ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.377.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 377/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 o dovolání obviněné M. S., roz. G. , trvale bytem J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. 8 To 355/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 15/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2014 sp. zn. 89 T 15/2014 byla obviněná M. S. (dále převážně jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku formou účastenství (organizátorství) podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1 - 3 a 5). Za to byla odsouzena podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třicetišesti měsíců, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šedesáti měsíců, a současně byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Tímtéž rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině i trestech obviněných Ing. F. S. a M. T. (kteří dovolání nepodali).
Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že
„ 1. dne 12. srpna 2010 v B. na pobočce Komerční banky, a. s., P. uzavřela obžalovaná M. T., poté, co jí k tomuto přiměli, ve snaze obstarat si peněžní prostředky, obžalovaní F. S. a M. S., smlouvu o úvěru na částku 150.000,- Kč, přičemž již při uzavírání smlouvy neměla v úmyslu úvěr řádně platit tak, jak se zavázala v čl. 4.4 smlouvy, což pracovnici Komerční banky, a.s., zamlčela, a taktéž jako podklad pro uzavření úvěru předložila nepravdivé potvrzení o zaměstnání, že je zaměstnána u společnosti Great Wall Group, s. r. o., Praha, Legerova 64, a její čistý měsíční příjem činí 16.852,- Kč, které jí obstarali obžalovaní M. S. a F. S., kdy požadovaný úvěr jí byl téhož dne poskytnut na běžný účet, přičemž před sjednáním úvěru obžalovaný F. S. připravil podklady, které bylo nutné k žádosti doložit, poté instruovali obžalovanou M. T., jak má odpovídat na otázky, které jí budou v bance položeny, přičemž obžalovaná M. S. ji na papír napsala informace k jejímu údajnému zaměstnavateli společnosti Great Wall Group, s. r. o., čím se zabývá apod., které se měla obžalovaná T. naučit nazpaměť, a do Komerční banky ji obžalovaní F. S. a M. S. poslali s dosud neustanoveným mužem, který ji tam zavezl a šel s ní dovnitř, přičemž k předmětnému úvěru byla vyhotovena obžalované M. T. platební karta Visa Electron, pro kterou asi za týden do banky přišla i s obžalovanou M. S., kdy z poskytnutého úvěru vybrala obžalovaná M. T. v hotovosti dne 12. 8.2010 částku 60.000,- Kč, dne 16. 8. 2010 částku 15.000,- Kč a dne 17. 8. 2010 částku 72.000,- Kč a uvedené peníze předala obžalované M. S., přičemž z dohodnutých splátek uhradila na žádost obžalované M. S. dne 22. 9. 2010 pouze jedinou splátku ve výši 2.100,- Kč, a tímto svým jednáním obžalovaní M. T., M. S. a F. S. způsobili společnosti Komerční banka, a. s., IČ: 45317054, se sídlem Václavské náměstí 42, Praha 1, škodu ve výši 147.900,- Kč;
2. poté, co F. S. a M. S. přiměli obžalovanou M. T. k tomu, aby na pobočce GE Money Bank, a. s., na B. v B., požádala o úvěr, k čemuž jí dopředu instruovali, jak má v bance odpovídat, a jako podklad k žádosti jí obstarali falešné potvrzení o zaměstnání dokladující, že obžalovaná M. T. je zaměstnána u společnosti Great Wall Group, s. r. o., Praha, Legerova 64, a její čistý měsíční příjem činí 16.852,- Kč, přičemž věděli, že nikde nepracuje a uvedený příjem nepobírá, a do pobočky uvedené banky ji zavezli automobilem ve vlastnictví obžalované M. S., který řídil obžalovaný F. S., a zde dne 12. srpna 2010 žádala obžalovaná M. T. o poskytnutí úvěru ve výši 150.000,- Kč, a jako podklad k žádosti předložila uvedené nepravdivé potvrzení o zaměstnání, přičemž úvěr jí nemohl být z důvodu chybějícího dokladu o stávajícím bydlišti poskytnut, proto musela doložit potvrzení o pronájmu od pronajímatele G. P., u něhož skutečně v pronájmu v I. n. H. bydlela a který se s ní za tímto účelem do banky dne 13. 8. 2010 dostavil, kde obžalovaná M. T. podepsala novou žádost o úvěr ve výši 150.000,- Kč, opět obsahující shora uvedené nepravdivé údaje o zaměstnavateli a výši příjmů, avšak s ohledem na skutečnost, že banka se neúspěšně pokoušela ověřit telefonicky údajného zaměstnavatele obžalované M. T., požadovala banka po obžalované M. T. doložení faktury za úhrady provozu předmětného mobilního telefonu, což obžalovaná M. T. sdělila obžalované M. S. a tato se s ní dne 16. 8. 2010 dostavila na uvedenou pobočku banky, a předložila zde fakturu za provoz mobilního telefonu svého účastnického čísla, a uvedla, že je zaměstnavatelkou obžalované M. T., a za tímto účelem se prokázala ověřenou plnou mocí udělenou jí společností GREAT WALL GROUP, s. r. o., a na základě těchto shromážděných podkladů a nové žádosti došlo dne 16. 8. 2010 k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které byl obžalované M. T. poskytnut na běžný účet úvěr ve výši 100.000,- Kč, a v níž se zavázala úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2.303,45 Kč, přičemž téhož dne obžalovaná M. T. z uvedeného účtu vybrala částku 98.000,- Kč a předala ji obžalované M. S., kdy z dohodnutých splátek uhradila dne 22. 9. 2010 na žádost obžalované M. S. pouze jednu splátku ve výši 2.500,- Kč, a tímto svým jednáním obžalovaní M. T., M. S. a F. S. způsobili společnosti GE Money Bank, a. s., IČ: 25672720, se sídlem Vyskočilova 1 A, Praha-Michle, škodu ve výši 97.500,- Kč, přičemž jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 147.500,- Kč;
3. dne 23. srpna 2010 v B. v Obchodním domě Tesco, C., z popudu obžalované M. S. a F. S., kteří ji do obchodního domu zavezli, jako v předchozích případech ji instruovali, že jako svého údajného zaměstnavatele má uvádět společnost Great Wall Group, s. r. o., k čemuž jí dali též falešné potvrzení o tomto zaměstnání a výši příjmů, a obžalovaná M. S. jí ukázala stánek společnosti Home Credit, a. s., a zde se obžalovaná M. T. pokusila u společnosti Home Credit, a. s., uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 11.999,- Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedla nepravdivý údaj, že je zaměstnána u společnosti Great Wall Group, s. r. o., Brno, Husova 13, a její čistý měsíční příjem činí 17.000,- Kč, ačkoli u této společnosti nikdy nepracovala a takový příjem neměla, avšak žádost o úvěr byla po vyhodnocení zamítnuta, kdy tímto svým jednáním obžalovaní M. T., M. S. a F. S. bezprostředně směřovali ke způsobení škody společnosti Home Credit, a. s., IČ: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 8, Brno, ve výši 11.999,- Kč;
4 . dne 23. srpna 2010 v Obchodním domě Tesco, C. v B., obžalovaná M. T. uzavřela, z popudu G. P., proti němuž je vedeno trestní řízení samostatně, se společností Home Credit, a. s., smlouvu o úvěru na částku 11.999,- Kč, určenou na koupi notebooku nezjištěné značky, přičemž v žádosti o úvěr uvedla nepravdivý údaj, a sice, že je zaměstnána u společnosti Great Wall Group, s. r. o., se sídlem v Brně, Husova 13, a její čistý měsíční příjem činí 17.000,- Kč, ačkoli u této společnosti nikdy nepracovala a takový příjem neměla a dále zamlčela podstatnou skutečnost, že úvěr, o něž žádá, ve skutečnosti splácet nehodlá, kdy G. P. o tom, že nikde nepracuje věděl, v níž se zavázala po dobu 12 měsíců úvěr splácet částkou 1.318,- Kč měsíčně, přičemž po zakoupení notebooku tento předala G. P., kdy do současné doby neuhradila jedinou splátku, a tímto svým jednáním způsobila společnosti Home Credit, a. s., IČ: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 8, Brno, ve výši 11.999,- Kč;
5. dne 7. září 2010 na K. v B. v pobočce České spořitelny, a. s., poté, co obžalovaní F. S. a M. S., v úmyslu se obohatit, navedli obžalovanou M. T., aby si zažádala o úvěr ve výši 300.000,- Kč, a zároveň instruovali, jak má v bance odpovídat ohledně svého zaměstnání a účelu úvěru v tom smyslu, že se bude vdávat a že peníze potřebuje na vybavení bytu, vybavili jí falešným potvrzením o zaměstnání, a do uvedené pobočky banky ji automobilem dovezli, přičemž obžalovaná M. S. šla s obžalovanou M. T. dovnitř, zatímco obžalovaný F. S. čekal v autě, a zde obžalovaná M. T. požádala o poskytnutí úvěru ve výši 300.000,- Kč, který měla splácet v 84 měsíčních splátkách po 5.587,- Kč, přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnána u společnosti Great Wall Group, s. r. o., Brno, Husova 13, a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 16.852,- Kč, ačkoli u této společnosti nikdy nepracovala a takový příjem neměla, a dále zamlčela podstatnou skutečnost, že úvěr, o něž žádá, ve skutečnosti splácet nehodlá, avšak po vyhodnocení byla žádost o úvěr bankou zamítnuta, kdy uvedeným jednáním obžalovaní M. T., M. S. a F. S. hodlali společnosti Česká spořitelna, a. s., IČ: 45244782, se sídlem Olbrachtova 62, Praha, způsobit škodu ve výši 300.000,- Kč;
obžalovaná M. T. jednáním popsaným pod body 1-5 způsobila škodu v celkové výši 257.399,- Kč, přičemž její jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 619.398,- Kč, a obžalovaní M. S. a F. S. způsobili v bodech 1,2,3 a 5 škodu v celkové výši 245.400,- Kč, přičemž jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 607.399,- Kč “.
Proti uvedenému rozhodnutí podali obvinění Ing. F. S. a M. S. odvolání, z jejichž podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. 8 To 355/2014 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložených trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou M. S. odsoudil podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Tímtéž rozsudkem bylo rovněž nově rozhodnuto o trestu obviněného Ing. F. S.
Obviněná M. S. posléze napadla uvedené rozhodnutí odvolacího soudu (výroky o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody) prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodu svého mimořádného opravného prostředku konstatovala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku nesprávného a neúplného provedení dokazování. V tomto směru namítla, že skutky, z jejichž spáchání byla uznána vinnou, jsou sice popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na rozsah provedeného dokazování však naplnění skutkové podstaty úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku nebylo prokázáno. Rovněž vytkla, že v dosavadním průběhu řízení byly důkazy buď nesprávně vyhodnoceny, nebo i přes její návrhy nebyly provedeny vůbec. To se týká zejména návrhu M. S. a Ing. F. S., kdy tito navrhovali předložit soudům doklady o svém pracovním rozvrhu v dny, kdy podle napadeného rozsudku měli předmětnou trestnou činnost páchat. Rovněž nebyli vyslechnuti svědci G. P. a L. F., kteří mohli objasnit pohnutky obviněné M. T. a také, že měla v úmyslu koupit auto, což následně potvrdil svědek A. B. Ani Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení výše uvedené nedostatky v dokazování a následnou nesprávnost právního posouzení skutků neodstranil a nedůvodně podané odvolání zamítl.
V závěru dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 č. j. 8 To 355/2014 - 584 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citovaný rozsudek obsahově navazující.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 23. 2. 2015 sdělila, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. 8 To 355/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněná podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatelka namítala nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovala výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nebyly vytýkány vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci “.
V posuzované věci pak dovolací námitky obviněné primárně a výlučně směřují do skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací (který oproti rozsudku nalézacího soudu toliko zkorigoval pouze výroky o trestu). Dovolatelka opětovně popírá skutková zjištění ve vztahu k trestné činnosti, pro niž byla uznána vinnou, napadá hodnocení jednotlivých důkazů a vytýká odmítnutí jejich důkazních návrhů, čímž se domáhá přehodnocení celkové důkazní situace a tím i závěrů o její vině a uloženém trestu. Takovými argumenty ale výhradně brojí proti zjištěnému a soudem prvního stupně konstatovanému skutkovému stavu. Takové námitky jsou ovšem nesouladné s uplatněným dovolacím důvodem a dovolací soud je povinen se jimi zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotně právním posouzením. To však Nejvyšší soud nezjistil.
V přezkoumávaném případě obviněné se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádal se skutkovými zjištěními a všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí.
Nutno dodat, že v průběhu řízení bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že se obviněná a nakonec i její spolupachatelé dopustili jednání, které jim bylo kladeno za vinu. Je třeba podotknout, že spoluobviněná M. T. se ke svému jednání doznala a usvědčovala dovolatelku i spoluobviněného F. S., kteří jí dávali instrukce, kam má jít, co říkat, jak žádat o úvěry, vozili ji autem na jednání do bank a peněžních ústavů, kde za ni často hovořila právě dovolatelka. V podrobnostech je možno odkázat na výstižné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na jeho č. l. 11 – 14.
Skutkovým zjištěním pak odpovídají i učiněné právní závěry, neboť jednání obviněné naplňuje požadované znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, tedy zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku formou účastenství (organizátorství) podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1 − 3 a 5).
Nezbývá tedy než konstatovat, že se dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v něm neuvedla jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.
Z těchto uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání ocitla mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal