ECLI:CZ:NS:2015:33.ND.230.2014.1
sp. zn. 33 Nd 230/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) Nº11 S. A. se sídlem 2 Boulevard Konrad Adenauer, L-1115 Luxembourg, reg. č. B 90447, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti žalovanému JUDr. L. N. , zastoupenému JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Michálkovická 108, o zaplacení 38.818.083,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 114/2011, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 114/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. července 2012, č. j. 61 Cm 114/2011-318, který dosud nenabyl právní moci, neboť proti němu podal žalovaný odvolání, rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 38.818.083,07 Kč s příslušenstvím.
Žalovaný podáním ze dne 6. 8. 2012 navrhl přikázat věc Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu, a to s odkazem na svůj nepříznivý zdravotní stav.
Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil . Má za to, že žalovaný je ve sporu zastoupen právní zástupkyní, jejíž přítomnosti při jednání nic nebrání. Připomíná, že žalovaný nespecifikuje rozdíl mezi schopností dostavit se k jednání u Vrchního soudu v Praze či u Vrchního soudu v Olomouci, neboť ani Olomouc není místem jeho bydliště.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Praze i Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc podle návrhu žalovaného přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je pouhou výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
Přikázání věci jinému soudu je tedy výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovaným uváděné důvody podle Nejvyššího soudu jsou sice závažné, nikoliv však do té míry, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Nepříznivý zdravotní stav za situace, kdy je žalovaný zastoupen právní zástupkyní znalou projednávané problematiky, jíž nic nebrání se jednání před odvolacím soudem zúčastnit a potřebné návrhy za žalovaného učinit, sám o sobě nemůže být považován za dostatečný důvod pro delegaci věci jinému soudu. Nelze totiž z ničeho usuzovat, že by hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější bylo projednání dané věci jiným než příslušným soudem. Nejvyšší soud rovněž při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nemohl přehlédnout nesouhlasné stanovisko žalobce, který na projednání věci příslušným soudem trvá.
Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu