ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1260.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1260/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 o dovolání obviněného I ng. V. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 6 To 322/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 126/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 34 T 126/2013, byl obviněný Ing. V. B. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„v období od 25.2.2009 do 12.3.2012 na ul. 4. k., ve V., okres Z., jako ten, kdo společnost H., fakticky řídil, později od 25.5.2010 jako jediný člen představenstva uvedené společnosti, po zániku smlouvy o prodeji a nákupu plynu se společností Jihomoravská plynárenská, a.s., se sídlem Plynárenská 499/1, 657 02 Brno, neumožnil opakovaně na odběrném místě demontovat měřidlo plynu, přes které pak odcizil z distribuční plynárenské soustavy celkem 38.451,79 m³ zemního plynu, který byl použit pro potřeby společnosti HYDROSPOL, a.s., IČ: 44125721, čímž způsobil provozovateli distribuční plynárenské soustavy společnosti JMP Net, s.r.o., IČ: 27689841, se sídlem Plynárenská 499/1, 657 02 Brno, (nástupnická společnost RWE GasNet, s.r.o., se sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940, PSČ 401 17, IČ: 27295567) škodu v celkové výši 722.926,10 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. V. B. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 46 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti RWE GasNet, s. r. o., se sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940, PSČ 401 17, IČ: 27295567, způsobenou škodu ve výši 722.926,10 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost RWE GasNet, s. r. o., IČ: 27295567, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 34 T 126/2013, podal obviněný Ing. V. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením dne 27. 1. 2015, sp. zn. 6 To 322/2014, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 6 To 322/2014, podal následně obviněný Ing. V. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nesouhlasí s tím, že by obě haly vytápěl na tak vysoké teploty, jaké užil znalec Ing. Špičák ve svém výpočtu spotřeby plynu. Pokud soud u prvé haly stanovil teplotu na 20 °C podle údajů od obviněného, porušil tím §2 odst. 5 tr. ř. Pokud u druhé haly sám stanovil teplotu na 15 °C, učinil tak nepřezkoumatelným způsobem, který jeví znaky svévole. Dále uvedl, že výše způsobené škody nebyla stanovena v souladu se zákonem a její výpočet jde k tíži obviněného.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 34 T 126/2013, a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel ve skutečnosti jen nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními o způsobené škodě. Nesouhlasí tak se závěrem nalézacího soudu, že si přisvojil plyn za 722.926,10 Kč, což je uvedeno v popisu skutku rozsudku nalézacího soudu. Uvedený důvod zjevně nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel výslovně nenamítá. Dovolatel sice namítá, že zadání teploty 15 °C soudem znalci „jeví známky svévole“ ale nerozvedl, v čem tato svévole spočívá – zda oněch 15 °C učinil soud na základě důkazů opomenutých, nezákonných nebo svévolně hodnocených při již shora judikovaném extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Ohledně spravedlivého procesu je tedy dovolání příliš obecné a nekonkrétní, než aby bylo možno s jistotou zjistit podstatu dovolatelovy argumentace. Dále konstatoval, že ani kdyby dovolatel shora uvedený extrémní rozpor namítl, nebyla by taková námitka namístě. Z odůvodnění na str. 3 rozsudku nalézacího soudu je totiž patrno, jakým způsobem soud ke sporným teplotám 20 °C a 15 °C dospěl. Konkrétní důvody uvedené dovolatelem tedy zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Ohledně porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nevznesl příslušně formulovanou námitku.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný Ing. V. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně znaleckého posudku znalce Ing. Jaromíra Špičáka) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro které byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ohledně námitky, že zadání teploty 15 °C soudem znalci jeví známky svévole, Nejvyšší soud podotýká, že dovolatel blíže nerozvedl, v čem tato svévole spočívá, a tato námitka proto zůstává pouze v obecné rovině a obviněný ji ve svém dovolání nijak blíže nespecifikuje a nekonkretizuje. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Pro úplnost zbývá dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku mají jasný obsahový základ ve výpovědích svědků-bývalých zaměstnanců společnosti HYDROSPOL, a. s., a to Z. V., A. G., R. H., P. Č., R. P. a D. V., ve znaleckém posudku znalce Ing. Jaromíra Špičáka a ve výpovědi tohoto znalce před soudem, dále v listinných důkazech. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3) rovněž jasně vyplývá, jakým způsobem soud ke sporným teplotám 20 °C a 15 °C dospěl. První teplotu (20 °C) uvedl sám dovolatel jako teplotu, na kterou vytápěl prvou halu, když pro odvolací účely sám opatřil posudek znalce Ing. Špičáka. Druhou teplotu (15 °C) pak stanovil soud, když shora uvedeného znalce požádal o doplnění znaleckého posudku ohledně druhé haly, která byla vytápěna méně. Učinil tak na základě výpovědí bývalých zaměstnanců ze skladu náhradních dílů, ze kterých vyplynulo, že na pracovišti sice bylo chladněji, ale ne že by se teplota blížila bodu mrazu (výpovědi svědků Z. V., A. G., R. H., P. Č., R. P. a D. V.). Tak by tomu bylo v případě, pokud by bylo vytápění omezeno jen na dovolatelem dodatečně tvrzených 6 °C. Výše uvedení svědci buď nízké teploty na pracovišti nezmiňují (V., G.), případně uvádějí, že byly vytápěny obě haly (H.) nebo že jim sice bylo zima, ale stačilo si přitopit přímotopem (Č., P.). Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Z dané vázanosti pak vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. V. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu