Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.05.2015, sp. zn. 33 Cdo 1825/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1825.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1825.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1825/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. L. , zastoupeného Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dvouletky 1821/16, proti žalované H. L. , zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 51/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č.j. 21 Co 59/2014, 21 Co 60/2014-55, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Pustiny, advokáta. Odůvodnění: Žalobce napadl dovoláním v záhlaví citované rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2014, č.j. 6 C 51/2014-37 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. 6. 2014, č.j. 6 C 51/2014-40), jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu o určení vlastnictví specifikovaných nemovitostí a rozhodl o nákladech řízení; žalobci uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Dovolání proti nákladovým výrokům je objektivně nepřípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních, která ani ve svém součtu nepřevyšují 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jeno.s.ř.“). Dovolání proti výroku o věci samé je rovněž nepřípustné. Napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky procesního práva, zda účastníku, který nebyl soudem prvního stupně poučen podle §118a odst. 1 o.s.ř., protože se k jednání před ním nedostavil, je povinen uvedené poučení poskytnout odvolací soud. Tuto otázku žalobce předkládá k vyřešení v návaznosti na svoji výtku, podle níž odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že je „ve výpisu z evidence nemovitostí stále veden jako jediný vlastník“ . Jak se však podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud na uvedené skutečnosti své rozhodnutí nezaložil, naopak výslovně uvedl, že ji nebere v úvahu (se zřetelem k tomu, že se jedná o nové tvrzení uplatněné v rozporu s principem neúplné apelace). Pokud ještě dovolatel v tomto směru namítá, že skutečnost výlučného vlastnictví stavebního pozemku uplatnil v souladu s ustanovením §205a písm. b/ o.s.ř., je třeba připomenout, že podle obsahu spisu tvrzenou vadou řízení před soudem prvního stupně netrpělo, vydal-li soud opravné usnesení, jímž byla výroková část jeho rozsudku uvedena do souladu s žalobním návrhem. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že právní závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, je v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, jenž již v usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, dovodil, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1119/2010). V usnesení ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009, pak Nejvyšší soud vyložil, že soudní praxe a odborná literatura je ve shodě v tom, že navrhuje-li žalobce určení vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013). Dovolání však přesto nelze shledat přípustným. Dovolatel totiž nechal bez povšimnutí další právní závěr odvolacího soudu, podle něhož důvod, pro který se domáhá vrácení daru, nelze posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů žalovanou. Vzhledem k tomu, že jiné chování obdarovaného, než které bylo jako závadné identifikováno ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012), je evidentní, že ani správné posouzení otázky existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnického práva by nevedlo k odlišnému výsledku sporu a v poměrech dovolatele by se nijak neprojevilo. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. května 2015 JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/28/2015
Spisová značka:33 Cdo 1825/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1825.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§236 odst. 1 o. s. ř.
§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19