ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.930.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 930/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. M. , identifikační číslo 66735181, v okamžiku podání dovolání zastoupeného JUDr. Vladimírem Fesslem st., advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 108, proti žalovaným 1) Mgr. E. R. , 2) MUDr. L. R. , a 3) MUDr. D. R. , o 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 113 C 70/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2012, č. j. 57 Co 68/2012-132, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. října 2011, č. j. 113 C 70/2010-83, ve znění opravného usnesení ze dne 19. června 2012, č. j. 113 C 70/2010-122, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 90.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalobce jako zprostředkovatel a manželé Ing. L. a Mgr. E. R. jako „zájemce“ uzavřeli dne 16. 9. 2009 smlouvu (dále též „zprostředkovatelská smlouva“), jejímž obsahem byl závazek žalobce „uzavřít ve prospěch zájemce obchodní případ“ – prodej nemovitostí specifikovaných v článku II. bodu 1. smlouvy, tím, že bude „vyvíjet činnost nezbytnou k uzavření tohoto obchodního případu“, zejména prezentací prodávaných nemovitostí na webových stránkách, na dostupných realitních serverech, v tiskových mediích, na firemních veřejných vývěskách, formou prohlídek (viz čl. II. smlouvy). Zprostředkovatel se zavázal obstarat zájemci „možnost uzavření kupní smlouvy“ za prodejní cenu 2.990.000,- Kč. Smluvní strany se dohodly, že „v případě, že bude v době trvání této zprostředkovatelské smlouvy předložena zájemci možnost uzavřít příslušnou kupní smlouvu, popř. smlouvu o budoucí kupní smlouvě na nemovitosti specifikované v článku II. této smlouvy díky činnosti zprostředkovatele, zavazují se zájemci zaplatit zprostředkovateli smluvní odměnu za zprostředkování ve výši 90.000,- Kč (čl. III. bod 3 smlouvy). Podle čl. III. bodu 5 smlouvy, „sjednaná odměna je splatná nejpozději v den podpisu příslušné smlouvy (předkupní, kupní).“ Jelikož se účastníci smlouvy dohodli na tom, že po dobu platnosti smlouvy bude prodej zprostředkovávat jen žalobce (čl. V. bod 4. smlouvy), obsahuje smlouva v čl. V. bodu 5. zákaz uložený zájemci (po tuto dobu) uzavřít s třetími osobami smlouvu týkající se předmětu zprostředkování. Pokud by se tak přesto stalo, zájemce se zavázal zprostředkovateli zaplatit dohodnutou odměnu podle čl. III. bodu 3. smlouvy (čl. V. bod 5. smlouvy). „Uzavře-li zájemce příslušnou smlouvu podle čl. II. po ukončení trvání této smlouvy s osobou, kterou vyhledal zprostředkovatel nebo na kterou zprostředkovatel prokazatelně upozornil, zavazuje se zájemce zaplatit zprostředkovateli smluvní pokutu ve výši odměny podle čl. III bodu 3, která by jinak zprostředkovateli náležela, pokud by taková příslušná smlouva byla uzavřena za trvání smlouvy. Zájemce je povinen smluvní pokutu zaplatit, bude-li taková smlouva uzavřena dříve než jeden rok po uplynutí platnosti této smlouvy“ (čl. V. bod 6 smlouvy). Žalobce ve smlouvě prohlásil, že ke dni podpisu této smlouvy již „předjednal“ zájemce o koupi předmětných nemovitostí v osobách MUDr. Ing. J. C., Ph.D., a H. C. Podle čl. VI. bodu 1. smlouvy „od této smlouvy lze jednostranně odstoupit, a to písemnou formou. Odstoupení od smlouvy musí být prokazatelně doručeno druhé smluvní straně, a to nejpozději deset pracovních dnů před navrhovaným termínem odstoupení od této smlouvy (...). V případě odstoupení od této smlouvy ze strany zájemce, tento se zavazuje uhradit zprostředkovateli smluvně sjednanou odměnu podle čl. III. bodu 3 této smlouvy“ (čl. VI. bod 2. smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu tří měsíců ode dne jejího podpisu oběma smluvními stranami (čl. IV. smlouvy). Nevyužije-li zájemce „z různých důvodů“ příležitost uzavřít smlouvu se třetí osobou, kterou vyhledal zprostředkovatel, a zprostředkovatel jej k tomu vyzve (...) náleží zprostředkovateli „náhrada uhrazení celé dohodnuté odměny“ (...) pokud zprostředkovatel získá seriozního zákazníka, sepíše s ním dohodu o rezervaci a příjme rezervační poplatek, zavazuje se zájemce dle této dohody uhradit plnou zprostředkovatelskou provizi podle čl. III/3 a to nejpozději do 5-ti pracovních dnů od okamžiku odepření uzavření smlouvy“ (čl. III odst. 7 smlouvy). Téhož dne (16. 9. 2009) Ing. L. R. a Mgr. E. R. podepsali a nechali ověřit své podpisy na smlouvě o smlouvě budoucí kupní, kterou jim předložil žalobce, podle níž se zavázali vůči MUDr. Ing. J. C., Ph.D., a H. C. (budoucí nabyvatelé), že nejpozději do 22. 11. 2009 s nimi uzavřou kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, jejichž prodej měl zprostředkovat žalobce. Zůstalo nesporným, že budoucí nabyvatelé tuto smlouvu o smlouvě budoucí odmítli uzavřít. Dopisy ze dne 24. 9. 2009 a 12. 10. 2009 manželé R. žalobci oznámili, že od zprostředkovatelské smlouvy odstupují. V podání ze dne 12. 10. 2009, dovolávajíce se znění §57 obč. zák. doplnili, že ke splnění závazku ze zprostředkovatelské smlouvy nemůže dojít, jelikož zájemci o koupi výslovně prohlásili, že prostřednictvím žalobce žádnou kupní ani smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřou. Kupní smlouvou ze dne 16. 11. 2009 prodali manželé R. ve zprostředkovatelské smlouvě specifikované nemovitosti MUDr. Ing. J. C., Ph.D., a H. C.; právní účinky vkladu nastaly ke dni 19. 11. 2009. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. března 2011, č. j. 46 D 926/2010-61, v řízení o dědictví po zemřelém Ing. L. R., za účasti pozůstalé manželky Mgr. E. R. a pozůstalých synů MUDr. L. R. a MUDr. D. R., byla určena obecná cena, který měl zůstavitel ve společném jmění s pozůstalou manželkou, dále obvyklá cena majetku, a zároveň soud schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví. Cituje §774, §775, §55 a §57 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb.) soud prvního stupně uzavřel, že v dané věci je zprostředkovatelská smlouva současně smlouvou spotřebitelskou, neboť zprostředkovatel jako podnikatel poskytoval služby realitní kanceláře, zatímco zájemce jako podnikatel nevystupoval. Současně dodal, že právo na odměnu zprostředkovateli vznikne za předpokladu, je-li mezi výsledkem, tj. uzavřením požadované smlouvy zájemcem s třetí osobou, a činností zprostředkovatele vztah příčiny a následku; nebýt úsilí zprostředkovatele směřujícího k zajištění příležitosti uzavřít smlouvu s třetí osobou, k požadovanému výsledku by nedošlo. Podle soudu prvního stupně žalobce zajistil příležitost uzavřít kupní smlouvu, a tím mu vzniklo právo na dohodnutou smluvní odměnu. Uzavřeli-li nakonec manželé R. s vyhledanými kupujícími kupní smlouvu, týkající se nemovitostí specifikovaných ve zprostředkovatelské smlouvě za dohodnutou kupní cenu 2.900.000,- Kč, uzavřeli právě takovou smlouvu, k jejímuž zprostředkování se žalobce zavázal. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil. Naopak snahou odstoupit od zprostředkovatelské smlouvy a uzavření kupní smlouvy s MUDr. Ing. J. C., Ph.D., a H. C. manželé R. porušili své smluvní závazky ze smlouvy ze dne 16. 9. 2009. Odstoupení od smlouvy manželi R. nepovažoval soud prvního stupně za platné a zdůraznil, že účastníci zprostředkovatelské smlouvy si sice možnost odstoupit od ní dohodli v čl. VI. odst. 1 a 2 smlouvy, avšak tato možnost byla vázána na povinnost zájemce zaplatit zprostředkovateli dohodnutou odměnu. Z blíže rozvedených důvodů nepřisvědčil námitce žalovaných, že zprostředkovatelská smlouva je neplatná, stejně jako by mělo být neplatné ujednání o smluvní pokutě. Uzavřel, že právo na odměnu žalobci vzniklo již vyhledáním předběžného zájemce a vyhotovením smlouvy o smlouvě budoucí kupní, bez zřetele k tomu, že zprostředkovávaná kupní smlouva nebyla nakonec uzavřena, tzn. předtím, než manželé R. oznámili žalobci, že od zprostředkovatelské smlouvy odstupují. Neobstál-li by tento závěr, soud prvního stupně dodal, že v případě odstoupení od smlouvy žalobci vzniklo právo na odměnu podle čl. VI. odst. 2 zprostředkovatelské smlouvy; alternativně k tomu porušením povinnosti podle čl. V. odst. 6 smlouvy, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 90.000,- Kč.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 57 Co 68/2012-132, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl, a rozhodl nákladech řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 4601/2008, se odvolací soud nejprve ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu podle §774 a násl. obč. zák., která je současně smlouvou spotřebitelskou podle §51 a násl. obč. zák. (srovnej R 102 / 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Se zřetelem k ustanovení §55 odst. 1 a 3 obč. zák. zdůraznil, že v režimu spotřebitelských smluv platí, že se strany nemohou smluvně odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, platí výklad pro spotřebitele výhodnější (§55 odst. 1, 3 obč. zák.). Smluvní vyloučení ustanovení §774 obč. zák. a jeho nahrazení dohodou, podle níž má žalobce právo na odměnu již jen na základě obstarání příležitosti k uzavření smlouvy, je neplatné z důvodu nevýhodnosti pro spotřebitele. I kdyby taková dohoda byla možná, je zprostředkovatelská smlouva stejně neplatná vzhledem k jejímu nejasnému a neurčitému obsahu. Podle odvolacího soudu totiž povinnost žalovaných zaplatit odměnu žalobci byla vázána nejen na „předložení“ možnosti uzavřít kupní smlouvu, popř. smlouvu o budoucí kupní smlouvě, ale také na situace, kdy by z různých důvodů této příležitosti nevyužili (bez uvedení důvodu) anebo by uzavření smlouvy odepřeli. Pro žalované jako spotřebitele jsou některá smluvní ujednání nesrozumitelná, neboť jsou současně užívány pojmy „smluvní odměna za zprostředkování“ a „provize“ i v případech, kdy se jedná o sankční smluvní ujednání. Zprostředkovatelská smlouva zaručuje žalobci příjem i v situaci, kdy žalovaní nebudou mít zájem uzavřít kupní smlouvu s konkrétní osobou, neumožňuje jim ukončit smluvní vztah při nečinnosti žalobce, nebo v případě neplnění smluvních povinností. Zprostředkovatelská smlouva jako celek zakládá nerovnocenný právní vztah, je nevýhodná pro žalované; její obsah byl pravděpodobně ovlivněn již probíhajícím jednáním se zájemcem MUDr. Ing. J. C. „a okolnostmi okolo podpisu smlouvy o zprostředkování“.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále jen „dovolatel“) spojuje se zněním §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a čl. II. bod. 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je neplatné ujednání ve zprostředkovatelské smlouvě, které váže vznik práva na zaplacení odměny žalobci na pouhé zajištění možnosti uzavřít buď kupní smlouvu nebo smlouvu o budoucí kupní smlouvě, neboť je pro spotřebitele nevýhodné. Za obsahově shodnou považuje jak zákonnou formulaci §774 obč. zák. („obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy“) tak sporné smluvní ujednání („obstarat zájemci možnost uzavření kupní smlouvy“). Má zato, že nezbytnou podmínkou splnění jeho smluvního závazku a tím i vzniku práva na provizi je dosažení konečného smluvního cíle, tj. uzavření kupní smlouvy, přičemž v souzené věci bylo tohoto cíle dosaženo přičiněním žalobce. Žalobce po řadě jednání se zájemci předal zpracovanou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejíž text byl poté použit při uzavření přípravné smlouvy s manželi C. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká závažná pochybení při hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř., neboť vzal v úvahu pouze „skutkový stav tohoto smluvního vztahu na samém jeho počátku, tj. v den uzavření smlouvy a zprostředkování, zcela pominul jeho další vývoj, tj. aktivní činnost zprostředkovatele směřující k vytvoření podmínek pro uzavření kupní smlouvy končící jejím uzavřením, to vše za přičinění zprostředkovatele. Kdyby byl odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením §132 o. s. ř., tj. kdyby nezůstal pouze u počátečního důkazu a hodnotil všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, musel by dojít k závěru, že jak z hlediska ustanovení zákona, tak i smlouvy zprostředkovatel své smluvní závazky řádně splnil, a právo na sjednanou odměnu mu proto vzniklo“. Vznáší zásadní výhrady vůči závěru, že zprostředkovatelská smlouva jako celek představuje nerovnocenný právní vztah k újmě spotřebitele, má nejasný a neurčitý obsah s nesrozumitelnými formulacemi. Tento obecný závěr přijal odvolací soud, aniž by kriticky zhodnotil ta smluvní ujednání, která by prokazatelně znevýhodňovala zájemce o zprostředkování. Dovolatel prosazuje názor, že zprostředkovatelská smlouva má standardní obsah, práva a povinnosti smluvních stran jsou formulována jasně a přesně, a neobsahuje žádné ustanovení, jež by znevýhodňovalo druhou smluvní stranu. Jediný konkrétní závěr odvolacího soudu o nesrozumitelnosti smlouvy, založený na používání pojmů „smluvní odměna za zprostředkování“ a „provize“ je chybný, neboť v pořadí první sousloví a druhý výraz mají stejný (právní) obsah. I kdyby k narušení vyváženosti smluvních práv a povinností snad došlo, uplatnilo by se ustanovení §41 obč. zák. o částečné neplatnosti právního úkonu (smluvního ujednání). Na podporu své dovolací argumentace odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2010, sp. zn. 28 Cdo 1071/2010, na který odkázal i soud prvního stupně. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), není důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávné hodnocení důkazů, přehlíží, že samotné hodnocení důkazů nelze zpochybnit prostřednictvím žádného z přípustných dovolacích důvodů, a to ani důvodem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. Ačkoli tedy dovolatel avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze soudu vytýkat, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) tento dovolací důvod neuplatnil.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele (odst. 1).
Podle §775 obč. zák. zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle §40a.
Podle §52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Podle §55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
Žalobce nárok na zaplacení částky 90.000,- Kč skutkově vymezil tak, že jde o právo vyplývající z článku III. odstavce 3. smlouvy ze dne 16. 9. 2009, jelikož tím, že „obstaral vážného zájemce o koupi předmětných nemovitostí, umožnil mu uzavřít kupní smlouvu a dokonce pro něj zpracoval návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě, splnil v celém rozsahu své smluvní závazky dle čl. III. odst. 2 a 3 zprostředkovatelské smlouvy a vzniklo mu tudíž právo na smluvní odměnu za zprostředkování ve výši 90.000,- Kč, která je předmětem tohoto sporu“. Pro závěr o právu na zaplacení dohodnuté odměny tak bylo určující, zda ujednání, podle něhož již předložením návrhu kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní vzniká žalobci právo na dohodnutou odměnu (provizi), nezhoršuje postavení spotřebitele, a je tedy neplatné podle §55 odst. 1 věty prvé a odst. 2 obč. zák.
Úvodem potřeba zdůraznit, že soudy obou stupňů v souladu s již ustálenou rozhodovací praxí (srovnej R 102/2011) dospěly ke správnému závěru, že smlouva uzavřená dne 16. 9. 2009 je nejen smlouvou zprostředkovatelskou podle §774 obč. zák., ale je nutno ji taktéž poměřovat ustanoveními o spotřebitelských smlouvách podle §52 obč. zák., neboť žalobce, provozující realitní kancelář, je v tomto vztahu dodavatelem, který jednal v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaní jsou spotřebiteli, kteří naopak jako podnikatelé nejednali.
Podstata zprostředkovatelské smlouvy podle §774 obč. zák. spočívá v závazku zprostředkovatele za odměnu vyvíjet aktivně činnost, jíž vytvoří zájemci příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou (v souzené věci viz čl. III. odst. 2 smlouvy), a v závazku zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, dojde-li jeho přičiněním k uzavření smlouvy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2003, sp. zn. 33 Odo 740/2002). Činnost zprostředkovatele lze charakterizovat tak, že vyhledá osoby se zájmem o uzavření smlouvy, že seznámí zájemce s třetí osobou a umožní jim vyjednávat o smlouvě. Není-li jiné dohody ve zprostředkovatelské smlouvě, není zprostředkovatel povinen se těchto kontraktačních jednání účastnit. Podle §777 věty druhé obč. zák. není oprávněn za zájemce jednat nebo cokoli přijímat, pokud mu k tomu zájemce neudělil plnou moc (srovnej čl. V. odst. 2 věta druhá smlouvy). Zprostředkovateli zásadně vzniká právo na odměnu v dohodnuté výši (§775 obč. zák.) při kumulativním splnění dvou podmínek, a to, že zájemce uzavřel s třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu a že tuto smlouvu strany uzavřely přičiněním zprostředkovatele. Není-li tedy odchylného smluvního ujednání (srovnej čl. III. odst. 3 smlouvy), vzniká zprostředkovateli zásadně právo na odměnu až samotným uzavřením smlouvy. Zprostředkovateli proto nenáleží odměna za zprostředkování, jestliže k uzavření smlouvy nedošlo, přestože k tomu vytvořil podmínky. Zprostředkovatel nemá právo na odměnu ani tehdy, byla-li sice smlouva uzavřena, avšak zprostředkovatel se o to svou aktivní činností nezasloužil. Tak tomu je i v případě, kdy zájemce a třetí osoba uzavřou smlouvu až po dlouhé době a za jiných skutkových okolností (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 - 880 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2284 a n.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 30 Cdo 1593/2000, dovodil, že existence příčinné souvislosti mezi jednáním zprostředkovatele a uzavřením zprostředkovávané smlouvy předpokládá, že nebýt snahy a úsilí zprostředkovatele, směřující k zajištění příležitosti pro zájemce uzavřít smlouvu s třetí osobou, by k tomuto výsledku nedošlo. V rámci smluvní autonomie není vyloučeno, aby si účastníci smlouvy sjednali ohledně vzniku nároku na provizi odlišný režim v souvislosti s dalšími závazky , jež zprostředkovatel převzal v rámci své činnosti směřující k uzavření zprostředkovávané smlouvy, a jejichž splnění smluvní strany učinily předpokladem vzniku práva na provizi (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 3900/2008). Nezavázal-li se zprostředkovatel (mimo závazku podle §774 obč. zák. - obstarat zájemci uzavření požadované smlouvy) k jiným činnostem pro zájemce (např. zajistit sepis smluv, podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí apod.), prosadí se v souzené věci závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 2552/2012, že „smluvní vyloučení ustanovení §774 obč. zák. a jeho nahrazení dohodou, podle níž má zprostředkovatel právo na odměnu již jen na základě obstarání příležitosti k uzavření smlouvy, je neplatné, neboť je pro spotřebitele zjevně nevýhodnější“. Žalobce tak vyvozuje právo na odměnu z ustanovení zprostředkovatelské smlouvy, které se odchyluje od zákona v neprospěch spotřebitele a je tedy neplatné.
Nelze přehlédnout, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na několika právních závěrech (neplatnost smluvního vyloučení ustanovení §774 obč. zák., neplatnost zprostředkovatelské smlouvy jako celku pro nejasný a neurčitý obsah, neplatnost dohody o odměně v situaci, kdy z jakéhokoliv důvodu žalovaní nevyužijí příležitosti uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, neplatnost smlouvy proto, že neumožňuje spotřebiteli ukončit smluvní vztah při nečinnosti žalobce, nebo v případě neplnění smluvních povinností, a že smlouva je jako celek nevýhodná pro žalované), přičemž obstojí-li byť jen jeden z nich, nelze žalobě vyhovět. Je-li neplatné smluvní ujednání o právu na zprostředkovatelskou odměnu, pak na výsledek dovolacího řízení nemá vliv skutečnost, že by řešení dalších dovolatelem předestřených právních otázek vyznělo v jeho prospěch. Z těchto důvodů se jejich řešením dovolací soud - jakkoli by dovolatel rád na ně znal odpověď – nezabýval.
Ze shora řečeného je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné [§243d písm. a) o. s. ř.], a dovolání žalobce zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu