Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.06.2015, sp. zn. 32 Cdo 5388/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5388.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5388.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5388/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. G. , se sídlem v Praze-Nuslích, Jaromírova 180/60, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 10085033, zastoupeného Mgr. Vlastou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 15/9, proti žalovanému Ing. K. V. , se sídlem v Praze-Ďáblicích, U Prefy 794/18, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 45426210, zastoupenému JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, o zaplacení 2 535 185 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 197/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2014, č. j. 28 Co 257/2008-394, ve znění usnesení ze dne 15. května 2014, č. j. 28 Co 257/2008-403, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Vlasty Svobodové. Odůvodnění: Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. října 2007, č. j. 4 C 197/2002-226, v napadeném zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 1 305 991,80 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti obou účastníků řízení nahradit náklady odvolacího řízení České republice. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jeno. s. ř.“). Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3]. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedenému požadavku však dovolatel nedostál, uvádí-li, že „právní otázka byla soudem vyřešena nesprávně, a proto má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ Požaduje-li dovolatel, aby Nejvyšší soud posoudil řešenou právní otázku jinak než učinil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání §237 o. s. ř. nestanoví. V tomto ustanovení poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením §237 o. s. ř.), k posouzení neotvírá. Z vylíčení ohlášeného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel většinu svých námitek nesměřuje proti právním závěrům odvolacího soudu, nýbrž proti tvrzením žalobce, od nichž žalobce odvíjí odpovědnost žalovaného z titulu poskytnutého daňového poradenství za vzniklou škodu, jejíž zaplacení je předmětem žalobního nároku. Rovněž tak správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit (jak činí dovolatel) nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Dovolání tak postrádá i zřetelnou formulaci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci prostřednictvím vymezení právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadá. V důsledku toho není v dovolání vymezen ani dovolací důvod způsobem uvedeným dle §241a odst. 3 o. s. ř. Shora uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 28. července 2014 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 9. června 2015 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/09/2015
Spisová značka:32 Cdo 5388/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5388.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/06/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 2601/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13