ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1119.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1119/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 dovolání obviněného Š. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 55 To 151/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 173/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 1 T 173/2014, byl obviněný Š. G. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
v L., ul. H., dne 25.9.2013, v přesně nezjištěné době od 17.45 hod. do 23.59 hod., v průběhu oslavy narozenin, přistoupil k z bytu odcházející J. V., se slovy: „že nikam ještě nepojede“, tlačil ji od dveří zpět do bytu směrem k posteli, přetahoval se s J. V., která z bytu chtěla odejít tak, že ji tlačil zpět do bytu směrem k posteli, až ji srazil na zem, vysvlékl jí oblečení a zcela nahou ji vytáhl na postel, J. V. položil zády na postel, lehl si na ni, držel ji oběma rukama za krkem v pevném sevření tak, že se nemohla pohnout, přes slovní odpor J. V., která mu opakovaně sdělila, aby ji pustil a nechal odejít, na ní po přesně nezjištěnou dobu vykonával vaginální soulož, kdy došlo ke spojení pohlavních orgánů, u toho jí říkal, že ji už dlouho miluje, přičemž jí způsobil otok na kořeni nosu se zcestovalým hematomem pod dolními víčky a pohmožděninu s podkožním hematomem na pravém hemithoraxu v zadní axilární čáře.
Za to byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání tří roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 1 T 173/2014, podal obviněný Š. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 55 To 151/2015, tak že ho podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 55 To 151/2015, podal obviněný Š. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že se předmětného jednání nedopustil a že v řízení nebylo prokázáno, že jeho jednáním došlo k naplnění znaků skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Výpověď poškozené J. V. označil za nevěrohodnou s tím, že dle její výpovědi se měl příslušný zločin odehrát dne 25. 9. 2013, avšak Policii ČR tuto skutečnost poškozená oznámila až dne 28. 9. 2013. Svědek J. B. přitom vypověděl, že se s poškozenou osobně setkal ve dnech 26. 9. 2013 a 27. 9. 2013 a že poškozená na obličeji neměla nic zvláštního. Dále dovolatel upozornil na závěry vypracovaných znaleckých posudků, dle kterých má poškozená jednak sklony ke zkreslování výpovědi, jednak objektivní gynekologický nález poškozené nezjistil nic, co by jednoznačně svědčilo pro znásilnění.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 4. 9. 2015 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení jako součást své obhajoby jakož i v odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Zde je na místě konstatovat, že dovolání (č. l. 344 – 346 spisu) je doslovným opisem odvolání (č. l. 331 – 333 spisu), bez jakékoli argumentace navíc. Jde tak pouze o znovuuplatnění obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky v posuzované věci primárně výlučně a opakovaně směřují do oblasti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Je mimo pochybnost, že obviněný zaměňuje zákonem upravenou činnost dovolacího soudu a pojímá podaný mimořádný opravný prostředek jako další odvolání ve věci.
Podstatou dovolání obviněného je tvrzení, že se daného jednání nedopustil a že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud uvádí, že obecně je sice možno námitky týkající se absence znaků skutkové podstaty toho kterého trestného činu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v případě posuzované věci obviněný tyto námitky uplatňuje prostřednictvím výtek, kterými pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění a hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů (brojí proti hodnocení výpovědí svědků i závěrů vypracovaných znaleckých posudků), což již pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zahrnout nelze. Obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nezbývá tedy než konstatovat, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „ jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání bylo uplatněno obviněným ryze formálně. Na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05 ze dne 2. 6. 2005, v němž mimo jiné uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální“. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora popsaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odpovídá zákonným požadavkům uvedeným v ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu, obdobně odůvodnění usnesení odvolacího soudu plně konvenuje ustanovení §134 odst. 1, 2 tr. řádu. Jak již výše konstatováno, obě rozhodnutí jsou logická, nevykazující žádné známky zmatečnosti či libovůle.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu