ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.481.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 481/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti žalované ARYJCAR s. r. o. se sídlem v Ústí nad Labem, Ladova 2531/4, identifikační číslo 27359905, zastoupené Mgr. Petrem Saskou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, o 370.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 430/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. srpna 2014, č. j. 9 Co 269/2014-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. srpna 2013, č. j. 22 C 430/2010-102, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 370.840,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení dalších úroků z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. srpna 2014, č. j. 9 Co 269/2014-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu jistiny, změnil jej ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení z dlužné částky a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb., článek II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť provedením důkazu výpovědí svědkyně L. R. bez toho, že by jej navrhl některý z účastníků řízení, nebo že by potřeba jeho provedení vyplynula z obsahu spisu před koncentrací řízení, se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje.
Podle dovolatelky provedení výslechu svědkyně L. R. odporuje principům koncentrace řízení, tak jak byly vyloženy v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. 26 Cdo 1758/2011, a ze dne 15. května 2012, sp. zn. 26 Cdo 519/2012.
Z rozhodnutí odvolacího soudu v návaznosti na obsah spisu se podává, že k žalobě ze dne 2. 11. 2010 žalobce připojil příjmový doklad ze dne 19. 1. 2009 znějící na částku 1.500.000,- Kč s poznámkou „půjčka jednatele p. K.“ opatřený podpisem, o němž v řízení tvrdil, že jde o podpis jednatele žalované Z. N. První ve věci nařízené jednání na den 4. 1. 2012 bylo odročeno bez čtení žaloby za účelem mimosoudního vyřešení sporu a pro vznesenou námitku věcné nepříslušnosti; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. září 2012, č. j. Ncp 1168/2012-33, rozhodl, že k projednání a rozhodování této věci jsou podle §9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy. U jednání dne 4. 3. 2013 po přečtení žaloby byl k důkazu čten pokladní doklad ze dne 19. 1. 2009. Zástupce žalované k podpisu na příjmovém dokladu uvedl, že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že uvedený pokladní doklad je podepsán jednatelem Z. N. V průběhu tohoto jednání soud prvního stupně poučil žalobce podle §118a odst. 3 o. s. ř. „jen“ o tom, že z dosud provedených důkazů nelze mít za prokázané, že k uznání dluhu ze dne 13. 10. 2009 byl dán souhlas valné hromady a že žalovaná ve dnech 28. 7. 2009, 1. 8. 2009, 5. 8. 2009 a 31. 8. 2009 zaplatila žalobci částky uvedené v žalobě. Proto jej vyzval, aby „do doby koncentrace řízení“ označil další důkazy k prokázání těchto skutečností a jde-li o listinné důkazy, ty nejpozději při příštím jednání předložil. Na závěr jednání soud poskytl účastníkům řízení poučení „o zákonné koncentraci řízení podle §118b odst. 1 o. s. ř.“ a vyzval je k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve lhůtě 20 dnů (tj. do 25. 3. 2013). U jednání dne 15. 4. 2013 žalovaná popřela, že půjčka byla poskytnuta a taktéž popřela pravost podpisu Z. N. na příjmovém pokladním dokladu. V závěru jednání soud prvního stupně sdělil, že z vlastní iniciativy může provést důkaz výslechem svědka J. H., výslechem Z. N., jakož i znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. U jednání dne 22. 7. 2013 soud vyslechl svědka J. H. a jako účastníka řízení jednatele žalované Z. N., který k otázce podpisu na sporném pokladním příjmovém dokladu uvedl, že „tento doklad nikdy neviděl, podpis na něm může být jeho“. Vzhledem k možným pochybnostem o pravosti příjmového pokladního dokladu bylo jednání odročeno za účelem výslechu L. R., která byla jako svědkyně vyslechnuta u jednání dne 12. 8. 2013. Potvrdila, že zná podpis svědka N. a na příjmovém pokladním dokladu se jeho podpis nachází.
Rozhodnutí odvolacího soudu se za této situace nemohlo odchýlit od shora citovaných usnesení Nejvyššího soudu, neboť na procesní situaci v nyní souzené věci nedopadají.
V usnesení ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. 26 Cdo 1758/2011, stejně jako v usnesení ze dne 15. května 2012, sp. zn. 26 Cdo 519/2012, Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacích soudů neshledal zásadně právně významnými, a pouze v obecné rovině zopakoval zásady, jimiž se řídí koncentrace řízení; nešlo přitom o totožnou procesní situaci.
Naopak dovoláním napadený rozsudek respektuje závěry vyjádřené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, publikovanému pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle kterého „poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř. Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení.
Žalobce vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě a vlastním procesním postupem splnil svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jestliže žalovaná (po nastalé koncentraci řízení) začala zpochybňovat pravost pokladního příjmového dokladu, jímž žalobce prokazoval, že půjčku převzal jednatel žalované Z. N., který vypověděl, že „tento doklad nikdy neviděl, (ale že) podpis na něm může být jeho“, nebránila koncentrace řízení, aby byl proveden důkaz, jímž bude vyvráceno toto tvrzení žalované.
Na okraj nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243c odst. 1 o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2015
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu