ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5349.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5349/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Michlích, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. R. C. , o zaplacení částky 126 958,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 176/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014, č. j. 28 Co 310/2014-61, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem pro zmeškání ze dne 9. srpna 2007, č. j. 55 C 176/2007-25, Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 126 958,21 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Žalovaný napadl tento rozsudek odvoláním, které Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. února 2011, č. j. 55 C 176/2007-35, odmítl pro opožděnost.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2011, č. j. 28 Co 334/2011-42, usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. února 2011, č. j. 55 C 176/2007-35, potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 19. března 2014 dovolání a dne 18. dubna 2014 požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
O této žádosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 55 C 176/2007-52, tak, že žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků a jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl.
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 1. srpna 2014, č. j. 28 Co 310/2014-61, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. května 2014, č. j. 55 C 176/2007-52, potvrdil. Odvolací soud zdůraznil, že účastníku lze ustanovit zástupce, jsou-li u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a ty nejsou podle ustanovení §138 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dány tehdy, jde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Vyložil, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva jde tehdy, když již z tvrzení účastníka je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání přípustné není, a bylo podáno navíc opožděně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný rovněž dovolání, které nebylo sepsané advokátem, a nedoložil, že má sám právnické vzdělání. Na výzvu soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení učiněnou usnesením ze dne 31. října 2014, č. j. 55 C 176/2007-68, obsahující poučení o následcích nevyhovění, reagoval žalovaný toliko další žádostí o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro toto dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem … (odstavec 1, věta první). Odstavec 1 neplatí, a/ je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání … (odstavec 2). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem …. (odstavec 4).
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (odstavec 1, věta první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Ustanovení §138 odst. 1, části věty první před středníkem, o. s. ř. stanoví, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví . Dospěje-li k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Protože v souzené věci nastala právě ta procesní situace, na niž se vztahují citované judikatorní závěry, zkoumal Nejvyšší soud, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta dovolateli pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014, č. j. 28 Co 310/2014-61, přičemž dospěl k závěru, že splněny nejsou.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ).
V souzené věci dovolatel primárně sleduje cíl zajistit si předepsané povinné zastoupení pro řízení o dovolání proti usnesení ze dne 22. srpna 2011, č. j. 28 Co 334/2011-42, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 28. února 2011, č. j. 55 C 176/2007-35, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání vydanému tímto soudem dne 9. srpna 2007 pod č. j. 55 C 176/2007-25.
Posouzení otázky, zda jsou v tomto dovolacím řízení splněny předpoklady pro ustanovení zástupce dovolateli z řad advokátů, spadá v jedno s posouzením, zda byly předpoklady pro ustanovení zástupce dovolateli z řad advokátů splněny v dovolacím řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2011, č. j. 28 Co 334/2011-42, tj. zda bylo – jak dovodily soudy nižších stupňů – toto dovolání zřejmě bezúspěšné.
Pro posouzení této otázky je rozhodný procesní předpis, podle něhož soudy nižších stupňů otázku zřejmé bezúspěšnosti dovolání posuzovaly, tj. občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. V něm byla přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravena v ustanoveních §237 až §239. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nepřicházela v úvahu z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Ustanovení §238, §238a ani §239 pak nezakládala přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, nelze podřadit pod žádný z tam taxativně stanovených případů.
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 nebylo dovolání přípustné (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. shodně např. usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 3760/2009, a usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 1022/2010).
Z toho pak vyplývá, že dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2011, č. j. 28 Co 334/2011-42, směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž nebyl takový opravný prostředek přípustný. Podání dovolání tam, kde je objektivně nepřípustné, je typickým případem zřejmě bezúspěšného uplatňování práva (srov. závěry shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 987/2013). Pak je ovšem zcela bezúspěšným uplatněním práva též dovolání, jímž dovolatel napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014, č. j. 28 Co 310/2014-61, neboť je bez dalšího nepochybné, že toto dovolání by nemohlo uspět.
Je pak, jak zdůraznil Nejvyšší soud v již citovaném usnesení sen. zn. 31 NSCR 9/2015, zbytečné vynakládat prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva bylo zajištěno povinné zastoupení dovolatele (lhostejno, zda nemajetného).
Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze dovolání meritorně projednat (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2015, sen. zn. 29 NSCR 46/2015).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 1. srpna 2014, č. j. 28 Co 310/2014-61, a kdy dovolatel přes řádné poučení neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. června 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu