ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1721.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1721/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E.ON Energie, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6 (identifikační číslo osoby 26078201), zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovanému J. I. , o 25.336,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. EPR 243402/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2014, č.j. 19 Co 2371/2014-30, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil v odvoláním napadeném výroku o náhradě nákladů řízení elektronický platební rozkaz ze dne 24. 10. 2014, č.j. EPR 243402/2014-5, jímž Okresní soud ve Strakonicích uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.466,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání žalobkyně není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Pro posouzení, zda napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu žalobkyni soud odepřel (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014). V dané věci jde o rozdíl mezi částkou, kterou jako náhradu nákladů řízení požadovala žalobkyně, tj. 9.871,20 Kč (§7, §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“), a přiznanými náklady ve výši 2.466,- Kč (§14b odst. 1, 5 advokátního tarifu).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu