neplnilo, protože se již v roce 1998 (kdy podnikání zahájilo) dostalo do finančních obtíží, a v průběhu roku 1999 do platební neschopnosti. Kromě toho žalobce měl v rozhodné době k dispozici potřebné údaje k soudnímu uplatnění pohledávek. Žalobci se tak nepodařilo prokázat vznik škody ani příčinnou souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody; naopak, v řízení bylo prokázáno, že neschopnost sdružení plnit své závazky vůči klientům nebyla v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Dovolatel předpoklady přípustnosti svého dovolání spatřuje (ve stručnosti shrnuto z obsahu dovolání) v tom, že se odvolací soud nevypořádal se všemi skutkovými tvrzeními v žalobě, neprovedl důkazy jím navrhované a nesprávně právně posoudil předpoklady pro existenci odpovědnosti za vznik škody a existenci škody jako takové. S přihlédnutím k dalšímu obsahu dovolání je ovšem zřejmé, že dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž při meritorním rozhodnutím vycházel soud, a která v dovolacím řízení nelze revidovat (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem – k tomu srov. např. rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2114/2014 nebo sp. zn. 33 Cdo 2500/2011; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Dovolatel na podkladě své tvrzené skutkové verze pak přistupuje k právnímu posouzení věci a v tomto směru polemizuje s právně kvalifikačním závěrem odvolacího soudu. Na podkladě takové dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nelze. Z rozhodnutí, na které dovolatel ve svém dovolání odkazuje, nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce verifikace (zjišťování) skutkového základu věci. Z odkazovaného rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2275/2009, vyplývá, že „Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo.“ Z tohoto rozhodnutí (jinak se vztahujícímu k již zrušenému §241a odst. 3 o. s. ř.) ovšem nevyplývá to, co dovolatel tvrdí, tj. že soud musí zkoumat každou předloženou smlouvu (mimo to, že součástí spisu žádné smlouvy nejsou – jen přehledy dlužných částek). Ohledně rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 511/2009 lze uvést podobné – toto rozhodnutí se týká problematiky hodnocení důkazů, avšak pro účely posuzované věci není právně relevantní. Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. srpna 2015 JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/31/2015
Spisová značka:30 Cdo 978/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.978.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/02/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 3269/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26