ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.730.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 730/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. V. K. , insolvenčního správce dlužnice K & T Týn nad Vltavou, s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 1, identifikační číslo 46679171, zastoupeného Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 1, proti žalované OT Energy Services a. s. se sídlem v Třebíči, Pražská 684/49, identifikační číslo 49433431, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Oberbank AG, A 4020 Linz, Untere Donaulände 28, Rakouská republika, organizační složka Oberbank AG pobočka Česká republika, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 6/3, identifikační číslo 26080222, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 3/4, o 2.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 62/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. října 2014, č. j. 22 Co 1572/2014-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.506,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Neubauera, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. dubna 2014, č. j. 30 C 62/2014-214, zamítající žalobu o zaplacení 2.500.000,- Kč s příslušenstvím; současně upřesnil znění nákladového výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce v dovolání sice poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, avšak již nevymezuje, od jakého „ustáleného“ řešení konkrétní právní otázky související s tzv. svěřeneckou smlouvou se rozhodnutí odvolacího soudu od něj odchyluje.
Ani tím, že žalobce v dovolání uvádí, že „dosud nebyl podán dostačující judikatorní výklad právního hodnocení takového speciálního případu, a to i přesto, že lze z povahy věci předpokládat, že v praxi nepůjde pouze o ojedinělou výjimku, nýbrž o poměrně častý aplikační případ“, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) nekonkretizuje právní otázku, která „dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“. Žalobce tak nedostál požadavku §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.
Žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Vedlejší účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb.) - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 18.300,- Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 3.906,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu