ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1146.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1146/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 o dovolání obviněné D. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 6 To 74/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 11/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 2 T 11/2014, byla obviněná D. B. uznána vinnou ad I. ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) ad. II. a) – d) ze spáchání pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že:
I.
vědoma si svých předchozích závazků vzniklých nejméně
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 6. 1. 2001 se společností GE Money Multiservis, a.s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 34.770,- Kč, přičemž takto vzniklý dluh nejméně od 1. 1. 2008 nehradila,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 13. 6. 2001 se společností Home Credit Finance, a.s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 30.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 114.108,- Kč, přičemž takto vzniklý dluh nejméně od 1. 1. 2008 nehradila a tento doplatila až v lednu 2010,
- ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 5. 2006 se společností Provident Financial, s.r.o., jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 24.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 35.955,- Kč, přičemž takto vzniklý dluh nejméně od 1. 1. 2008 hradila nepravidelně v různě vysokých částkách měsíčně od 100,-Kč do 1.081,-Kč,
- ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 9. 2008 se společností SMART HYPO, s.r.o., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 250.000,- Kč, s předepsanou měsíční splátkou ve výši 11.250,-Kč, přičemž splátky hradila nepravidelně a dlužná částka z této smlouvy činila ke dni 1. 11. 2009 celkem 58.750,- Kč,
- ze smlouvy o půjčce peněz uzavřené dne 5. 5. 2009 se společností H. FINANCE GROUP, spol. s r.o., jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 55.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 38.320,- Kč, přičemž splátky této půjčky řádně nehradila,
tedy s vědomím, že ke dni 1. 11. 2009 činí celková výše jejích závazků nejméně 279.153,- Kč a tyto závazky dlouhodobě není schopna řádně hradit, přičemž proti ní probíhala i exekuční řízení, a současně za situace, kdy nemohla reálně předpokládat zlepšení své finanční situace, a tedy že v budoucnu dostojí svým závazkům, přičemž na takovou situaci druhou smluvní stranu neupozornila a tato by při znalosti její skutečné finanční situace smlouvu neuzavřela,
dne 11. 11. 2009 v U. H. uzavřela s R. V., podnikající fyzickou osobou se sídlem V., smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 70.000,- Kč, který jí byl vyplacen a který se zavázala uhradit formou měsíčních splátek ve výši 17.500,- Kč v období od 15. 12. 2009 do 11. 05. 2010, přičemž již v době uzavírání smluv věděla, že nebude schopna sjednaným závazkům s ohledem na svou nepříznivou finanční situaci dostát, přičemž osobu úvěr poskytující o své skutečné finanční situaci a dalších dluzích záměrně neinformovala, zatajila, že finanční prostředky používá na úhradu svých předchozích závazků a nemá reálný příjem, ze kterého by mohla aktuálně nasmlouvaný závazek uhradit, finanční prostředky z předmětné smlouvy pak dílem využila na splácení předchozích půjček a úvěrů, dílem zřejmě i na splácení předmětného úvěru a zbytek finančních prostředků použila nezjištěným způsobem pro svou potřebu, přičemž dne 15. 9. 2011 podala na svou osobu ke Krajskému soudu v Brně návrh na oddlužení, když vyhláškou tohoto soudu ze dne 15. 9. 2011, č. j. KSBR 27 INS 16578/2011-A-2, bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení proti její osobě a usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2011 bylo povoleno její oddlužení, tímto jednáním R. V. způsobila škodu ve výši nejméně 70.000,-Kč.
II.
vědoma si svých předchozích závazků vzniklých nejméně
- ze smlouvy o revolvingovém účtu uzavřené dne 6. 1. 2001 se společností GE Money Multiservis, a.s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 34.770,- Kč, přičemž takto vzniklý dluh nejméně od 1. 1. 2008 nehradila,
- ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 5. 2006 se společností Provident Financial, s.r.o., jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 24.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 35.955,- Kč, přičemž takto vzniklý dluh nejméně od 1. 1. 2008 hradila nepravidelně v různě vysokých částkách měsíčně od 100,- Kč do 1.081,- Kč,
- ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 9. 2008 se společností SMART HYPO, s.r.o., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 250.000,-Kč, s předepsanou měsíční splátkou ve výši 11.250,- Kč, přičemž splátky hradila nepravidelně a dlužná částka z této smlouvy činila ke dni 1. 11. 2009 celkem 58.750,- Kč,
- ze smlouvy o půjčce peněz uzavřené dne 5. 5. 2009 se společností H.FINANCE GROUP, spol. s r.o., jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 55.000,- Kč, když ke dni 1. 11. 2009 činila celková dlužná částka z této smlouvy 38.320,- Kč, přičemž splátky této půjčky řádně nehradila,
- ze smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 11. 11. 2009 s R. V., podnikající fyzickou osobou se sídlem V., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 70.000,- Kč, který jí byl vyplacen a který se zavázala uhradit formou měsíčních splátek ve výši 17.500,- Kč v období od 15. 12. 2009 do 11. 5. 2010, přičemž splátky úvěru řádně nehradila,
tedy s vědomím, že ani uvedené závazky dlouhodobě není schopna řádně hradit, přičemž proti ní probíhala i exekuční řízení, a současně za situace, kdy nemohla reálně předpokládat zlepšení své finanční situace, a tedy že v budoucnu dostojí svým závazkům, přičemž na takovou situaci druhou smluvní stranu neupozornila a tato by při znalosti její skutečné finanční situace smlouvu neuzavřela,
a) dne 8. 3. 2010 v K. uzavřela se společností H.FINANCE GROUP, spol. s r.o., se sídlem Napajedla, Nábřeží 1518, IČ: 262 21 250, smlouvu o půjčce peněz ve výši 113.000,- Kč, která jí byla vyplacena a kterou se zavázala uhradit formou čtyř splátek ve výši 12.500,- Kč do 15. 5. 2010, 15. 6. 2010, 15. 7. 2010 a 15. 8. 2010, a dále do 15. 9. 2010 splátkou ve výši 71.400,- Kč, kdy ve smlouvě v rozporu se skutečností současně prohlásila, že nemá žádné další dluhy ani nesplacené nebo žalované závazky vůči jiným věřitelům a institucím,
b) dne 12. 4. 2010 v U. H. uzavřela s M. T., podnikající fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou M. T. – agentura F., IČ: 68020996, smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 35.000,- Kč, která jí byla vyplacena a kterou se zavázala splatit formou 32 týdenních splátek ve výši 1.710,- Kč od 19. 4. 2010, přičemž v žádosti k této smlouvě v rozporu se skutečností uvedla, že proti ní nebylo nikdy zahájeno trestní stíhání, neprobíhají proti ní exekuční řízení a uvedla, že splácí pouze předchozí půjčku u M. T. v částce 4.000,-Kč, jiné dluhy záměrně neuvedla,
c) dne 23. 6. 2010 v U. H. uzavřela s M. T., podnikající fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou M. T. – agentura F., IČ: 68020996, smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 40.000,- Kč, která jí byla vyplacena a kterou se zavázala splatit formou 32 týdenních splátek ve výši 1.960,- Kč od 28. 6. 2010, přičemž v žádosti k této smlouvě v rozporu se skutečností uvedla, že proti ní nebylo nikdy zahájeno trestní stíhání, neprobíhají proti ní exekuční řízení a uvedla, že její splátky předchozích půjček činí pouze 8.500,- Kč, jiné dluhy záměrně neuvedla,
d) dne 7. 12. 2010 v Z. uzavřela se společností RILEX TRADERS, a.s., se sídlem Brno, ul. Radnická 376/11, IČ: 28280857, smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení finanční částky ve výši 12.000,- Kč, která jí byla vyplacena a kterou se zavázala splatit formou čtrnácti měsíčních splátek ve výši 1.500,- Kč v období od 7. 12. 2010 do 20. 01. 2012, přičemž v Čestném prohlášení ze dne 7. 2. 2010, které bylo podkladem pro tuto smlouvu, v rozporu se skutečností uvedla pouze část svých závazků, dále v rozporu se skutečností uvedla, že neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající jí povinnost k peněžitému plnění, není proti ní zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v rozhodčím a soudním řízení a nejsou u ní dány podmínky pro podání návrhu na insolvenci a nebude činit žádné úkony, které by mohly vést k naplnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení,
přičemž již v době uzavírání těchto smluv věděla, že nebude schopna sjednaným závazkům s ohledem na svou nepříznivou finanční situaci dostát, přičemž osoby a zástupce společností, se kterými předmětné smlouvy uzavírala, o své skutečné finanční situaci neinformovala a naopak je nepravdivě utvrzovala, že je schopna závazky dle dohody splatit, zatajila, že finanční prostředky používá na úhradu svých předchozích závazků a nemá reálný příjem, ze kterého by mohla aktuálně smlouvaný závazek uhradit, finanční prostředky z předmětných smluv pak dílem využila na splácení předchozích půjček a úvěrů a dílem i na splátky předmětných půjček a úvěrů, zbytek finančních prostředků použila nezjištěným způsobem pro svou potřebu, přičemž dne 15. 9. 2011 podala na svou osobu ke Krajskému soudu v Brně návrh na oddlužení, když vyhláškou tohoto soudu ze dne 15. 9. 2011, č. j. KSBR 27 INS 16578/2011-A-2, bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení proti její osobě a usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2011 bylo povoleno její oddlužení,
tedy prostřednictvím shora uvedených smluv tímto vylákala prostředky a způsobila škodu ve výši nejméně 200.000,- Kč.
Za uvedené jednání byla obviněná D. B. odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Dále byla obviněná D. B. zproštěna podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. ZT 97/2013, pro skutky, specifikované na straně 5 a 6 rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 2 T 11/2014.
Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 2 T 11/2014, podala obviněná D. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 6 To 74/2015, tak, že podle §256 tr. ř. bylo odvolání jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 6 To 74/2015, podala následně obviněná D. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení a dále opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a dále také proto, že byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr.ř. Obviněná v dovolání namítla, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu ve smyslu §209 tr. zákoníku přinejmenším pokud jde o subjektivní stránku tohoto trestného činu, neboť neměla v úmyslu sebe obohatit na úkor svých věřitelů ani své věřitele uvést v omyl ani využít jejich omylu či zamlčet podstatné skutečnosti. Stejně tak neměla v úmyslu způsobit na jejich majetku žádnou škodu. Dále tvrdí, že stejně tak nebyla naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu §250b tr. zák., neboť odsouzená nikdy při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně neuváděla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje ani záměrně údaje nezamlčovala. Dále poukazuje na to, že subjekty poskytující úvěry jsou profesionály, u kterých je poskytování půjček či úvěrů jejich předmětem podnikání a tyto subjekty mají vždy důkladně posoudit osobu, které hodlají finanční prostředky poskytnout. Je odpovědností podnikatelů poskytující spotřebitelský úvěr posoudit solventnost osoby o úvěr žádající, její majetkové poměry a případná možná rizika. O jejích skutečných majetkových poměrech museli být věřitelé důkladně informováni, a to nikoli z listin, které jí dali podepsat. Poškození znali její tehdejší finanční situaci, nebo alespoň znát museli, když ve všech případech se jednalo o podnikatele na poli spotřebitelských úvěrů a tato silnější strana byla vybavena zkušenostmi a prostředky pro prověřování dlužníků a jejich finanční historie. Obviněná hodlala své závazky řádně splatit, neměla v úmyslu je neplatit a počítala s tím, že se jí podaří vše řádně uhradit obdobně jako jiné půjčky či úvěry, které splatila v minulosti. Ohledně podepsaných čestných prohlášení, ve kterých uvedla, že nemá žádné další dluhy, závazky či exekuce, tvrdí, že tyto dokumenty podepsat musela, byly připraveny poškozenými, zkušenými podnikateli a obviněná si nebyla mnohdy ani vědoma toho, jaké dokumenty či prohlášení podepisuje. Bylo ji pouze tvrzeno, že se jedná o prohlášení formální a přesto, že se obviněná tím, že si dané dokumenty pozorně nepřečetla, nemůže zprostit odpovědnosti za přijaté závazky, z podpisu pod dokumentem či smlouvou nelze bez dalšího dovodit její úmysl uvést jiného v omyl, využít jeho omylu či zamlčet podstatné skutečnosti.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 2 T 11/2014 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněnou v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněná v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné D. B.
Obviněná uplatnila právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze tím, že uvedla, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, konkrétně subjektivní stránka těchto trestných činů.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona se dopustí ten, kdo při sjednání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tak škodu nikoliv malou.
Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku větší škodu.
Obviněná v dovolání namítla, že druhá smluvní strana znala její tehdejší finanční situaci, vylučuje, že by druhou stranu uvedla v omyl, při uzavírání veškerých smluv vždy vycházela z toho, že půjčky řádně a včas splatí. Provedenými důkazy, zejména výpověďmi svědků V. B., R. V. a M. M. bylo vyvráceno tvrzení obviněné, že by druhá strana věděla o její finanční situaci a že by subjekty smlouvy uzavírající znaly její závazky, naopak ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že svědci nebyli dostatečně informování, resp. jim byly v konkrétních případech i závazky a neschopnosti splácení obviněnou zamlčeny. Tvrzení svědků není založeno pouze na jejich výpovědích, ale opírá se i o listinné důkazy, když smluvní ujednání, popř. podklady ke smlouvám, obsahují i osobní nepravdivá a neúplná prohlášení obviněné o její finanční situaci, která vědomě podepsala. Současně bylo provedenými důkazy vyvráceno tvrzení obviněné, že by byla schopna závazky ze smluv splácet, když to vylučovala její finanční situace. Tvrzení, že by to bylo možné z příjmu manžela, se nezakládá na pravdě, neboť i její manžel měl v té době dluhy, které splácel. Je třeba také zmínit, že ani obviněná nevylučuje, že půjčky byly v určité části získávány za účelem splacení jiných dluhů. O podvodném úmyslu obviněné, když půjčky nesplácela a přesto si dál půjčovala se srozuměním je nesplatit, svědčí i řada dalších skutečností – některé půjčky před manželem zatajovala, nesdělovala pravdivě svou finanční situaci, podepsala předložená prohlášení, aby půjčku získala. Současně je třeba podotknout, že obviněná každou další půjčkou navyšovala svou neschopnost dluhy splácet. Pokud jí byla tato situace známa již v době uzavření smluv a druhá strana o tom nebyla informována, naopak jí byly záměrně podány neúplné a nepravdivé informace, jedná se ze strany obviněné o podvodné jednání, kdy ji šlo o získání prostředků klamavým způsobem na úkor jiné osoby.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněná tak předmětným jednáním, uvedeným pod bodem I. výroku rozsudku spáchala trestný čin úvěrový podvod podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona, když při sjednávání úvěrové smlouvy zamlčela podstatné údaje a způsobila tímto činem škodu nikoliv malou, když druhé smluvní straně záměrně nesdělila veškeré informace o svých závazcích. Podstatou nemusí být pouze uvedení nepravdivých informací, ale i zamlčení informací pro smluvní vztah podstatných. Obviněná rovněž naplnila skutkovou podstatu pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když předmětným jednáním uvedeným pod bodem II. výroku rozsudku jednala tak, že se obohatila uvedením poškozené v omyl, zamlčela podstatné skutečnosti a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, když při sjednávání smluv nesdělila záměrně veškeré své závazky a neinformovala úplně o své finanční situaci, exekucích, neschopnosti splácení dluhů a současně i přímo uvedla nepravdivé informace, když v konkrétních případech, které jsou shora rozvedeny, uvedla pouze některé dluhy a popřela, že by proti ní probíhala exekuční řízení, přičemž při znalosti takových informací nebo sdělení informací pravdivých by s ní druhá strana smlouvu neuzavřela. Z hlediska subjektivní stránky obviněná jednala v úmyslu přímém, její finanční situace jí byla velice dobře známa, nemohla spoléhat na žádné další okolnosti, díky kterým by byla schopna veškeré své závazky splácet, když ani předchozí dluhy neplatila. Tímto svým jednáním tak porušila zájem státu na ochraně vlastnictví a majetku druhých, současně jde s ohledem na charakter jednání, vyšší počet útoků a výši škody o jednání natolik společensky škodlivé, že neumožňuje vyvození jiné než trestněprávní odpovědnosti.
V posuzovaném případě byly zákonné znaky uvedených trestných činů naplněny, a to i z hlediska subjektivní stránky. Obviněná dosáhla toho, že jí poškození poskytli požadované finanční prostředky. Ze způsobu jednání obviněné je jasné, že byla již v době posuzovaného jednání srozuměna s tím, že poškozeným nic nevrátí, resp. že toho nebude schopna. Závěr soudů obou stupňů ohledně úmyslného zavinění obviněné je tudíž správný.
Podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněné zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněná D. B. svým předmětným jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. a pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné D. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu