Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2015, sp. zn. 32 Cdo 2194/2013 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2194.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2194.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 2194/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) Z. L. , a b) M. L. , zastoupených Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí 9, proti žalované RENTAEURO s.r.o. , se sídlem v Praze 6-Bubenči, Podbabská 865/14, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 28 42 68 27, zastoupené JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 289/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 19. února 2013, č. j. 54 Co 621/2011-226, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 9. března 2011, č. j. 12 C 289/2009-130, určil, že žalobci a původně další žalobkyně M. L., (zemřela 17. března 2011), jsou podílovými spoluvlastníky budovy na parcele p. č. st. 120 a pozemků p. č. st. 120 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 109 m², a p. č. 227/3 - zahrada o výměře 704 m², zapsaných v katastru nemovitostí vedeným Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, na LV č. 137 pro obec L. a k. ú. L. u L. (dále jen „předmětné nemovitosti“), přičemž Z. L. je spoluvlastníkem těchto nemovitostí v podílu ideální 1/2, M. L. starší spoluvlastníkem v podílu ideálních 5/12 a M. L. mladší spoluvlastníkem v podílu ideální 1/12 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a M. L. starší jako dlužníci a žalovaná jako věřitelka uzavřeli 10. dubna 2009 smlouvu o úvěru, v níž se žalovaná zavázala poskytnout žalobcům a M. L. starší (dále též jen „dlužníci“) v termínech a způsobem dohodnutým ve smlouvě úvěr ve výši 900 000 Kč, dlužníci se zavázali společně a nerozdílně tyto peněžní prostředky věřitelce vrátit spolu s úrokem ve výši 6 % (tj. 13 620 Kč) do 15. července 2009 převodem na účet věřitelky. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vyplatit tak, že z části úvěru bude uhrazen závazek dlužníků u společnosti TGI Money a.s. a zbývající část bude vyplacena dlužníkům v hotovosti nebo převodem na jimi určený účet. Pro případ prodlení dlužníků s vrácením byť jen části úvěru a úroku se dlužníci zavázali uhradit žalované smluvní pokutu 200 000 Kč, splatnou třetí den poté, kdy se dlužníci dostali do prodlení. Smlouva o úvěru odkazuje na současné uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva - vlastnického práva k předmětným nemovitostem, k zajištění úhrady dluhu a úroku. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva a dohody o uznání závazku soud prvního stupně zjistil, že byly uzavřeny rovněž 10. dubna 2009. Obsahem smlouvy o zajišťovacím převodu práva bylo prohlášení dlužníků o podílovém spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, o jejich zatížení zástavním právem smluvním ve prospěch společnosti TGI Money a.s. s tím, že jinak nemovitosti zatíženy nejsou. Pro případ nepravdivosti tohoto prohlášení se dlužníci zavázali uhradit žalované smluvní pokutu 50 000 Kč. Dlužníci ve smlouvě uznali dluh ze smlouvy o úvěru co do důvodu a výše a zavázali se ho uhradit do 15. července 2009. Smlouva obsahuje dohodu o zajištění všech peněžitých pohledávek žalované vůči dlužníkům ze smlouvy o úvěru, spočívající v bezplatném převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovanou, která tyto nemovitosti nabývá do svého výlučného vlastnictví. Smlouva odkazuje na ustanovení §553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), a obsahuje rozvazovací podmínku, podle níž po řádném a včasném vrácení poskytnutých peněžních prostředků dlužníky věřitelce se smlouva od samého počátku ruší a dlužníci se opět stávají vlastníky předmětných nemovitostí, o čemž bude sepsáno mezi věřitelkou a dlužníky souhlasné prohlášení, a věřitelka se zavázala poskytnout dlužníkům veškerou potřebnou součinnost při sepisu prohlášení. Porušení tohoto závazku věřitelky není sankcionováno. Naopak smluvní pokutou 50 000 Kč je sankcionováno prodlení dlužníků s vyklizením předmětných nemovitostí. Dlužníci se zavázali, že v případě prodlení s úhradou byť jen části zajištěné pohledávky, vyklidí předmětné nemovitosti se všemi, kdo s nimi v nich bydlí, nejpozději do 24. července 2009 s tím, že nemají nárok na jakoukoliv bytovou náhradu. Dlužníci se dále zavázali pod sankcí smluvní pokuty 50 000 Kč v případě prodlení s úhradou úvěru, podepsat do stejného dne (24. července 2009) souhlasné prohlášení o tom, že k předmětným nemovitostem nejsou omezena vlastnická práva věřitelky, resp. že tato omezení zanikla, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas zaplacena a že věřitelka může s nemovitostmi volně disponovat. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že věřitelka je oprávněna prodat předmětné nemovitosti přímo zájemci, kterého si vybere, s tím, že není povinna uskutečnit prodej v dražbě, a za cenu nikoliv nižší než 2/3 obecné (tržní) ceny stanovené soudním znalcem. Rozdíl mezi kupní cenou a pohledávkou ze smlouvy o úvěru měla věřitelka poukázat dlužníkům do 30 dnů ode dne převzetí celé kupní ceny za nemovitosti. Sankci za nesplnění této povinnosti věřitelky smlouva neobsahuje. Věřitelka byla rovněž oprávněna započítat si na kupní cenu další náklady spojené s prodejem nemovitostí. Podle souhlasného prohlášení účastníků z 20. července 2009 zajištěná pohledávka věřitelky (v prohlášení citovaná) nebyla řádně a včas zaplacena a na základě toho rozvazovací podmínka dohodnutá ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva nebyla naplněna, veškerá omezení vlastnického práva věřitelky k předmětným nemovitostem tak zanikla a věřitelka s těmito nemovitostmi může volně disponovat. Podle výpisu z katastru nemovitostí, z listu vlastnictví č. 137 pro obec L. a kat. území L. u. L. je žalovaná k 1. dubnu 2010 vedena jako vlastník předmětných nemovitostí. Z výpovědi žalobce a) soud prvního stupně zjistil, že z úvěru byl uhrazen jeho dluh u společnosti TGI Money a.s., zbývající část úvěru ve výši 368 000 Kč předal jednateli žalované Z. K. na jeho žádost jako provizi, doklad od předání peněz nedostal. Z výpovědi jednatele žalované Z. K. zjistil, že žalovaná 22. dubna 2009 vyplatila úvěr podle smlouvy o úvěru ve výši 511 580 Kč na úhradu dluhu a zbytek úvěru vyplatila dlužníkům 27. dubna 2009 vkladem na účet jednoho z dlužníků v hotovosti. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobců na určení jejich spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem, když v katastru nemovitostí je jako vlastnice těchto nemovitostí zapsána žalovaná na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva s účinky vkladu práva ke dni 14. dubna 2009. Soud prvního stupně citoval ustanovení §553, §37 odst. 1 a §39 obč. zák. a k nim uvedl, že smlouva o zajišťovacím převodu práva má náležitosti tohoto typu smlouvy vyžadované zákonem, ale „pouze na oko“. Zabývaje se posouzením smlouvy z pohledu ustanovení §55 a 56 obč. zák. na ochranu spotřebitelů, když žalobci jsou v tomto smluvním vztahu v postavení spotřebitelů, tedy slabší smluvní strany, dospěl k závěru, že smlouva je ohledně sankcí při nesplnění nějakého závazku nevyvážená, neboť sankce - smluvní pokuty, a to hned tři vždy ve výši 50 000 Kč postihují pouze žalobce, žalovanou nikoliv. Dobré mravy i za stávajícího stavu naší společnosti vyžadují, aby sankce pro případ neplnění smluvních povinností byly pro obě smluvní strany vyvážené, nikoliv zatěžující pouze jednu z nich, a to stranu ve smluvním vztahu slabší, tedy spotřebitele. Žalovaná v tomto smluvním vztahu byla v postavení podnikatele, který se zabýval i realitní činností. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná pro rozpor s ustanovením §56 odst. 1 obč. zák. ujednáními, která znamenají k újmě žalobců coby spotřebitelů značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, dále je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, poněvadž ve světle provedených důkazů se jeví jako smlouva uzavřená s úmyslem získat poměrně levně a rychle předmětné nemovitosti pro uspokojení obchodních zájmů žalované nebo osobních zájmů jejího zprostředkovatele J. G. Smlouvu shledal rovněž neplatnou podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák pro absenci ujednání o tom, jak se strany vypořádají v případě, že žalobci nesplní svůj dluh řádně a včas. Ujednání o realizaci zajištěné pohledávky obsažené ve smlouvě soud prvního stupně považoval za neurčité, neboť z něho není zřejmé, že touto realizací zajištěné pohledávky skutečně dojde k zániku pohledávky, neobsahuje ujednání pro případ, kdy dosažená kupní cena nebude dostačující k uspokojení pohledávky věřitelky, dále jaký vliv by mělo splnění dluhu žalobci po uplynutí lhůty splatnosti. V tomto rozsahu smlouva vyvolává pochybnosti o obsahu práv a povinností smluvních stran. V té souvislosti odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že určil, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žalobce a) je spoluvlastníkem těchto nemovitostí v podílu ideální 1/2 a žalobkyně b) spoluvlastníkem v podílu ideální 1/12. Dále určil, že původní žalobkyně M. L. starší byla ke dni své smrti dne 17. března 2011 podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí s podílem ideálních 5/12 (první výrok), ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (třetí výrok) a státu (čtvrtý výrok). K návrhu žalobců učiněnému již v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem o způsobilosti k právním úkonům původní žalobkyně M. L. starší. Z posudku MUDr. Miluše Hamplové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zjistil, že M. L. starší s pravděpodobností blížící se jistotě nebyla ve dnech 10. dubna 2009 a 20. července 2009 s ohledem na duševní stav schopna posoudit význam a následky podpisu smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva a souhlasného prohlášení. Zopakoval rovněž důkaz oběma smlouvami a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro nedostatek svobodné a vážné vůle původní žalobkyně M. L. starší podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák., neboť jmenovaná nebyla v době podpisu smlouvy způsobilá k tomuto právnímu úkonu. Přitom neplatnost se nevztahuje jen na závazek jmenované ve smyslu ustanovení §41 obč. zák. Uzavírají-li tři dlužníci smlouvu o úvěru a všichni tři mají přijmout plnění a následně i plnění vrátit společně a nerozdílně, způsobuje nedostatek svobodné a vážné vůle jednoho z dlužníků neplatnost celé smlouvy. Odvolací soud shledal neplatnou rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu práva pro neurčitost podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahovala ujednání o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitelky k převedenému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníky z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění. Vzhledem k úmrtí M. L. starší po rozhodnutí soudu prvního stupně změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno v prvním výroku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka obsáhle a podrobně rekapituluje průběh řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem a namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil (ne)platnost smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011, opřel rozhodnutí o tom, že M. L. starší byla v době uzavírání smlouvy o úvěru nezpůsobilá posoudit význam a následky svého jednání, pouze o znalecký posudek vyhotovený dva roky po její smrti. Dovolatelka zdůrazňuje, že v průběhu řízení opakovaně poukazovala na to, že nikdo ze žalobců ve svých výpovědích neuvedl, že by jmenovaná byla v době podpisu smluv jakkoliv omezena ve způsobilosti nebo nebyla k těmto úkonům způsobilá vůbec. Naopak z výpovědi žalobce a) vyplývá, že uzavření smlouvy probíral se svou matkou, věc promysleli a všichni tři se rozhodli smlouvu podepsat. Svědkyně J. L uvedla, že babička občas zapomínala, ale jinak po psychické stránce se jí zdála zdravá a o svých penězích rozhodovala sama. Rozporem ve výpovědích žalobce a) a jmenované svědkyně se závěrem znaleckého posudku se odvolací soud nezabýval. Tvrzení žalobců, že M. L starší nebyla v době podpisu smluv k takovému úkonu způsobilá, spojené s návrhem na ustanovení znalce k posouzení způsobilosti jmenované, je účelové, vedené snahou zpochybnit platnost smluv. Smlouvu o zajišťovacím převodu práva shledal odvolací soud neplatnou pro neurčitost podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. Dovolatelka poukazuje na to, že v občanském zákoníku neexistuje podrobnější úprava zajišťovacího převodu práva, právě proto smlouva z 10. dubna 2009 obsahuje podrobná ujednání směřující k naplnění jak zajišťovací, tak i uhrazovací funkce tohoto institutu. Pokud by žalobci splnili závazek ze smlouvy o úvěru až poté, co nastala uhrazovací funkce zajišťovacího převodu práva, došlo by ke splnění rozvazovací podmínky, již nastalé účinky smlouvy by pominuly a vlastnictví by přešlo zpět na žalobce. Ve smlouvě byla rozvazovací podmínka výslovně sjednána, jejím splněním měly dosud nastalé účinky smlouvy pominout a vlastnické právo přejít zpět na žalobce. Dovolatelka má za to, že smlouva o zajišťovacím převodu práva obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením §553 obč. zák. a závěr odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005, podle něhož ve smlouvě musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva, dále že z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že jde o zajišťovací převod práva, nikoli o převod trvalý. Dovolatelka poukazuje rovněž na tu skutečnost, že žalobci nikdy nic z poskytnutého úvěru nevrátili. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu založené na nesprávném právním posouzení věci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku platnosti smlouvy o úvěru odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; není však důvodné. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Z ustanovení §38 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že neplatný je rovněž právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Podle ustanovení §553 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva) [odstavec 1]. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně (odstavec 2). Odvolací soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek svobodné a vážné vůle M. L. starší, vycházeje ze závěru znaleckého posudku, podle něhož s pravděpodobností blížící se jistotě jmenovaná nebyla schopna posoudit význam a následky podpisu obou smluv. Znalecký posudek však byl vyhotoven až po smrti M. L. starší na základě záznamů ve zdravotní dokumentaci praktického ošetřujícího lékaře, nikoliv specialisty, tedy lékaře psychiatra. Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že neprovedl-li odvolací soud další důkazy ke zjištění psychického stavu jmenované, zejména výpovědí žalobce a) a svědkyně J. L., slyšených před soudem prvního stupně, kteří zdravotní stav M. L. starší popsali odlišně, případně výslechem znalkyně MUDr. Miluše Hamplové, zpracovatelky posudku, odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3614/2009, Nejvyšší soud dovodil, že je nesprávné zaujímat závěr o neplatnosti právního úkonu již nežijící osoby z důvodu, že tato osoba učinila právní úkon v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, na základě pravděpodobnosti. Výsledek důkazní verifikace všech v úvahu přicházejících právně relevantních důkazních prostředků, resp. důkazů, které byly v řízení navrženy, případně které jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu, musí z hlediska naplnění podmínek pro aplikaci ustanovení §38 odst. 2 obč. zák. představovat nikoliv možný či pravděpodobně možný skutkový stav, nýbrž musí bezpečně představovat zjištěný skutkový stav bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti, jenž bude (pro totožnost zjištěných skutečností na straně jedné a skutečností předvídaných v hypotéze §38 odst. 2 obč. zák. na straně druhé) podřaditelný pod uvedené hmotněprávní pravidlo. Jsou-li (byť nepatrné) pochybnosti o skutkových okolnostech, které jsou identické se skutkovými okolnostmi předvídanými v hypotéze příslušného pravidla chování (právní normy), nelze za této (nejisté) skutkové konstelace vůbec uvažovat o aplikaci předmětné právní normy na takto zjištěný skutkový stav, obzvláště v situaci, kdy se zpětně posuzuje, jaký byl zdravotní stav již nežijící osoby v určitém (právně významném) období za jejího života. Soud tedy může přistoupit k aplikaci dané právní normy až v procesní situaci, kdy zjistí relevantní skutkový stav, nikoliv za procesní situace, kdy sám (implicite) připouští určitou míru nesprávnosti takového skutkového zjištění. Ustanovení §153 odst. 1 o. s. ř. jasně stanoví, že soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, nikoliv na základě pravděpodobného skutkového stavu věci. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011, v rozsudku ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3227/2013, v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 1556/2013, v usnesení ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 4736/2014, a dalších). Přitom zjištění, že jednající osoba není schopna pro svůj duševní stav posoudit význam a následky svého jednání, je důvodem neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §38 odst. 2 obč. zák., nikoliv neplatnosti pro nedostatek vážné a svobodné vůle podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák., jak vyplývá z výše citované judikatury dovolacího soudu. Odvolací soud založil své rozhodnutí dále na závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je rovněž neplatná pro neurčitost podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. a v té souvislosti odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněného pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“). Tímto rozhodnutím byla sjednocena rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud v něm předeslal, že úprava obsažená v ustanovení §553 obč. zák. neřeší blíže, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, a proto je pro obsah jejich právního vztahu rozhodující obsah smlouvy. Dospěl k právnímu názoru zčásti odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005, o nějž dovolatelka opírá námitky o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu. V R 45/2009 Nejvyšší soud dovodil, že zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Vedle kupní smlouvy lze zajišťovací převod vlastnického práva sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění. O situaci popsanou posléze jde i v projednávané věci a od závěrů dovozených v citovaném rozhodnutí nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit. Posouzení smlouvy o zajišťovacím převodu práva jako neplatné pro neurčitost odvolacím soudem je s těmito závěry v souladu. Přestože odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou a předpokladem platného zajištění závazku převodem práva, jenž je zajišťovacím institutem, je existence platného hlavního závazku, nemá nesprávné posouzení (ne)platnosti hlavního závazku vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu v situaci, kdy je neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobcům jejich náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobcům sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 500 Kč podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2013, z paušální náhrady 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 téhož předpisu, a celkem činí 4 800 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. dubna 2015 JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2015
Spisová značka:32 Cdo 2194/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2194.2013.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Zajištění závazku převodem práva
Neplatnost právního úkonu
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§37 odst. 1 obč. zák.
§38 odst. 2 obč. zák.
§553 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19