Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2015, sp. zn. 33 Cdo 5143/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5143.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5143.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5143/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně EDIFICE construction & consulting, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Návršní 2030/8, identifikační číslo 27184838, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, proti žalovaným 1) J. G. , 2) M. G. , a 3) Realitní společnosti České spořitelny, a.s. se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, identifikační číslo 26747294, zastoupené JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, o zaplacení 413.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 148/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 90 Co 114/2013-168, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované Realitní společnosti České spořitelny, a.s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Richarda Myslila, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní 32. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými J. G. a M. G. nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2. července 2013, č. j. 51 C 148/2010-117, zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovaným J G. a M. G. zaplacení 413.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit jim náklady řízení (výrok II.). Výrokem III. uložil žalované Realitní společnosti České spořitelny, a.s. povinnost zaplatit žalobkyni 413.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. K odvolání žalobkyně a žalované Realitní společnosti České spořitelny, a.s. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2014, č. j. 90 Co 114/2013-168, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil; ve výroku III. jej změnil tak, že žalobu vůči žalované Realitní společnosti České spořitelny, a.s. zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále jeno. s. ř.“), přípustné. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně v dovolání zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalované Realitní společnosti České spořitelny, a.s. nevznikla povinnost zaplatit jí smluvní pokutu podle ujednání rezervační smlouvy, kterou dne 17. 9. 2007 uzavřela s jejím právním předchůdcem jménem žalovaných J. G. a M. G., přestože k tomu jimi nebyla zmocněna. Má za to, že tímto závěrem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1600/2010, ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 259/2004, popř. ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1741/1998) a nerespektoval výklad ustanovení §33 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák“. (srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), který je obecně přijímán odbornou literaturou. Dovoláním zpochybněný právní závěr odvolací soud učinil na podkladě následujících zjištění. Dne 2. 7. 2007 uzavřely žalovaná Realitní společnost České spořitelny, a.s., jako zprostředkovatelka s žalovanými J. G. a M. G. (klientkami) zprostředkovatelskou smlouvu, v níž se zavázala obstarat jim příležitost uzavřít s jí vybraným subjektem (zájemcem o koupi jejich nemovitostí v P. Z.) rezervační smlouvu, popř. smlouvu o budoucí smlouvě či přímo kupní smlouvu. Ačkoli zprostředkovatelská smlouva neobsahovala zmocnění zprostředkovatelky za klientky takové smlouvy uzavřít, uzavřela žalovaná Realitní společnost České spořitelny, a.s. dne 17. 9. 2007 jménem žalovaných J. G. a M. G. s právní předchůdkyní žalobkyně (tj. se společností EDIFICE Consulting, s.r.o.) rezervační smlouvu obsahující závazek žalovaných J. G. a M. G. (budoucích prodávajících) uzavřít s EDIFICE Consulting, s.r.o. (budoucím kupujícím) do 25 dnů smlouvu o budoucí kupní smlouvě, popř. kupní smlouvu; pro případ porušení tohoto závazku byla sjednána smluvní pokuta 413.000,- Kč. Žalované J. G. a M. G. tuto rezervační smlouvu dodatečně neschválily a smlouvu o budoucí kupní smlouvě, resp. kupní smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně neuzavřely (odmítly ji uzavřít). Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011, přijal a odůvodnil závěr, že podmínkou platnosti ujednání o smluvní pokutě je existence hlavního závazku, který má smluvní pokuta zajišťovat. Nevznikla-li totiž povinnost plnit, nemůže být ani porušena a nemůže tudíž vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty, kterou bylo splnění povinnosti plnit zajištěno. Zavázat se k uzavření smlouvy budoucí mohou pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy. V posuzovaném případě takové zastoupení prokázáno nebylo. Je-li sjednán závazek uzavřít budoucí smlouvu mezi jinými subjekty než mezi nimiž má být v budoucnu uzavřena, jde o smlouvu nepojmenovanou, která je pro rozpor se zákonem podle §39 obč. zák. neplatná (obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002). Uvedené závěry lze vztáhnout i na posuzovaný případ, kdy rezervační smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela žalovaná Realitní společnost České spořitelny, a.s., aniž k tomu byla žalovanými J. G. a M. G. (vlastnicemi převáděných nemovitostí) zmocněna. Nebyla-li žalovaná Realitní společnost České spořitelny, a.s., vlastnicí převáděných nemovitostí, nemohla ji rezervační smlouva logicky vzato - ani coby nezmocněného jednatele podle §33 odst. 2 obč. zák. - zavázat k uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě či samotné kupní smlouvy (řečeno jinak, nemohla prodat něco, co nevlastnila). V důsledku neexistence hlavního závazku spočívajícího v povinnosti uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě či vlastní kupní smlouvu, nevznikl ani závazek, který hlavní závazek zajišťoval (závazek akcesorický). Závěry dovozované v rozhodnutích Nejvyššího soudu, na které žalobkyně v dovolání odkazuje, na posuzovaný případ nedopadají (týkají se skutkově odlišných věcí). Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. června 2015 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/10/2015
Spisová značka:33 Cdo 5143/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5143.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Jednatelství bez příkazu
Smlouva zprostředkovatelská
Dotčené předpisy:§33 odst. 1 obč. zák.
§33 odst. 2 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:08/24/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 3261/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26