ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.3498.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3498/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. M. Ř. , zastoupeného JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 439/9, proti žalovanému M. P. , zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o zaplacení 83 229 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 311/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2013, č. j. 27 Co 284/2011-120, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2013, č. j. 27 Co 284/2011-120, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. března 2011, č. j. 9 C 311/2010-58, v prvním, třetím, čtvrtém a pátém výroku, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu neuhrazené kupní ceny dodaného řeziva (6 575 Kč), nezaplacených prací v souvislosti s činností odborného lesního hospodáře (57 049 Kč) a neuhrazeného přepravného (19 605 Kč).
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 9 C 311/2010-58, uložil žalovanému zaplatit žalobci 63 624 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu v rozsahu částky 19 605 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že žalobce na základě ústně uzavřených smluv dodal vysušené dubové řezivo žalovanému a že pro něho vykonal činnosti odborného lesního hospodáře, které spočívaly v zalesnění pozemků ve vlastnictví žalovaného. Proto s odkazem na §§409 a 566 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částky 6 575 Kč s příslušenstvím a 57 049 Kč s příslušenstvím. Nevyhověl však žalobě ohledně požadavku žalobce na zaplacení 19 605 Kč s příslušenstvím, když podle názoru soudu žalobce neunesl důkazní břemeno o tvrzení, že uvedenou částku vyúčtoval žalovanému jako cenu za dvě přepravy provedené na základě objednávek žalovaného.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé a v obou výrocích ukládajících oběma účastníkům řízení zaplatit náhradu nákladů řízení České republice (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky řízení, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky řízení (výrok III.) a uložil žalovanému nahradit náklady řízení České republice (výrok IV.).
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobce dodal žalovanému suché dubové řezivo a provedl zalesnění pozemků ve vlastnictví žalovaného včetně dodávky sazenic. Proto považoval námitky odvolatele (žalovaného) za zcela účelové a neopodstatněné, pokud jimi popíral existenci jakéhokoliv vztahu mezi účastníky, na jehož základě by žalobce plnil a žalovanému vznikla povinnost uhradit cenu plnění, a pokud namítal, že žalobce poskytnutí jakéhokoliv plnění neprokázal. Odvolací soud se dále zabýval posouzením, zda žalobce plnil na základě platně uzavřených smluv se žalovaným, popř. zda šlo o plnění bezesmluvní. V tomto směru sdílí názor soudu prvního stupně o uzavření kupní smlouvy dle §409 a násl. obch. zák., jejímž předmětem byla dodávka suchého dubového řeziva v objemu 0,65 m3 v červenci 2008. Stejně tak má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, pokud jde o zalesnění předmětných pozemků; podle posouzení odvolacího soudu však šlo v tomto případě o smlouvu o dílo podle §536 a násl. obch. zák.; nešlo tedy o mandátní smlouvu, jak dovodil soud prvního stupně.
Odvolací soud uzavřel, že obě smlouvy byly, s ohledem na dlouhodobou spolupráci mezi účastníky, uzavřeny bez konkrétního určení ceny. Soudu prvního stupně vytkl, že pochybil, jestliže se nezabýval otázkou výše kupní ceny (pokud jde o dodávku dubového řeziva) s ohledem na §409 odst. 2 ve spojení s §448 obch. zák., jakož i otázkou ceny díla (v souvislosti se zalesněním pozemků) s ohledem na §536 odst. 3 ve spojení s §546 odst. 1 obch. zák. a jestliže při svém rozhodování vyšel bez dalšího pouze z faktur doložených žalobcem. Odvolací soud proto zopakoval dokazování částí listinných důkazů (dvěma fakturami, z nichž zjistil, že žalobce zakoupil od dodavatele LESOŠKOLKY, s.r.o. sazenice stromů dle bližší specifikace) a doplnil ho znaleckým posudkem, který nechal zpracovat na určení obvyklé ceny dodaného zboží a poskytnutých služeb. Z posudku znalce Ing. Dalibora Šafaříka vyplynulo, že pokud žalobce vyúčtoval žalovanému částku 6 575 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za dodané řezivo a částku 26 834,50 Kč včetně DPH jako cenu díla spočívajícího v zalesnění pozemků, jednalo se o ceny obvyklé při prodeji stejného, popř. obdobného zboží nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku k okamžiku ocenění. Znalec rovněž na základě provedeného místního šetření uvedl, že pozemky byly zalesněny. Odvolací soud poznamenal, že za situace, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému plnění, svědčí žalobci nárok na jeho zaplacení, a to buď z titulu kupní ceny, resp. ceny díla, nebo z titulu bezdůvodného obohacení, pokud by platné uzavření smluv mezi účastníky nebylo prokázáno.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích napadl žalovaný dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud se při posuzování otázky vzniku nároku žalobce na zaplacení kupní ceny a ceny díla odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl v rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru o uzavření smluv mezi účastníky bez konkrétního určení ceny. Podle mínění dovolatele nemá tento závěr oporu v provedeném dokazování a kromě toho je právní hodnocení věci neúplné, neboť odvolací soud zcela pominul podmínky, za kterých vzniká prodávajícímu či zhotoviteli nárok na zaplacení kupní ceny či ceny díla. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud na danou věc zcela nesprávně aplikoval ustanovení §409 odst. 2 ve spojení s §448 obch. zák. a ustanovení §536 odst. 3 ve spojení s §546 odst. 1 obch. zák., která z hlediska své aplikovatelnosti předpokládají souhlasný projev vůle účastníků při uzavření kupní smlouvy a smlouvy o dílo směřující k jejich uzavření bez toho, že by byla určena cena plnění. Tak tomu však v souzené věci nebylo, když z dosavadního řízení před obecnými soudy vyplývá (a v tomto směru je třeba vycházet ze samotného tvrzení žalobce), že cena, která byla následně fakturována, byla cenou mezi účastníky dohodnutou, tedy cenou sjednanou. Pokud žalobce tvrdil, že šlo o cenu sjednanou, nemohlo dojít k uzavření smlouvy způsobem, jak posoudil odvolací soud, neboť skutkové zjištění vyplývající z dosavadního řízení takové posouzení vylučovalo.
Podle dovolatele je však třeba odvolacímu soudu vytknout nesprávnost právního posouzení věci i z pohledu jeho neúplnosti, neboť odvolací soud se zcela opomněl zabývat otázkou, zda žalobci vůbec vzniklo právo předmětnou cenu dovolateli fakturovat. Poukazuje na to, že v řízení jde nejen o spor, zda došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy, nýbrž v případě kladného zodpovězení této otázky také o její obsah a o to, do jaké míry žalobce jako prodávající či zhotovitel postupoval vůči dovolateli jako kupujícímu či objednateli tak, aby mu vzniklo právo kupní cenu a cenu díla fakturovat. Podle mínění dovolatele nemohl vzniknout žalobci uplatněný žalobní nárok již z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že předmětné dílo bylo žalobcem řádně dokončeno a objednateli také předáno. Obdobnou námitku dovolatel vztahuje i na případ dovozované kupní smlouvy. Odvolací soud (a stejně tak soud prvního stupně) se však těmito otázkami vůbec nezabýval.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobce s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožňuje. Poukazuje na to, že v řízení byla prokázána dodávka dřeva i provedení prací, přičemž znalec potvrdil obvyklost fakturovaných cen a zároveň i provedení zalesňovacích prací pro žalovaného. Navrhuje dovolání odmítnout s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a odvolací soud se při řešení otázky kupní ceny a ceny díla v návaznosti na ustanovení §448 odst. 2 a §546 odst. 1 obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu výhrad dovolatele přezkoumat právní závěr odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky řízení byly smlouvy (kupní smlouva a smlouva o dílo) uzavřeny bez konkrétního určení ceny.
Podle ustanovení §269 odst. 1 obch. zák. ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.
Podle ustanovení 409 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu (odstavec 1). Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle §448 (odstavec 2).
Podle ustanovení §448 odst. 2 obch. zák. není-li cena ve smlouvě dohodnuta a není-li stanoven ani způsob jejího určení a je-li smlouva platná s přihlédnutím k §409 odst. 2, může prodávající požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy.
Podle ustanovení §536 odst. 1 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
Podle ustanovení §536 odst. 3 obch. zák. cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.
Podle ustanovení §546 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.
Kupní cena (cena díla) je podstatnou částí kupní smlouvy (smlouvy o dílo). Aby tak šlo o smlouvu kupní (smlouvu o dílo), musí obsahovat – vedle určení zboží (díla) – přímé nebo nepřímé určení kupní ceny (ceny díla).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně formuloval a odůvodnil právní závěr, že pokud není cena ve smlouvě dohodnuta a není-li stanoven ani způsob jejího určení a je-li smlouva platná s přihlédnutím k §409 odst. 2 obch. zák., může prodávající požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy. Použití §448 odst. 2 obch. zák. o ceně obvyklé nastupuje jen za podmínky, že smlouva je platná podle §409 odst. 2 obch. zák., tedy, že smlouva obsahuje buď ujednání o ceně nebo o způsobu jejího určení anebo že strany chtějí uzavřít kupní smlouvu bez určení ceny (srov. např. právní závěr v rozsudcích ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009, a ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 5200/2009, jež jsou – stejně jako níže uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 7. července 2009, sp. zn. 32 Cdo 2295/2008, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že podstatnými částmi smlouvy o dílo jsou vymezení díla (popřípadě předmětu díla) a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení, popřípadě projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pokud smlouva o dílo neobsahuje obě tyto podstatné části, není platně uzavřena. Cena díla je ve smyslu §269 odst. 1 obch. zák. podstatnou částí smlouvy, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít ji bez určení ceny, tedy bez dohody o ceně nebo způsobu jejího určení. O takto projevenou vůli (uzavřít smlouvu bez určení ceny) se však nejedná v případě, kdy si strany ve smlouvě sjednají, že dohodu o ceně, resp. způsobu jejího určení uzavřou dodatečně (například formou dodatku ke smlouvě). Cena díla nebo dohoda o způsobu jejího určení v takovém případě zůstává podstatnou částí smlouvy o dílo podle §269 odst. 1 a §536 odst. 3 obch. zák. a dohoda o ceně nebo způsobu jejího určení je nezbytnou podmínkou pro vznik smlouvy o dílo. Tyto právní závěry se uplatní i v souzené věci.
Odvolací soud se však ve svém právním posouzení věci odchýlil od uvedené ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když při zjištění, že smlouvy byly, s ohledem na dlouhodobou spolupráci mezi účastníky, uzavřeny „bez konkrétního určení ceny“, se zabýval určením obvyklé kupní ceny dle §448 odst. 2 obch. zák. a obvyklé ceny díla dle §546 odst. 1 obch. zák., aniž dospěl k závěru o existenci vůle stran uzavřít smlouvy bez určení ceny ve smyslu §409 odst. 2 a §448 odst. 2 obch. zák. Jestliže odvolací soud (a rovněž tak soud prvního stupně) k takovému závěru nedospěl (a podle obsahu spisu ani takové zjištění neprováděl), je jeho právní posouzení věci neúplné a nesprávné a jeho závěr o uzavření smluv (kupní smlouvy a smlouvy o dílo) mezi účastníky a o oprávněnosti žalobního nároku nemůže obstát.
Vytýká-li proto dovolatel odvolacímu soudu, že při posuzování vzniku nároku žalobce na zaplacení kupní ceny a ceny díla postupoval v rozporu s příslušnou hmotněprávní úpravou a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jsou jeho námitky opodstatněné a uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. je dán.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v závislých výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej ve vyhovujícím výroku ve věci samé (a v souvisejících výrocích o nákladech řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu