ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1094.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1094/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED , se sídlem 29 Juliana Close, Londýn N2 0TJ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4867734, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovaným 1) J. J. J. , 2) A. J. T. , 3) J. J. , a 4) E. S. , o zaplacení částky 6 794 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 41/2006, o dovolání čtvrté žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. září 2014, č. j. 30 Co 144/2014-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a čtvrtá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Okresní soud v Liberci rozsudkem pro zmeškání ze dne 11. prosince 2009, č. j. 27 C 41/2006-94, uložil původně žalovanému J. J. zaplatit žalobkyni částku 6 794 Kč a nahradit jí náklady řízení ve výši 14 025 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v důsledku zpětvzetí žaloby (odůvodněného tím, že pohledávka byla 20. září 2011 uhrazena) shora označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a žalovaným (dědicům zemřelého původně žalovaného) uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 13 035,75 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu brojí čtvrtá žalovaná podáním označeným jako odvolání, které však podle svého obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) nemůže být ničím jiným než dovoláním, když odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podat nelze (srov. §201 o. s. ř.).
Dovolatelka neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, podle uplatněné argumentace však lze usuzovat, že brojí pouze proti výroku o nákladech řízení; namítá totiž, že částku 6 794 Kč dne 20. září 2011 zaplatila, částka 14 025 Kč však mezi dluhy zůstavitele v dědickém řízení uváděna nebyla.
Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení však dovolání vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné není, neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byli žalovaní zavázáni, nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení přitom nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání považovat za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy ve smyslu citovaného ustanovení, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se ve věci samé takového vztahu týkalo (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zabývat se za těchto okolností nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky (§241 o. s. ř.) nebylo vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. třeba.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu