ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.663.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 663/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2015 dovolání obviněného Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 12 To 226/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 57/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 2 T 57/2014, byl obviněný Z. H. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
v obci B. n. J. na křižovatce nad domem dne 30. 6. 2013 v době kolem 11.00 hodin přinutil svojí chůzí středem pozemní komunikace zastavit projíždějící vozidlo zn. Citroen Berlingo, řízené J. D., když na vozidlo nejdříve mířil hroty vidlí, po zastavení vozidla přistoupil k pootevřenému okénku u spolujezdce a po krátké slovní výměně s poškozeným mu začal vyhrožovat zabitím, když ke zdůraznění pohrůžky prostrčil skrz pootevřené okénko u spolujezdce hroty vidlí do vnitřních prostor vozidla, přičemž vidle bezprostředně poté z vozidla vytáhl (když mu poškozený uchopením vidlí za hroty zabránil v tom, aby s nimi ve vozidle pohyboval) a následně v reakci na to vidle otočil, zasunul je zpět do vnitřních prostor vozidla násadou napřed a pohyboval zde s nimi – poškozený proto v obavě o svůj život z místa odjel s tím, že během uvedeného incidentu utrpěl drobnou odřeninu ve vlasové části nad pravým uchem, která si nevyžádala lékařské ošetření.
Za to byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena ochranná psychiatrická ambulantní léčba. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl poškozený J. D. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 2 T 57/2014, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 12 To 226/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 12 To 226/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že soudy posoudily předmětný skutek nesprávně jako přečin nebezpečného vyhrožování. Zdůraznil, že poškozený dal k incidentu podnět svými verbálními projevy a tím, že zastavil motorové vozidlo, které řídil. Sám se tak dle obviněného vystavil riziku verbálního střetu. V této souvislosti obviněný poukázal na problematické soužití s obyvateli obce B. n. J., kteří mu vyhrožovali a fyzicky jej napadali. Uvedl, že jen bránil třetím osobám v neoprávněném užívání cesty na svém pozemku s tím, že pokud pronesl nějaké výhrůžky, nebyly způsobilé negativně působit na psychiku poškozeného natolik, že by mohly vzbudit důvodnou obavu, jak to předpokládá skutková podstata přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku. Domnívá se, že předmětný skutek měl být kvalifikován toliko jako přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Další část dovolání obviněný vztáhl k uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě. Je toho mínění, že absentuje podmínka nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě, kdy nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě nelze vyvozovat pouze z jednání, které vykazuje v daném případě „jinak znaky trestného činu“. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání (resp. činu) jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele a jeho dosavadní recidivní projevy, které vytvářejí stav nebezpečí pro společnost při ponechaní takového pachatele na svobodě. V rámci rozhodování o ochranném léčení musí soud vycházet nejen z doporučení znalce, ale i z dalších důkazů. Protože nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě se posuzuje podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení, polemizoval dovolatel se závěrem učiněným v daném případě i v tom, že předmětného skutku se dopustil už před 1,5 rokem.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že většinu uplatněných námitek je třeba považovat za námitky skutkové, které pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřadit. Relevantní z hlediska zmíněného dovolacího důvodu je pouze námitka, že výhrůžky usmrcením nevzbuzovaly důvodnou obavu, jak to předpokládá skutková podstata přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku, takže předmětný skutek měl být kvalifikován toliko jako přestupek. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však dospěl k závěru, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Dle učiněných skutkových zjištění obviněný projevil výhrůžku usmrcením nejen verbálně, nýbrž i konáním pomocí zbraně (vidlí), což svědčí o jeho odhodlání výhrůžky splnit a na straně druhé to umocňuje vyvolání důvodné obavy u poškozeného. Dodal, že nemůže zůstat přehlédnuta ani skutečnost, že pokud by se poškozený aktivně nebránil napadení obviněného, mohly být přivozeny následky mnohem závažnější. Je proto přesvědčen, že zmíněná skutková zjištění jsou relevantní pro vyslovení závěru o naplnění zákonných znaků přečinu podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že v posuzovaném případě byly aplikovány fakultativní podmínky uložení ochranného léčení ve smyslu §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nikoliv obligatorní podmínky pro uložení ochranného léčení ve smyslu §99 odst. 1 tr. zákoníku, jak nesprávně vyplývá z textu podaného dovolání. Stejně tak dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nelze označit za přiléhavé tvrzení obviněného, že od spáchání předmětného skutku uplynula doba 1,5 roku, takže v mezidobí mohla pominout nebezpečnost jeho pobytu na svobodě. Soud prvního stupně rozhodoval o ochranném léčení obviněného necelý 1 rok od spáchání předmětného skutku a nebezpečnost jeho pobytu na svobodě posuzoval podle stavu v době rozhodování o tomto ochranném léčení v návaznosti na vypracovaný znalecký posudek. Z hlediska podmínky nebezpečnosti pachatele na svobodě byl zjišťován a hodnocen i stupeň duševní poruchy obviněného, kdy u něj byla zjištěna tzv. paranoidní porucha osobnosti, maladaptivita, která vykazovala narůstající paranoidní symptomatologii. Duševní porucha je takového charakteru, že pobyt obviněného je pro budoucnost nebezpečný pro zájmy chráněné trestním právem. Jak uvedl znalec, pokud nebude porucha osobnosti obviněného medicínsky ovlivňována, hrozí nebezpečí opakování a progrese jednání obviněného, že by mohl být svému okolí nebezpečný.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství odkázal na vyjádření k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný většinou svých dovolacích námitek nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky, že poškozený dal k incidentu podnět svými verbálními projevy a zastavením příslušného motorového vozidla, a dále tvrzení obviněného o problematickém soužití s obyvateli obce B. n. J., je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutkové závěry, které učinil soud prvního, resp. druhého stupně a s nimiž je třeba se ztotožnit, potvrzují odlišný průběh skutkového děje. Byl to obviněný, který svojí chůzí středem pozemní komunikace donutil poškozeného k zastavení motorového vozidla, které řídil, verbálně ho atakoval a ke zdůraznění jej napadl zbraní (vidlemi) skrz pootevřené okno na straně spolujezdce, kdy mu vyhrožoval zabitím.
Jedinou námitkou, kterou je možno podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka, že výhružky usmrcením nevzbuzovaly u poškozeného důvodnou obavu, jak to předpokládá skutková podstata přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku, takže předmětný skutek měl být kvalifikován toliko jako přestupek. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Přečinu nebezpečného vyhrožování podle ustanovení §353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Odstavec 2 písmeno c) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 se zbraní. Obsah výhrůžky je tak konkretizován usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou. Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu, kterou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Nelze se přitom omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele, ale výroky je třeba hodnotit ve spojení s jeho dalším konáním. Pokud bylo vyhrožování doprovázeno chováním, které ilustrovalo odhodlání pachatele výhrůžky splnit (např. výhrůžka usmrcením doprovázená šermováním nožem či jinou zbraní), bude též možno dovodit, že bylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 3285 – 3286 s.).
Jak již bylo zmíněno výše, v případě posuzované věci bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že obviněný nejprve chůzi středem pozemní komunikace donutil poškozeného k zastavení motorového vozidla, které řídil, přitom držel v rukou vidle s bodáky namířenými proti tomuto vozidlu. Po krátké slovní výměně začal poškozenému vyhrožovat zabitím a hroty vidlí prostrčil skrz pootevřené okénko u spolujezdce. Výhrůžka usmrcením tak byla projevena nejen verbálně, nýbrž i konáním pomocí zbraně, čímž došlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu ustanovení §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Poškozený uchopením vidlí za hroty zabránil obviněnému, aby s nimi ve vozidle dále pohyboval, proto je obviněný vytáhl. Následně však vidle otočil a zasunul je zpět do vnitřních prostor vozidla, pohyboval s nimi v tomto uzavřeném prostoru a způsobil poškozenému drobné odřeniny na hlavě.
Dle názoru Nejvyššího soudu uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obviněný byl odhodlán výhrůžky splnit, čímž bezpochyby u poškozeného vyvolal důvodnou obavu, a to tím spíše, když obsah výhrůžky byl konkretizován usmrcením, tj. v nejpřísnější možné alternativě. Rozrušení poškozeného z výhrůžek pronesených obviněným vyplývá ostatně i z výpovědi svědkyně nprap. J. S., která s kolegou dorazila na místo činu bezprostředně po telefonickém oznámení napadení poškozeného.
Není proto pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, proto nepřicházelo v úvahu posoudit předmětný skutek jako přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil v podaném dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Předně je třeba zdůraznit, že obviněný v dovolání zaměňuje podmínky obligatorního uložení ochranného léčení, které upravuje ustanovení §99 odst. 1 tr. zákoníku a podmínky fakultativního uložení ochranného léčení dle ustanovení §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V dané věci byly aplikovány fakultativní podmínky uložení ochranného léčení ve smyslu §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle nichž může soud uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že pokud v době rozhodování od spáchání předmětného skutku uplynula doba jeden a půl roku, tak v mezidobí mohla pominout nebezpečnost jeho pobytu na svobodě. Nalézací soud rozhodoval o ochranném léčení necelý rok od spáchání skutku a nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě posuzoval podle stavu v době rozhodování o ochranném léčení, a to v návaznosti na vypracovaný znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Pavla Štycha, který své závěry rozvedl i u hlavního líčení. Ze závěrů znalce mimo jiné vyplynulo, že obviněný trpí poruchou osobnosti, tzv. paranoidní poruchou vyznačující se nadměrnou citlivostí k odmítavým postojům okolí a bezprávní s tendencí k trvalé zášti, opakovaným neoprávněným podezříváním okolí a konspiračním vysvětlováním událostí kolem sebe. Znalec navrhl uložit obviněnému ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě, neboť u něho zjištěná maladaptivita s narůstající paranoidní symptomatologií je opakovaně dokumentována v několikaletém období trvajících kverulantorních postojů a konfliktních interakcí s okolím s tím, že u něj dochází ke stupňování agrese v prosazování jeho zájmů. Dle znalce v případě, že porucha osobnosti obviněného nebude medicínsky ovlivňována, hrozí nebezpečí opakování a progrese jeho jednání, kdy by mohl být svému okolí nebezpečný.
Nejvyšší soud proto dospěl ve shodě s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, když uložil obviněnému ochrannou psychiatrickou ambulantní léčbu dle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku.
Posledním v dovolání deklarovaným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu, a proto na tato odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Nejvyšší soud se tak ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný Z. H. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o trestu.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného Z. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu