ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5251.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5251/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně ZK IMPEX spol. s r. o. se sídlem v Praze 3, Na Jarově 2, identifikační číslo 49822586, zastoupené JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelinářská 10/530, proti žalovanému Mgr. L. P. , zastoupenému JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 102, o náhradu nákladů řízení, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 59/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č. j. 28 Co 276/2012-369, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.422,40 Kč k rukám JUDr. Josefa Podhorského, advokáta.
Odůvodnění:
Posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) podala dne 3. 1. 2014 žalobkyně dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž tento soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že jí uložil zaplatit na těchto nákladech místo částky 109.539,- Kč částku 313.644,60 Kč. Dovolání má za přípustné „podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je podáno z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“.
Dovolací soud nepřehlédl, že po podání dovolání byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2014, č. j. MSPH 94 INS 643/2014-A-13, zjištěn úpadek dlužnice – ZK IMPEX spol. s r. o. a na její majetek byl prohlášen konkurs. Okresní soud v Benešově podáním ze dne 11. 8. 2014 adresovaným žalobkyni, žalovanému a správci konkursní podstaty – AB insolvence v. o. s. se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, sdělil, že pro prohlášení konkursu na majetek žalobkyně je řízení ve věci přerušeno. S odkazem na §264 zákona č. 182/2006 Sb. vyzval insolvenčního správce, nechť ve lhůtě 30 dnů sdělí, zda navrhuje pokračování v řízení. Jelikož insolvenční správce ve lhůtě návrh na pokračování v řízení nepodal, navrhla žalobkyně podáními ze dne 10. 9. 2014 a ze dne 20. 11. 2014 pokračování v dovolacím řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (bod 2. čl. II. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť (posuzováno podle jeho obsahu) neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat. Může-li být totiž dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolateka revize řešení otázky ať již hmotného či procesního práva, musí vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinna uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Žalobkyně ve svém dovolání vyšla z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, když uvedla, že její dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §214a (správně §241a) odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přičemž tato ustanovení, na která odkazuje, občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není od 1. 1. 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami dle §238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/2013). V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalobkyně předpoklady přípustnosti taxativně uvedené v §237 o. s. ř. řádně nevymezila.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.140,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.982, 40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu