ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4069.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4069/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) O. G. , a b) P. G. , zastoupených Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované Moravská stavební – INVEST, a. s. se sídlem v Brně, Koliště 1912, identifikační číslo 25544756, zastoupené Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1245, o 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 186/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. července 2012, č. j. 15 C 186/2009-142, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 9. 12. 2008 se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 70.000,- Kč s úrokem z prodlení, představující částku 25.000,- Kč, jako část slevy z kupní ceny zakoupené nemovitosti (vystavění stavby domu o cca 25 cm v terénu níže oproti původnímu projektu), a částku 45.000,- Kč z titulu slevy za vady provedeného díla.
Rozsudkem ze dne 11. července 2012, č. j. 15 C 186/2009-142, Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“), poté, co usnesením ze dne 9. ledna 2012, č. j. 15 C 186/2009-117, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí požadavek na zaplacení částky 45.000,- Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 25.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení vzniklých účastníkům a státu. Vzal za prokázané, že žalovaná kupní smlouvou ze dne 16. 3. 2005 prodala žalobcům za dohodnutou cenu rozestavěnou stavbu rodinného domu včetně pozemku parc. č. 2642/870 vše zapsané pro k. ú. K. na LV č. 100 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov (ke vkladu vlastnického práva došlo rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, č. j. V 471/2005-733, s účinky vkladu ke dni 22. 3. 2005). Žalobci dodatečně zjistili, že u stavby nebyla dodržena předepsaná výška podlahy I. nadzemního podlaží, jež byla snížena o 31 cm. Dopisem ze dne 9. 2. 2006 žalobci uvedenou vadu vytkli a uplatnili právo na slevu z kupní ceny; výše slevy byla stanovena znalcem Ing. J. F. částkou 120.000,- Kč. Jestliže vůči požadavku na slevu z kupní ceny započetla žalovaná svou pohledávku ve výši 173.800,- Kč z titulu doplatku ceny podle faktury č. 950016 ze dne 20. 2. 2007, pak k tomu soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku žalobci vznesené námitky promlčení nelze pohledávku žalované proti pohledávce žalobců na slevu z kupní ceny započítat, a požadavek žalobců je tak v tomto rozsahu důvodný. Smluvní vztah účastníků řízení posoudil podle ustanovení §588, §631 a §616 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 9. 11. 2004 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kterou se (mimo jiné) žalovaná zavázala do čtyř měsíců prodat žalobcům pozemek parc. č. 2642/677 v k. ú. K. a na něm stojící nedokončenou hrubou stavbu rodinného domu (ze zastavěného pozemku byla následně vytvořena parcela p. č. 2642/870) za dohodnutou kupní cenu, a dále smlouvu o dílo, podle níž se zavázala pro žalobce (podle dohodnuté technické specifikace) dokončit stavbu rodinného domu v termínu do 30. 9. 2005. Cena díla byla sjednána částkou 1.418.800,- Kč, jež byla splatná ve splátkách na základě zálohových faktur s tím, že poslední ve výši 233.800,- Kč měla být zaplacena do deseti dnů ode dne předání a převzetí provedeného díla, za předpokladu kolaudace rodinného domu a blíže nespecifikovaných „podmínek úvěrové smlouvy.“ Pro předání a převzetí díla si smluvní strany v čl. VII. smlouvy o dílo dohodly přesný postup. Kupní smlouvou ze dne 16. 3. 2005 žalovaná a Ing. V. C. prodali žalobcům pozemky parc. č. 2642/677 a parc. č. 2642/870 a žalovaná dále rozestavěnou stavbu rodinného domku na pozemku parc. č. 2642/870. K datu 30. 9. 2005 nebylo dílo zcela provedeno. Žalovaná dopisem ze dne 11. 1. 2006 vyzvala žalobce k převzetí díla, přičemž ti dopisem ze dne 9. 2. 2006 odmítli dílo převzít z důvodu jeho vad spočívajících v chybějícím vnitřním schodišti, neprovedení venkovních úprav a nezhotovení terasy. Navrhli, že dílo převezmou jen částečně, tj. mimo jeho neprovedené části. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci začali v rodinném domku bydlet nejpozději v souvislosti s kolaudací, tj. od 28. 2. 2006; k tomuto okamžiku musela být vada spočívající v chybějícím nezbytném vnitřním schodišti odstraněna, neboť bez něj si nelze představit vydání kladného rozhodnutí o kolaudaci jako nezbytného předpokladu užívání rodinného domu. Tím, že žalobci začali dům fakticky užívat, dílo převzali, a byli tak povinni doplatit cenu díla. Proti závěru soudu prvního stupně, že nedošlo k předání a převzetí díla (a proto žalovaná nemůže požadovat doplatek ceny díla ve výši 173.800,- Kč), odvolací soud dovodil, že k předání díla došlo. V té souvislosti poukázal na §650 obč. zák. a na závěry blíže nespecifikované judikatury soudů, podle nichž okamžik zahájení faktického užívání a nakládání se zhotovenou věcí nutno považovat za den předání zhotovené věci objednateli. Vydané kolaudační rozhodnutí znamená, že dílo mohlo být užíváno v souladu s jeho účelovým určením, tj. k bydlení, aniž by užívání bránily zjištěné vady; od okamžiku převzetí díla žalobcům náležela práva vyplývající z odpovědnosti za jeho vady. Započetli-li žalobci vůči nároku žalované na doplatek ceny díla svůj požadavek na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla podle čl. X. smlouvy o dílo, odvolací soud uzavřel, že tohoto vyúčtování smluvní pokuty je pro neurčitost (viz dopis žalobců ze dne 2. 3. 2007) neplatné podle §37 odst. 1 obč. zák. Jestliže jim nárok na smluvní pokutu nevznikl, nemohli jej započítat proti nároku na úhradu doplatku ceny díla ve výši 173.800,- Kč. Se zřetelem k tomu, že žalovaná započetla svou pohledávku ve výši 173.800,- Kč proti požadavku žalobců na zaplacení částky 25.000,- Kč, a ti namítli její promlčení, dospěl odvolací soud na základě bližšího odůvodnění k závěru, že k promlčení pohledávky žalované nedošlo. Podle smlouvy měl být doplatek ceny díla ve výši 233.800,- Kč uhrazen do deseti dnů ode dne předání a převzetí provedeného díla za předpokladu kolaudace stavby. Nebyl-li nárok žalované na doplatek ceny díla v okamžiku, kdy se vzájemné pohledávky účastníků řízení setkaly, promlčen (ani dříve nezanikl v důsledku zápočtu smluvní pokuty), mohla jej žalovaná v listopadu 2011 započítat vůči nároku žalobců na zaplacení částky 25.000,- Kč, který tím zanikl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci (dále též „dovolatelé“) dovoláním, jež mají za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť závisí na řešení právní otázky, která nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, a současně na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejsou srozuměni s úvahou odvolacího soudu, že jejich právo na zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 25.000,- Kč zaniklo započtením pohledávky žalované na doplatek ceny díla ve výši 173.800,- Kč. Mají zato, že právo na zaplacení doplatku žalované nevzniklo, a pokud ano, zaniklo zápočtem jejich pohledávky z titulu smluvní pokuty za opožděné provedení díla. Odvolací soud při posuzování otázky převzetí díla jako podmínky vzniku nároku na doplacení ceny díla aplikoval závěry judikatury vztahující se k výkladu §650 zákona č. 40/1964 Sb., ačkoli správně měl vyjít ze závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 32 Odo 400/2006, ze dne 25. února 2009 , sp. zn. 32 Cdo 5187/2007, ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, ze dne 13. května 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006, ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 32 Odo 1326/2006, a rozsudku „sp. zn. 23 Cdo 23/2012 (správně rozsudku ze dne 27. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 36/2012)“, vztahujících se k výkladu §548 odst. 1 a §554 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť účastníci smlouvy o dílo si dohodli, že jejich právní vztah se bude řídit obchodním zákoníkem. Závěr odvolacího soudu, že nastěhováním do domu (bez protokolárního předání) dílo převzali (a tím žalované vzniklo právo na doplacení ceny díla), je v rozporu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Od chybného vyřešení této otázky se pak odvíjí nesprávný závěr, že jejich právo na zaplacení slevy z kupní ceny zaniklo započtením. Za dosud v rozhodovací praxi nevyřešenou považují otázku, zda lze za převzetí díla spočívajícího v dostavbě, přístavbě nebo rekonstrukci domu považovat okamžik faktického zahájení jeho užívání objednateli.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je v dané věci přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky vzniku práva na zaplacení ceny díla v režimu obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2013), má-li dílo vady a objednatelé jej začnou (v takovém stavu) fakticky užívat.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.
Podle §324 odst. 1 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně.
Podle §324 odst. 3 obch. zák. jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením.
Podle §548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle §554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Skutkové zjištění, které odvolací soud podrobil právnímu hodnocení, má základ v tom, že smlouvou o dílo ze dne 9. 11. 2004 se žalovaná zavázala provést pro dovolatele dílo, představující dostavbu rodinného domu v rozsahu novostavby podle studie dispozičního řešení RD č. 457 typ E-NED, a technické specifikace vybavenosti, uvedené v příloze č. 1 smlouvy, která tvoří nedílnou součást smlouvy o dílo. Žalovaná se zavázala dílo zhotovit a předat do 30. 9. 2005 (čl. III. bod 1. smlouvy). Cena díla byla sjednána částkou 1.418.800,- Kč (čl. IV. smlouvy) a byla splatná ve čtyřech splátkách, přičemž poslední (doplatek ceny díla) ve výši 233.800,- Kč měli objednatelé zaplatit do deseti dnů ode dne předání a převzetí provedeného díla za předpokladu, že stavba bude zkolaudována a budou splněny další „případné podmínky stanovené v úvěrové smlouvě pro čerpání této částky“ (čl. V. bod 4.1 a 4.2 smlouvy). Doplatek ceny díla měl být uhrazen po protokolárním převzetí díla objednateli na základě daňového dokladu obsahujícího celkové vyúčtování ceny díla se započtením přijatých záloh a DPH (čl. V. bod 1. poslední odstavec). Účastníci se dohodli na tom, že závazek zhotovitele provést dílo bude splněn řádným ukončením a předáním díla objednateli, přičemž dílo se bude považovat za řádně ukončené, bude-li mít vlastnosti stanovené smlouvou a nebude-li mít takové vady a nedodělky, které by bránily jeho řádnému užívání k určenému účelu nebo které by působily rychlejší opotřebení jeho předmětu, které budou zjištěny při přejímacím řízení a bude-li staveniště při předávání díla uvedeno do stavu dle příslušné dokumentace (čl. VII. bod 1 smlouvy). Zhotovitel měl vyzvat objednatele písemně 10 pracovních dnů předem k předání a převzetí díla. Přejímací řízení bude zahájeno neprodleně, s tím, že bude ukončeno protokolem o předání a převzetí. Tento protokol sepsaný stranami bude obsahovat zejména soupis zjištěných vad a nedodělků, dohodu o opatřeních a lhůtách k jejich odstranění, prohlášení objednatele, zda dílo přejímá či nikoli, soupis příloh a podmínky dalšího užívání staveniště po dobu odstraňování zjištěných vad a nedodělků (čl. VII. bod 2. smlouvy). Objednatelé se zavázali dílo převzít, i tehdy, bude-li vykazovat drobné vady a nedodělky, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebudou bránit nerušenému užívání díla k určenému účelu a bezpečnému a spolehlivému provozu (čl. VII. bod smlouvy). Součástí smlouvy o dílo bylo i ujednání o tom, že odmítnou-li objednatelé dílo převzít, sepíší o tom smluvní strany zápis, v něm uvedou svá stanoviska a jejich odůvodnění. Po odstranění nedostatků, pro které odmítli objednatelé dílo převzít, opakuje se přejímací řízení v nezbytně nutném rozsahu (čl. VII. bod 4. smlouvy). V čl. XIII. bodu 3. smlouvy se účastníci smlouvy dohodli na tom, že „pokud tato smlouva nestanoví jinak, řídí se právní vztahy jí založené obchodním zákoníkem“.
Jestliže podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 1998, sp. zn. 33 Cdo 2272/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2000, a jeho rozsudky ze dne 21. května 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001, ze dne 30. července 2003, sp. zn. 32 Odo 964/2002, a ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 33 Odo 1306/2005) lze dohodnout, že závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261 zákona č. 513/1991 Sb., se řídí obchodním zákoníkem, pak to se zřetelem k čl. XIII. bodu 3. smlouvy o dílo pro souzenou věc znamená, že smluvní vztah účastníků řízení byl podřízen ve smyslu §262 zákona č. 513/1991 Sb. režimu obchodního zákoníku; předání a převzetí díla včetně vzniku práva na doplacení díla se musí nutně řídit ustanoveními §536 a násl. obch. zák.
Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutích (srov. například rozsudek ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, rozsudek ze dne 17. května 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006, ze dne 17. května 2006, sp. zn. 32 Odo 760/2005, rozsudek ze dne 30. května 2006, sp. zn. 32 Odo 495/2004, a rozsudek ze dne 13. května 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006) vysvětlil, že převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno a že pokud má provedené dílo vady (byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když je objednatel převezme (samozřejmě za předpokladu, že od úpravy povinnosti řádně ukončit dílo podle §554 odst. 1 věty první obch. zák. se smluvní strany neodchýlily). V takovém případě povinnost zhotovitele provést dílo nezaniká, ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. §324 odst. 3 obch. zák.).
V rozporu s ujednáním smluvních stran poměřoval odvolací soud otázku předání a převzetí díla, která byla určující pro vznik nároku žalované na doplatek ceny díla, ustanovením §650 obč. zák., ačkoli správně měl právní posouzení této otázky založit na výkladu §554 odst. 1, §548 odst. 1 obch. zák. Tím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudky ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1119/2003, ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 32 Odo 400/2006, ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 32 Odo 1326/2006, ze dne 27. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 36/2012, při posuzování účinků předání a převzetí díla včetně vzniku práva na zaplacení ceny díla podle obchodního zákoníku.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce vzniku práva žalované na doplatek ceny díla není správný, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože v konečném důsledku důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí, kterým se řízení končí, rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu