ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2332.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2332/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce R. K. , zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti žalované I. Ž., JUDr. Danielem Šulcem, advokátem se sídlem Praha 10, Litevská 1174/8, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 4/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 28 Co 510/2013-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 28 Co 510/2013-92, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 1. 2013, č. j. 14 C 4/2011-60, v zamítavém výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení jen co do výše jejich náhrady, jinak jej i v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V posuzovaném případě se však žalobce v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) k otázce jeho přípustnosti vůbec nevymezuje.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu