ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1389.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1389/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140, proti žalovanému Ing. K. J. , zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1704/7, o 113.255.999,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 342/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2014, č. j. 14 Co 519/2013-215, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. ledna 2014, č. j. 14 Co 519/2013-215, zrušil usnesení ze dne 1. října 2013, č. j. 31 C 342/2011-190, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 103/2012, pro nepřezkounatelnost. Soudu prvního stupně vytkl, že ačkoli citoval z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č. j. MSPH93INS 17544/2012-A-73, jímž byl zamítnut insolvenční návrh ve věci dlužníka Ing. K. J., nezjistil, co je předmětem řízení probíhajícího u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 103/2012, jaká otázka významná pro jeho rozhodnutí je tam řešena, popř. jaký může mít význam pro toto přerušované řízení uplatněný nárok společnosti OLEO CHEMICAL a. s. na nárok žalovaného na náhradu škody proti žalobci. Jako obiter dictum odvolací soud dodal, že závěr soudu prvního stupně je ostatně předčasný a nastínil mu další procesní postup.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na dovolatelem formulovaných otázkách procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Podle dovolatele nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá na chybném závěru o nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně, nepřihlédl-li tento soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) k odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č. j. MSPH93INS 17544/2012-A-73, v situaci, kdy oba účastníci řízení byli seznámeni s důvodem přerušení řízení, přičemž je jim dobře známo, co je předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 52 Cm 103/2012. Má za to, že odůvodnění usnesení soudu prvního stupně je dostatečné.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatel přehlíží, že důvodem pro zrušení usnesení soudu prvního stupně byla jeho nepřezkoumatelnost, a že kasační usnesení odvolacího soudu není založeno na řešení (podle něj dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nevyřešené) otázky „přerušení řízení do doby rozhodnutí věci s tímto řízením související, a to za situace, kdy je jednáno o vzájemném nároku žalovaného vůči žalobci, kdy tento nárok žalovaného je natolik komplikovaný, že soud, který rozhoduje o nároku žalobce, nemá prostor si na tento vzájemný nárok žalovaného učinit kvalifikovaný názor.“ Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž ve vztahu k závěru o nepřezkoumatelnosti nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, která by se dotýkala jeho zpochybnění (tj. výkladu §157 odst. 2 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.). Mimo shora uvedené otázky procesního práva nevymezuje (§237 o. s. ř.) žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, která již byla dovolacím soudem vyřešena, a má být posouzena nově, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. přitom není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243c odst. 1 o. s. ř.].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu