ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1277.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1277/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 o dovolání obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 6 To 165/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 194/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 2 T 194/2014 byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„dne 18. 5. 2014 v době kolem 03.15 hodin v K. v K. ulici před budovou r. K. za přihlížení nejméně čtyř osob nejprve bezdůvodně strčil do poškozeného P. L., čímž mezi nimi vyprovokoval slovní konflikt, během kterého s poškozeným odešli za roh budovy na křižovatku ulic K. a P., zde pokračovali v hádce, během níž došlo k vzájemnému postrkování, v důsledku kterého poškozený upadl na zem na záda, obviněný k němu přistoupil, klekl na hrudník poškozeného a nejméně 2x udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož si poškozený přestal bránit rukama hlavu a ztratil vědomí, i přesto obviněný dále pokračoval v útoku, obkročmo si sedl na poškozeného ležícího v daném okamžiku na pravém boku, oběma rukama ho chytil za vlasy, nadzvedl mu hlavu a prudce s ním nejméně 2x udeřil o asfaltový povrch komunikace, když v dalším napadání mu zabránili svědci události, kteří ho z poškozeného strhli, čímž způsobil poškozenému P. L. otřes mozku, otok obou očních víček vpravo a tržnou ránu o délce 6 cm v pravé polovině čela s nutností lékařského ošetření v nemocnici v K. a s následnou pracovní neschopností do 5. 6. 2014, během které poškozený trpěl bolestmi hlavy a závratěmi, díky nimž nemohl řídit motorové vozidlo, užívat výpočetní techniku a fyzicky pracovat, další škodu ve výši 5.602,- Kč způsobil České průmyslové zdravotní pojišťovně na nákladech vynaložených na ošetření a léčbu poškozeného L., dále způsobil škodu ve výši 4.732,- Kč společnosti Gottschol Alcuilux CZ, s.r.o. a ve výši 2.490,- Kč Okresní správě sociálního zabezpečení v Kroměříži na nemocenské vyplacené poškozenému L. po dobu jeho pracovní neschopnosti, přičemž obviněný si musel být vědom toho, že takto intenzivním útokem pěstmi směřující na hlavu poškozeného a intenzivními údery hlavou poškozeného o pevnou podložku v okamžiku, kdy se poškozený pro bezvědomí nemůže bránit, mu může přivodit poškození životně důležitých orgánů, zejména mozku nebo krční páteře, a ohrozit tak funkce centrální nervové soustavy, kdy jen díky shodě okolností a také zásahu přihlížejících svědků k takovému zranění nedošlo,
takového jednání se dopustil přesto, že věděl, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži č. j. 1 T 44/2011-31 ze dne 9. 3. 2011 odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců“.
Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava – Vítkovice, Jeremenkova 11, IČ 47672234, částku 5.602,- Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Kroměříž, se sídlem Generála Svobody 1190/2, Kroměříž, IČ 00006963, částku 2.490,- Kč, společnosti Gottschol Alcuilux CZ, s.r.o., IČ 25577221, částku 4.732,- Kč k náhradě škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 2 T 194/2014, podal obviněný J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 6 To 165/2015, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 6 To 165/2015, podal následně obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku, k němuž došlo dne 18. 5. 2014 v době kolem 03.15 v K., v K. ulici před budovou r. K., trvá na tom, že konflikt s poškozeným nevyvolal, ale že šlo o pokračování jeho agresivního chování vůči jeho osobě, jehož se poprvé dopustil již dne 30. 12. 2013. Na závěr svého dovolání uvádí, že se nedomáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání provedeného dokazování, ale trvá na tom, aby jeho jednání bylo právně posouzeno jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku a aby mu byl uložen podstatně mírnější trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 23. 9. 2015 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítá, že jeho skutek měl být právně posouzen jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146 a tr. zákoníku, a to na podkladě své verze skutkového děje – předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozeného P. L., přičemž tato výpověď byla v souladu i s dalšími provedenými důkazy, kterými byly především výpovědi svědků, a to K. K., M. P., P. P., J. S., R. K., L. S., T. M., Z. H., K. B., ve výpovědi znalce prof. MUDr. Miroslava Hirta CSc. ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a dále v listinných důkazech konkrétně protokolu o prohlídce těla, lékařské zprávě, komunikaci mezi obviněným a poškozeným na facebooku. Pokud se jedná o kvalifikaci jednání obviněného podle §145 odst. 1 ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba konstatovat, že jednání obviněného nezpůsobilo poškozenému těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku, ovšem bezprostředně k ní směřovalo. Trestné činy, jichž se obviněný dopustil, jsou trestné činy úmyslné a úmysl obviněného je zřejmý ze způsobu vedení útoku i z předem avizovaného ublížení v rámci facebookové konverzace. Ohledně námitky obviněného, aby byl jeho skutek právně posouzen jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku, jenž předpokládá na straně obviněného silné rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiné omluvitelné hnutí mysli anebo předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného, se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, který uvádí, že konflikt mezi obviněným a poškozeným ze dne 30. 12. 2013 nelze považovat za předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného, a to už s ohledem na skutečnost, že uplynula delší doba od tohoto konfliktu, oba aktéři měli možnost se v mezidobí vídat a samotný konflikt nebyl nikde hlášen a případně řešen orgánem veřejné správy. Soudy tak jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu