ECLI:CZ:NS:2015:33.ND.307.2015.1
sp. zn. 33 Nd 307/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. L. , proti žalované A. L. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 80/2012, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 80/2012 se Okresnímu soudu v Prostějově nepřikazuje .
Odůvodnění:
V záhlaví označené věci žalovaná svým podáním, došlým Okresnímu soudu v Teplicích dne 21. 8. 2014, navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Prostějově; návrh odůvodnila finanční situací, neboť je samoživitelkou dvou nezletilých dětí, momentálně nezaměstnanou.
Žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu v Prostějově nesouhlasil s odůvodněním, že je značně finančně zatížen splácením dluhů z rozvedeného manželství a vyživovací povinností ke třem dětem.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalovaná navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí, je-li k dispozici institut dožádání; nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.). Přihlédnuto bylo též k negativnímu stanovisku žalobce.
Protože Nejvyšší soud v daném případě neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému než výlučně místně příslušnému soudu (§88 písm. a/ o.s.ř.), rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu