ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.294.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 294/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Evou Pavlíčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Hluboká 1366, proti žalované CK FINANCE s. r. o. , se sídlem v Praze, Zahradníčkova 1220/20a, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 29 20 44 45, o zaplacení částky 1 211 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 48 C 445/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2014, č. j. 35 Co 383/2014-83, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2014, č. j. 35 Co 383/2014-83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá vrácení částky 1 211 000 Kč, která byla žalované poukázána Hypoteční bankou, a. s. podle smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním jako dlužníkem a Hypoteční bankou, a. s. jako věřitelkou na úhradu kupní ceny nemovitostí podle neplatné kupní smlouvy, kterou uzavřel jako kupující s N. J. jako prodávající. Prodávající uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, pohledávka ze smlouvy o půjčce byla zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem, poukázáním žalované částky měla být pohledávka žalované za prodávající vyplacena a zástavní právo k nemovitostem vymazáno.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. srpna 2014, č. j. 48 C 445/2013-74, rozhodl o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků tak, že žalobce se osvobozuje z 50 % od zaplacení soudních poplatků. Vyšel ze samotné výše soudního poplatku, jež činí 60 550 Kč, z průměrného měsíčního příjmu žalobce 20 275 Kč, z jím deklarovaných měsíčních výdajů cca 15 000 Kč, z nichž 9 500 Kč jsou splátky úvěru na koupi předmětných nemovitostí. Podle spisu není žalobce osobou zcela bez prostředků, neboť prodávající při podpisu kupní smlouvy uhradil částku 289 000 Kč, na účtech a na stavebním spoření má téměř 20 000 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na výši soudního poplatku, výši příjmů a výdajů žalobce, jakož i další deklarované majetkové hodnoty, je důvodné částečné osvobození žalobce od soudních poplatků, nejde však o mimořádné ani výjimečné poměry odůvodňující úplné osvobození.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s přihlédnutím k obsahu spisu a k ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) nelze návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků zcela vyhovět, protože neprokázal splnění zákonných důvodů pro požadované osvobození, neprokázal výjimečně nepříznivé osobní a majetkové poměry, jež nebyly způsobeny jeho vinou a současně by byly důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce sice v odvolacím řízení doložil, že u něj došlo k poklesu příjmu, kdy namísto příjmu ze zaměstnání pobírá dávky v nezaměstnanosti, a to od 1. července 2014 ve výši 7 777 Kč měsíčně, neprokázal však, že k této změně nedošlo jeho vinou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou odkazuje. Podle odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžejním důvodem pro nepřiznání nároku na úplné osvobození od soudních poplatků nedoložení toho, že ke změně poměrů - ztrátě zaměstnání - nedošlo jeho vinou. Odvolací soud jej však nevyzval, aby tuto skutečnost pro rozhodnutí významnou doložil předložením dalších důkazů, čímž porušil právo dovolatele na spravedlivý proces, neboť svým rozhodnutím nepřípustně omezil jeho právo na přístup k soudu. Dovolatel zdůrazňuje, že jeho současné majetkové poměry mu objektivně neumožňují hradit soudní poplatek, a to ani zčásti. Současné příjmy nepokrývají výdaje, které má. Kromě nákladů na živobytí hradí i úvěr v částce 9 500 Kč měsíčně, který byl sice určen k zaplacení ceny předmětných nemovitostí, ovšem Okresní soud v Hodoníně již rozhodl, že převod nemovitostí mezi ním a paní J. byl neplatný pro její nezpůsobilost k právním úkonům, a určil, že nemovitosti jsou ve vlastnictví jmenované. I kdyby bylo v jeho možnostech se na placení soudního poplatku připravit a nějaké finanční prostředky uspořit, tyto úspory by kvůli ztrátě zaměstnání nemohl investovat do soudního poplatku, nýbrž je musel použít na své základní životní potřeby. Objektivně není v jeho silách soudní poplatek uhradit. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud považuje dovolání za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení předpokladů pro osvobození dovolatele od soudního poplatku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil též např. v usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že úvahy, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, ne zcela odpovídají požadavkům vytyčeným judikaturou. Odvolací soud sice zmínil změnu poměrů dovolatele spočívající ve ztrátě příjmu ze zaměstnání a přiznání podpory v nezaměstnanosti, která představuje třetinu dřívějšího příjmu, a to již od doby předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, tuto podstatnou skutečnost vzhledem k výši soudního poplatku, závazku splácet úvěr poskytnutý na nákup předmětných nemovitostí a nákladům na obživu, však nezohlednil s argumentací, že žalobce neprokázal, zda k této změně nedošlo jeho vinou. Považoval-li odvolací soud skutečnost, z jakého důvodu došlo na straně žalobce k této výrazné změně poměrů, za rozhodující pro to, aby k ní mohlo být přihlédnuto, aniž by jej vyzval k doplnění skutečností a jejich osvědčení, je jeho posouzení neúplné, a tím i nesprávné.
Závěr o tom, že žalobce je schopen zaplatit 50 % soudního poplatku ve výši 30 275 Kč, odvolací soud opřel jen o skutečnosti, z nichž vycházel soud prvního stupně. Povinnosti zhodnotit komplexně majetkové poměry žadatele tak odvolací soud nedostál.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je součástí řízení o věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, proto musí být rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření (srov. k tomu např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 1 As 23/2009, uveřejněné pod číslem 2163/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). To však soud nezbavuje povinnosti dbát o to, aby účastníku nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Ústavního soudu, a již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013), a za tím účelem se zabývat všemi z těch tvrzení žadatele o osvobození od soudních poplatků, jež se týkají skutečností významných pro posouzení jeho celkových majetkových poměrů.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu