Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. 33 Cdo 1967/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1967.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1967.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1967/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně L. H. , zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kachlíkova 15, proti žalovanému Č. B. , zastoupenému Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, o zaplacení 7.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 24/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2014, č. j. 19 Co 602/2014-90, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. prosince 2014, č. j. 19 Co 602/2014-90, potvrdil usnesení ze dne 22. května 2014, č. j. 15 C 24/2013-75, jímž Městský soud v Brně v řízení o zaplacení 7.200.000,- Kč s příslušenstvím přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jeno. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Nejvyšší soud předesílá, že obdobnou problematikou, tedy posouzením žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, v níž vylíčila své hospodářské poměry shodně, se zabýval již ve svých rozhodnutích ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014, a ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3321/2014, a že ani v uvedeném případě nemá důvod odchýlit se od svých předchozích závěrů. Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím tohoto důvodu zpochybnila žalobkyně právní závěr odvolacího soudu, že její v řízení zjištěné poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Namítá, že odvolací soud se při posouzení této otázky odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (konkrétně od usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, a dále usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013), v níž je dovozováno, že do závěru, zda je účastník řízení schopen s ohledem na své poměry zaplatit soudní poplatek, se musí promítnout všechny okolnosti, které vypovídají o jeho poměrech. Žalobkyně je přesvědčena, že odvolací soud její schopnost hradit soudní poplatek nepoměřoval náležitě jejími aktuálními hospodářskými a sociálními poměry a při úvaze, zda její poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, nepřihlédl ke všem relevantním hlediskům. Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků plně respektoval. Zvažoval všechna relevantní hlediska pro osvobození od soudních poplatků a hodnotil je v jejich vzájemné souvislosti. Přihlédl k tomu, že již rozhodoval v typově stejné záležitosti, v níž měl pro posouzení poměrů žalobkyně k dispozici stejné údaje. Data vyplývající z insolvenčního rejstříku doplnil a zjistil, že návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči žalobkyni byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2014, č. j. KSBR 30 INS 24016/2013-A-51, zamítnut. Akcentoval, že žalobkyně v posledních letech, kdy pracovala v call centru s příjmem cca 4.000,- Kč měsíčně, z vlastních finančních prostředků, resp. z peněz, které obdržela od své matky, budovala vlastní rekreační objekt ve V. a že v posledních letech volně disponovala s finančními částkami převyšujícími 28.000.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně některé údaje týkající se jejích poměrů zamlčela (odvolací soud je zjistil z insolvenčního rejstříku), nelze vyloučit, že tak činila ve snaze docílit přiznání osvobození od soudních poplatků. Za takové situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že neuvěřil tvrzení žalobkyně, že současným jejím jediným příjmem je mzda v call centru, a že uzavřel, že má reálnou možnost si částku představující polovinu soudního poplatku ze svého majetku opatřit. Protože nelze přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud svou úvahu založil výhradně na domněnce, že si je schopna opatřit finanční prostředky na úhradu zbylé poloviny soudního poplatku od své matky, je otázka předložená k dovolacímu přezkumu - zda lze povinnost uhradit soudní poplatek přenášet na rodinného příslušníka plátce - pro právní posouzení věci irelevantní. Uzavřel-li odvolací soud, že za zjištěných okolností u žalobkyně nejsou naplněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, neodchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Důvody, pro které jsou nepřiléhavé odkazy dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013, jí Nejvyšší soud ozřejmil již ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014. Namítá-li žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, přehlíží, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen za zde nenaplněného předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2015 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2015
Spisová značka:33 Cdo 1967/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1967.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§138 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:08/24/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 2397/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26