ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1127.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1127/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 o dovolání obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 31 To 189/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 Nt 12001/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 5 Nt 12001/2015, bylo obviněnému J. H. podle §99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. H. stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 31 To 189/2015, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. H. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že rozhodnutí soudů jsou nezákonná, neboť nebyly splněny všechny podmínky pro uložení ochranného léčení, a to hlavně zásadní podmínka uvedená v ustanovení §99 odst. 1 tr. zákoníku a to, že soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §40 odst. 2 a §47 odst. 1 tr. zákoníku, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Dále obviněný vyjádřil názor, že k rozhodnutí o uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě nestačí, že při veřejném zasedání byl slyšen znalec MUDr. Tauš, který vypracovával znalecký posudek, ale soud měl ustanovit jiného znalce k přezkoumání duševního stavu obviněného, tj. zda v době rozhodování soudu jsou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, tj, zda pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný. Dále namítl, že tvrzení znalce MUDr. Tauše, že obviněný může být i fyzicky nebezpečný, když bude dál narážet na to, že se jeho představy nebudou naplňovat, je pouhou úvahou znalce. V této souvislosti citoval judikáty č. 11/74, č. 58/68 a č. 24/92-I Sb. rozh. tr.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zrušil, aby zrušil i usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 5 Nt 12001/2015 a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že uplatněné námitky v podstatě odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nepovažuje je však za důvodné. Námitky dovolatele se týkají toliko otázky nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Pobyt pachatele trestného činu na svobodě je nebezpečný v případě nebezpečnosti tohoto pobytu pro zájmy chráněné trestním zákonem. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy. Znalec MUDr. Tauš k této otázce u veřejného zasedání uvedl, že jmenovaný v tuto chvíli není nebezpečný přímo fyzicky, svým chováním může výrazně své okolí poškodit především psychicky, sociálně či pracovně. Zároveň znalec nevyloučil, že jmenovaný bude nebezpečný i fyzicky, kdy bude dále narážet na tu skutečnost, že jeho představy nebudou naplňovány, jeho okolí se zachová nepřátelsky či dojde v jeho okolí ke konfliktu. Dále znalec vyložil, proč u obviněného nemůže být účel léčení splněn léčbou v ambulantní formě, a to zejména vzhledem k tomu, že J. H. je zcela bez náhledu jeho choroby. Tyto závěry znalce je nutno hodnotit v souvislosti s dalším skutkovým zjištěním, podle kterého obviněný pokračuje v jednání, pro které bylo vedeno trestní stíhání, když nadále obtěžuje zasíláním obsahově shodných e-mailů poškozenou J. K. a její rodinné příslušníky. Nejde tedy pouze o nebezpečí, resp. pravděpodobnost, že nepříčetný pachatel znovu zaútočí na zájem chráněný trestním zákonem; v případě J. H. již taková situace nastala. Dle jeho názoru dosavadní (nikoliv ojedinělé) recidivní projevy J. H. jednoznačně svědčí o stavu nebezpečí při jeho ponechání na svobodě. Zákonné podmínky §99 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení proto byly splněny a jeho uložení nebránila ani zásada přiměřenosti uvedená v ustanovení §96 tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Nejvyšší soud považuje za důležité úvodem připomenout, že trestní stíhání obviněného J. H. pro přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), písm. d) tr. zákoníku bylo usnesením Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 25. 11. 2014, č.j. 1 ZT 263/2014-52, zastaveno, neboť nebyl v době činu pro nepříčetnost odpovědný.
Jak již bylo uvedeno výše, obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, kterým mu bylo podle §99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.
Nejvyšší soud především po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno ve stejném rozsahu a je založeno na totožných námitkách, které byly součástí již jeho řádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v §99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Z toho vyplývá, že soud uloží ochranné léčení za současného splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že a) stal se skutek, b) tento skutek má jinak znaky trestného činu, c) obviněný je pachatelem tohoto skutku, d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný.
Pokud jde o výše citované námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., Nejvyšší soud zjistil, že tyto jsou založeny toliko na nesouhlasu obviněného se závěry znalce psychiatra MUDr. Lumíra Tauše, CSc. Obviněný se domnívá, že jeho pobyt na svobodě není pro společnost nebezpečný. Soudy podle něj nesprávně posoudily jeho zdravotní stav a rovněž měly ustanovit jiného znalce k přezkoumání duševního stavu obviněného, tj. zda v době rozhodování soudu jsou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení a zda pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i z obsahu spisu je zřejmé, že oba soudy se pečlivě zabývaly podmínkami stanovenými zákonem pro uložení ochranného opatření. K tomu v průběhu veřejného zasedání dne 26. 3. 2015 provedl soud prvního stupně řadu důkazů (č. l. 69-70 spisu), zejména obsahem trestního spisu Okresního státního zastupitelství v Liberci sp. zn. 1 ZT 263/2014. Řádně se zabýval také zdravotním stavem obviněného. Pečlivě hodnotil, že se obviněný skutkem v období nejméně od 17. 11. 2011 do 13. 6. 2014 dopustil přečinu nebezpečného pronásledování, avšak ve stavu, kdy nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Bylo proto nezbytné rozhodnout o přiměřeném ochranném opatření. Ke zdravotnímu stavu obviněného provedl soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný MUDr. Lumírem Taušem a rovněž vyslechl znalce MUDr. Lumíra Tauše ve veřejném zasedání dne 26. 3. 2015 (č.l. 69-70).
Námitky obviněného uplatněné v dovolání směřují primárně proti závěrům uvedeného znaleckého posudku a polemizují se stanoviskem soudu prvního stupně, ke kterému dospěl po provedeném dokazování, a s nímž se soud druhého stupně plně ztotožnil. Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje se závěry soudů o správnosti uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě. Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno vyvozovat pouze z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, popřípadě jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě (srov. rozhodnutí č. 58/1968 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 11/1974 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 23/1979 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů postupovaly zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž zjistily, že pobyt obviněného na svobodě je s ohledem na jeho zdravotní stav nebezpečný a byla tak splněna i tato zákonná podmínka pro uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku. Jako podklad pro tento závěr soudů posloužil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 58-72 tr. spisu sp. zn. 1 ZT 263/2014), který byl vypracován dne 25. 8. 2014, MUDr. L. Taušem. Uvedený znalec byl rovněž dne 26. 3. 2015 vyslechnut u veřejného zasedání s tím, že potvrdil své závěry ze znaleckého posudku. Potvrdil, že obviněný trpí duševní chorobou, trvalou poruchou s bludy smíšenou, se systematizovanými bludy především paranoidními, megalomanickými a mysticko-magickými. Jeho pobyt na svobodě sice není aktuálně bezprostředně přímo nebezpečný ve smyslu manuálního ohrožení okolí, ale je svému okolí velmi obtížný a značně mu narušuje jeho běžný způsob života. Z obsahu jeho korespondence lze především konstatovat, že tak může poškodit i zdraví adresátů a též jejich vztahy a vazby a celý jejich způsob života. Obviněný aktuálně fyzicky nebezpečný není, avšak nelze to vyloučit, když bude narážet na to, že se jeho představy nebudou naplňovat a narazí na nepřátelské chování okolí. Nelze předpokládat, že k žádnému střetu nedojde.
Nejvyšší soud konstatuje, že pobyt nepříčetného pachatele na svobodě bude nebezpečný i v případě, že se takový pachatel nadále dopouští tzv. stalkingu, tj. úmyslného, zlovolného a opakovaného pronásledování a obtěžování jiné osoby. Takovéto jednání také může ve fyzickou agresi vyústit. Soudy na základě provedených důkazů dospěly ke správnému závěru, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný, jednak s ohledem na charakter a četnost spáchané trestné činnosti, ale také vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, neboť jeho duševní choroba progreduje. Obviněnému v souvislosti se závažnou duševní nemocí, kterou trpí, zcela chybí reálný náhled na jeho zdravotní stav, přičemž ambulantní léčení neplnilo svůj účel. Ústavní forma ochranné psychiatrické léčby je tedy nejen prevencí hrozícího protispolečenského jednání obviněného, ale také pomocí jemu samotnému. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že obviněný J. H. ve svém jednání nadále pokračuje, a to shodnou činností, pro kterou bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Z výše uvedeného vyplývá, že v chování a duševním stavu obviněného nedošlo k žádným změnám, proto je bezpředmětná námitka týkající se obstarání nového znaleckého posudku.
Nejvyšší soud shledal, že nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. l písm. j) tr. ř. spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu