ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1621.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1621/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce P. N. , zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 122/33, proti žalovanému R. K. , zastoupenému JUDr. Lenkou Hostašovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Starobranská 330/6, o zaplacení částky 192 922 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 33/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 75 Co 414/2014-112, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil rozsudek pro uznání ze dne 15. července 2014, č. j. 7 C 33/2014-72, kterým Okresní soud v Šumperku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 192 922 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci, týkající se možností přezkumu rozsudku pro uznání“. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí, a rozhodl o nákladech řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Ačkoli dovolatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci, týkající se možností přezkumu rozsudku pro uznání“, v dovolání chybí vymezení dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Otázku hmotného či procesního práva, s níž by byla spojena přípustnost dovolání, dovolatel nezformuloval, a tuto otázku, jež by byla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) nelze nalézt ani v obsahu dovolání, neboť dovolatel pouze obsáhle cituje judikaturu dovolacího soudu vztahující se k přezkumu rozsudku pro uznání odvolacím soudem, aniž by však vymezil otázku, která by splňovala kritéria určená ustanovením §237 o. s. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na řešení otázky možností přezkumu rozsudku pro uznání, nýbrž na otázce určitosti vymezení skutkového základu v žalobě při vydání rozsudku pro uznání, a uvedl, z jakého důvodu považoval žalobní tvrzení za neurčitá. Odvolací soud se proto od judikatury, kterou dovolatel uvedl, neodchýlil.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 23. února 2015. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Doplnil-li žalobce dovolání podáním doručeným soudu dne 16. března 2015, dovolací soud nemohl k tomuto podání přihlédnout, poněvadž tak učinil po lhůtě určené k podání dovolání (srov. ustanovení §242 odst. 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu