Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2015, sp. zn. 4 Tdo 444/2015 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.444.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. z...

ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.444.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 444/2015-28 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2015 dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 10 To 350/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 127/2014, a rozhodl takto: Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují ve vztahu k obviněnému V. P., a podle §265k odst. 2, věta třetí tr. řádu ve vztahu k obviněnému V. P., usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 10 To 350/2014, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 6 T 127/2014. Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 6 T 127/2014, byl obviněný V. P., uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil společně se spoluobviněným V. P., tím, že dne 12.4.2013 v době od 12.15 hodin do 12.20 hodin v obci S., okr. H. K., na místní komunikaci, před domem, po předchozí slovní rozepři, nejprve V. P. st. fyzicky napadl poškozeného F. H., úderem pěstí do temene hlavy a přitom mu vulgárně nadával a vyhrožoval mu, že ho zabije, po chvíli k nim přiběhl V. P. ml., který fyzicky napadl poškozeného F. H. úderem pěstí do nosu, následně V. P. st. přetáhl poškozenému F. H. jeho bundu přes hlavu a oba poté pokračovali ve fyzickém napadání poškozeného tak, že ho opakovaně bili pěstí do celého těla a kopali ho obutou nohou do různých částí těla a přitom na něho křičeli, že je udavač, přičemž ve svém jednání pokračovali i poté, kdy poškozenému přiběhla na pomoc jeho manželka M. H., která se pokoušela odtrhnout V. P. st. od poškozeného, kdy V. P. st. ji uchopil za obě ruce a odstrčil ji, čímž jí způsobil oděrky na rukou, přičemž poté, co se manželům H. podařilo oběma útočníkům utéci a schovat se za brankou na pozemku u jejich domu, V. P. ml. jim oběma vyhrožoval slovy: „Já vás stejně zabiju, nemám rodinu ani pro co žít a klidně si půjdu sednout“, přičemž svým jednáním způsobili poškozenému F. H. tržně zhmožděnou ranku na levém nosním křídle, zhmoždění měkkých tkání nosu a zhmoždění měkkých tkání hrudníku s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu tří až čtyř dnů, dále se u F. H. vlivem tohoto napadení rozvinula posttraumatická stresová porucha s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu dvou měsíců. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §146 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku jim byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla dále oběma obviněným uložena povinnost nahradit poškozenému F. H. škodu ve výši 26.640,- Kč za bolestné, ve výši 3.237,- Kč za náklady spojené s ošetřováním a 500,- Kč za poškození bundy. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený F. H. okázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 6 T 127/2014, podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 10 To 350/2014, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 10 To 350/2014, podal obviněný V. P., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podotkl, že způsobení těžké újmy na zdraví není znakem základní skutkové podstaty zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 tr. zákoníku, nýbrž jen znakem kvalifikované skutkové podstaty s tím, že bez naplnění znaků základní skutkové podstaty je naplnění kvalifikované skutkové podstaty logicky pojmově vyloučeno. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že u poškozeného nedošlo k ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákoníku, pak je třeba dle obviněného označit na naprosto nelogický jeho závěr o tom, že právní kvalifikace podle §146 odst. 1 tr. zákoníku je správná. Nedošlo-li k naplnění základní skutkové podstaty, je zřejmé, že nemohlo dojít ani k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §146 odst. 3 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně ohledně jeho osoby zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že se s argumenty obviněného uvedenými v dovolání ztotožnil. Dle jeho názoru rozhodující soud pominul, která újma byla kryta jakým zaviněním. Pokud čin obviněného nevykázal znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, nemohl vykázat ani znaky takového zločinu podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství byl proto předmětný skutek nesprávně právně posouzen, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tím, že odvolací soud za dané situace zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovoláním napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to včetně všech rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že námitky uplatněné v podaném dovolání ve vztahu k užité právní kvalifikaci činu jsou důvodné. Přečinu ublížení na zdraví podle ustanovení §146 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Odstavec 3 citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel způsobí činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. Tento následek musí být způsoben ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku pouze z nedbalosti, neboť jinak by bylo třeba posoudit skutek jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku. Ustanovení §146 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje tedy tzv. základní skutkovou podstatu, která spočívá v úmyslném způsobení ublížení na zdraví. Odstavec 3 daného ustanovení pak obsahuje tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti. Způsobení těžké újmy je znakem pouze kvalifikované skutkové podstaty, resp. je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Přitom platí, že předpokladem k tomu, aby mohlo být přihlédnuto k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je naplnění znaků základní skutkové podstaty. Bez naplnění základní skutkové podstaty je naplnění kvalifikované skutkové podstaty vyloučeno. Je tak zřejmé, že těžší následek sám o sobě nemůže být současně znakem základní i kvalifikované skutkové podstaty a ani zavinění jednoho následku nemůže být dvojí, tj. úmyslné pro základní skutkovou podstatu a nedbalostní pro kvalifikovanou skutkovou podstatu. V posuzované věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že okresním soudem zjištěné zranění poškozeného v podobě tržně zhmožděné ranky na levém nosním křídle, zhmoždění měkkých tkání nosu a zhmoždění měkkých tkání hrudníku s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu tří až čtyř dnů sice samo o sobě nedosahuje rozsahu potřebného k naplnění újmy na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně tuto zjištěnou fyzickou újmu je nutno chápat jako část následku trestného jednání obviněných současně s dalším – podstatně vážnějším následkem jednání obviněných spočívajícím v nastalé újmě psychické – posttraumatické duševní poruše s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu dvou měsíců. Psychická újma byla právně kvalifikována jako těžká újma na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku způsobená z nedbalosti. Odvolací soud, ve shodě se soudem nalézacím, uzavřel, že obě zmíněné újmy jsou sice co do rozsahu následku rozdílné, ale pocházejí ze stejného jednání obviněných a je nutno je posuzovat současně. Tento názor nelze považovat v kontextu shora zmíněných skutečností za správný. Pokud obviněný svým předmětným jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, nemohl naplnit ani znaky skutkové podstaty zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pro úplnost lze dodat, jak učinil již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve své vyjádření k dovolání obviněného, že jednání obviněného by nemohlo být ani pokusem zločinu podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť pokus trestného činu s tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatou není možný, jestliže je použití vyšší trestní sazby podmíněno nedbalostním způsobením těžšího následku, který porušuje tentýž druhový objekt, jenž je předmětem ochrany v základní skutkové podstatě, a když úmyslné způsobení takového těžšího následku již zakládá znaky jiného úmyslného trestného činu (srov. rozhodnutí č. 9/1974 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 8 Tz 27/2011, apod.). Nedbalostnímu způsobení těžké újmy na zdraví spočívajícímu v posttraumatické stresové poruše s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu dvou měsíců by odpovídala spíše právní kvalifikace podle §147 odst. 1 tr. zákoníku (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti). Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že Okresní soud v Hradci Králové jednání obviněného V. P., nesprávně právně posoudil, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Současně došlo také k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, čímž rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného byly z důvodů výše rozvedených shledány právně relevantními, zrušil Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu ve vztahu k obviněnému V. P. Důvod, z něhož dovolací soud rozhodl, prospívá i obviněnému V. P., proto dle §265k odst. 2, věta třetí a §261 tr. řádu ke zrušení meritorních a souvisejících rozhodnutí došlo i ve vztahu k jeho osobě. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání obviněného V. P., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obou obviněných (zákaz reformace in peius) ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. řádu. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 30. dubna 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/30/2015
Spisová značka:4 Tdo 444/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.444.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ublížení na zdraví
Dotčené předpisy:§146 odst. 1 tr. zákoník
§146 odst. 3 tr. zákoník
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19