Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.06.2015, sp. zn. 32 Cdo 5309/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5309.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5309.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5309/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Matco, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26 42 50 33, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, proti žalované H. S., zastoupené opatrovnicí Mgr. Lucií Černotovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bulharská 1173/37, o zaplacení částky 12 253 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 201/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. srpna 2014, č. j. 47 Co 306/2013-228, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. srpna 2014, č. j. 47 Co 306/2013-228, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. června 2013, č. j. 37 C 201/2005-177, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12 115 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 138 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 155 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 12. září 2002 do zaplacení (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení spojených s ustanovením opatrovníka žalované (výrok IV.). Usnesením ze dne 1. října 2013, č. j. 37 C 201/2005-177, přiznal opatrovníkovi odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 3 710 Kč a určil výši náhrady nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána výrokem IV. rozsudku, částkou 2 931 Kč. Proti tomuto rozsudku v rozsahu výroků II. a IV. podala žalobkyně odvolání. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně nevyhověl návrhu žalobkyně podaném v průběhu odvolacího řízení podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), aby do řízení na její místo vstoupila společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., se sídlem Suite 13, Oliaji Trade Centre, First Floor, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychely (dále jen „DOLPHINS CORPORATION LTD.“), s odůvodněním, že žalobkyně před vydáním rozsudku nesdělila soudu prvního stupně, že došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 31. května 2013 a že pohledávku vymáhala na žádost postupnice sama svým jménem podle ujednání v čl. IX bodu 1 smlouvy, byť šlo o skutečnosti, které jí byly známy (nastaly) před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a měly být uplatněny již v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že nejsou splněny podmínky určené ustanovením §107a o. s. ř., neboť ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem vyhlášeným 3. června 2013, k postoupení pohledávky a jejímu vymáhání postupitelem došlo již podle smlouvy z 31. května 2013; uplatněné skutečnosti tak nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení §205a odst. 1 písm. d), e) a f) o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že procesní návrh na změnu účastníka nemůže být omezován principem tzv. neúplné apelace podle ustanovení §205a o. s. ř., který se váže jen a pouze k důkazům „ve věci“. Zákaz novot se nemůže vztahovat i na otázky procesní, které je kdykoliv za řízení nutno řešit operativně. Zdůrazňuje, že návrh na změnu účastníka řízení není odvolacím důvodem, nýbrž procesním návrhem v řízení. Přitom strany smlouvy o postoupení pohledávky se řídily společnou vůlí podpořenou čl. IX bodem 1 smlouvy a pohledávku i po postoupení vymáhala žalobkyně jako postupitelka. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., případně aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013. Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř. a je i důvodné. Z ustanovení §107a o. s. ř. vyplývá, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Podle ustanovení §530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“) na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto postoupením. V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost. Ustanovení §530 odst. 1 věty první obč. zák. je úpravou aktivní legitimace při vymáhání postoupené pohledávky. Po změně věřitele následkem postoupení pohledávky ztrácí postupitel jako původní věřitel oprávnění vymáhat plnění na dlužníkovi, neboť věřitelem se stává postupník. Ustanovení §530 odst. 1 věty první obč. zák. dává postupiteli možnost nadále vymáhat pohledávku svým jménem ve prospěch postupníka, jestliže ho o to požádá. Postupitel není povinen žádosti postupníka vyhovět, ale bez souhlasu postupníka není oprávněn již pohledávku vymáhat. V projednávané věci odvolací soud vyšel z toho, že tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dne 31. května 2013 obsahující v čl. IX bodu 1 ujednání, podle něhož se strany výslovně dohodly, v souladu s §530 odst. l obč. zák., že postupitel může na žádost postupníka vymáhat postoupenou pohledávku sám, svým jménem na účet postupníka, tedy před vydáním rozsudku soudu prvního stupně, bylo uplatněno v rozporu s ustanovením §205a o. s. ř., a proto k němu, ani k souvisejícímu tvrzení o ukončení nepřímého zastoupení, nelze při rozhodnutí o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. podanému v odvolacím řízení přihlédnout. Tento závěr odvolacího soudu není správný, neboť skutečností rozhodnou ve smyslu ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. nebylo uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, ani dohody o vymáhání pohledávky postupitelkou na účet postupnice, když dohoda podle ustanovení §530 odst. 1 obč. zák. není skutečností, s níž hmotné právo spojuje převod práva žalobkyně na zaplacení pohledávky z leasingové smlouvy. Uzavřením dohody o vymáhání postoupené pohledávky dosavadním věřitelem na účet nového věřitele, nebylo-li postoupení pohledávky oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi, se na právu dosavadního věřitele vymáhat pohledávku nic nezměnilo, neztratil svou aktivní legitimaci v řízení. Právní skutečností, s níž je spojen převod práva vymáhat postoupenou pohledávku z postupitelky na postupnici, je teprve zánik práva postupitelky vymáhat na účet postupnice pohledávku. Skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde, je tak dohoda o ukončení nepřímého zastoupení. Otázkou, zda a kdy byla žalobkyně požádána o vymáhání pohledávky svým jménem i po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu čl. IX bodu 1 smlouvy a zejména, kdy byla uzavřena dohoda o ukončení nepřímého zastoupení, se odvolací soud nezabýval. Podle tvrzení žalobkyně byla dohoda o ukončení nepřímého zastoupení uzavřena za řízení před odvolacím soudem. Bude-li toto tvrzení žalobkyně osvědčeno, nešlo by o skutečnost uplatněnou v rozporu s ustanovením §205a odst. 1 o. s. ř., ale naopak o skutečnost uplatněnou v souladu s ustanovením §205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. Ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl již v rozsudku uveřejněném pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usnesení ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1456/2005, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách. Jelikož právní posouzení předpokladů pro vyhovění návrhu podle ustanovení §107a odst. l a 2 o. s. ř. odvolacím soudem není správné a na základě dosavadních výsledků řízení nelze o návrhu žalobkyně rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení odvolací soud rovněž nepřehlédne závěry dovolacího soudu o posouzení návrhu podaného podle ustanovení §107a o. s. ř. z pohledu ustanovení §2 o. s. ř., jestliže jeho účelem je zneužití procesní úpravy např. spočívající v tom, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, a usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, a v ústavněprávní rovině závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. červena 2015 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/08/2015
Spisová značka:32 Cdo 5309/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5309.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní nástupnictví
Postoupení pohledávky
Dotčené předpisy:§238a o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§107a o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§530 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20