ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5434.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5434/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CODAN AGENTURA spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Provaznická 399/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 10 80 51, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalovaným 1) Ing. Z. S , a 2) Ing. J. S. , oběma zastoupeným JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o zaplacení částky 179 345,26 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 244/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2014, č. j. 13 Co 187/2014-173, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze změnil usnesení ze dne 26. února 2014, č. j. 46 C 244/2006-155, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 přerušil řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) do pravomocného skončení řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 243/2005, tak, že řízení se nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž co do přípustnosti uvádějí, že napadené usnesení závisí na vyřešení tří otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 243/2005.
Žalobkyně považuje napadené usnesení za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, respektive zamítl, a aby rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Přípustnost dovolání nemůže založit první otázka formulovaná dovolateli, která podle jejich názoru nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, zda je dovolání proti usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přípustné ve smyslu občanského soudního řádu ve znění od 1. ledna 2013. Na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Ustanovení §239 o. s. ř. výslovně stanoví, že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolatelé pomíjejí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí.
Dovolatelé se rovněž mýlí, mají-li za dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, zda důvodem pro přerušení řízení ve smyslu ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je dříve zahájené soudní řízení mezi týmiž účastníky o zaplacení peněžitého dluhu, jehož započtení jakožto vzájemné pohledávky se žalovaní domáhají v projednávané věci, a zároveň se pokoušejí o výklad slovního spojení „může přerušit“ v citovaném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 28 Cdo 3724/2013, uzavřel, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soudu neukládá povinnost řízení přerušit do skončení jiného řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nýbrž jde o možnost posouzení vhodnosti takového postupu. Přitom je třeba dbát na zásadu hospodárnosti a respektovat předmět řízení, jak byl vymezen v této věci tvrzeními žaloby. Pokud odvolací soud nezvolil dovolatelem navržený postup a nepřistoupil k přerušení řízení podle shora citovaného ustanovení, nemohlo to vést k nesprávnosti výsledného rozhodnutí.
K otázce, zda je smyslem ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. předcházení protichůdným rozhodnutím (slovy dovolatelů „předcházení nepřípustným antagonistickým pravomocným meritorním soudním rozhodnutím“), což podle názoru dovolatelů významně narušuje právní jistotu účastníků, lze odkázat na rozhodnutí ze dne 10. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 1552/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že smyslem ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752). Odvolací soud rozhodnutí o nepřerušení řízení řádně odůvodnil zejména s odkazem na délku sporu a jeho rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu