ECLI:CZ:NS:2015:4.TZ.22.2015.3
sp. zn. 4 Tz 22/2015-28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R. , proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k on v ustanovení §202 odst. 4 věty druhé tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
I. spolu s obviněnými P. B., P. E. a M. V. poté, co obviněný R. dne 6. 12. 2013 v blíže nezjištěné době kolem 02:00 hod v P, U., odcizil blíže nezjištěným způsobem čtyřkolku zn. Moto Journeyman, kterou odtlačil za pomoci blíže neztotožněné osoby do ulice N. V., když čtyřkolku odstavili mimo silnici ke zdi obytného domu, kam se následně v blíže nezjištěné době obv. R. vrátil společně s obv. B., čtyřkolku připoutali řetězem s visacím zámkem, přikryli plachtou a odstranili z ní registrační značku a poté, co se za několik dní rozhodli čtyřkolku přemístit do squatu, který společně obývali, požádal nejpozději dne 15. 12. 2013 kolem poledne obv. B. po předchozí dohodě s obv. R. o spolupráci při odtažení čtyřkolky obviněné E. a V., kteří za poskytnutou dávku pervitinu pomoc přislíbili a ukrytou čtyřkolku pomohli obv. B. odtlačit z ulice P. V. na roh ulic P. V. – H., kde obv. B. požádal o zapřažení a odtah čtyřkolky do squatu v P., N. T. neznámého muže, po příjezdu do squatu pak obv. B., R. a E. tuto nejprve zkusili nastartovat a poté, co se jim to nepodařilo, z obavy, aby nebyla odcizená čtyřkolka nalezena, tuto společně odstrkali do přístavku, kde ji přikryli plachtou a zaházeli dřevem, a tímto svým jednáním způsobili poškozenému majiteli čtyřkolky K. S. škodu na odcizení ve výši 71.520,-Kč a škodu na poškození ve výši 2.100,-Kč, přičemž obviněný J. R. se tohoto jednání dopustil, ačkoli byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 3 T 16/2013, ze dne 9. 4. 2013 odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 3. 10. 2013,
II. nejméně ode dne 6. 12. 1013 do 16. 12. 2013 se zdržoval na území hl. m. P., ačkoli si byl vědom, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 3 T 16/2013, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné i trest zákazu pobytu na území hl. m. P. na dobu 1 roku, přičemž trest do současné doby nevykonal.
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §202 odst. 4 věty druhé tr. ř. a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále namítl, že vadami, které jdou k tíži obviněného, trpí rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014, když pro vyhlášení rozsudku ve vztahu k obviněnému J. R. v hlavním líčení dne 24. 3. 2014 nebyla splněna základní procesní podmínka uvedená v ustanovení §202 odst. 4 věty druhé tr. ř. - přítomnost jeho obhájce u hlavního líčení, čímž nepochybně došlo k výraznému zásahu do jeho práv na obhajobu. U obviněného R. byl v době konání hlavního líčení dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože obviněný byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 188/2013.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. R. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném případě Obvodní soud pro Prahu 10 pochybil, pokud dne 24. 3. 2014 vyhlásil rozsudek sp. zn. 29 T 14/2014 v nepřítomnosti obhájce obviněného R., ač u něho byl v době konání hlavního líčení dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 188/2013. Ze spisu je zřejmé, že u předcházejícího hlavního líčení konaného dne 21. 3. 2014 se obhájce obviněného - advokátní koncipient Mgr. M. K., v substituční plné moci advokáta Mgr. Tomáše Bobka – zúčastnil. V průběhu tohoto hlavního líčení bylo provedeno veškeré dokazování a byly předneseny i závěrečné řeči, načež bylo hlavní líčení přerušeno do 24. 3. 2014, a to výlučně za účelem vyhlášení rozsudku. K tomuto hlavnímu líčení se ovšem již obhájce obviněného bez omluvy nedostavil a nedostavil se ani jeho substitut, přesto byl rozsudek i ve vztahu k obviněnému R., který byl k hlavnímu líčení předveden z věznice eskortou, vyhlášen a obviněnému bylo bez přítomnosti obhájce umožněno se k rozsudku vyjádřit. V původním protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 3. 2014 je uvedeno, že Mgr. M. K., i. s. Mgr. Tomáše Bobka tomuto hlavnímu líčení přítomen byl, přičemž je ve spise založena substituční plná moc. Je ovšem zřejmé, že k tomuto nesprávnému zápisu došlo proto, že byl přetažen text z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2014 obsahující totožnou pasáž (č. l. 394). Již z dalšího textu původního protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 3. 2014 je ovšem patrno, že obhájce obviněného R. hlavnímu líčení přítomen nebyl, a to proto, že k vyhlášenému rozsudku se za obviněné E. a V. vyjadřují jejich obhájci, zatímco obviněný R. se k rozsudku vyjadřuje sám (č. l. 411 a násl.). V opraveném protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 3. 2014 je pak na č. l. 546 a násl. již v souladu se skutečností uvedeno, že obhájce obviněného R. se k hlavnímu líčení nedostavil, přičemž termín vyhlášení rozsudku vzal na vědomí u hlavního líčení dne 21. 3. 2014.
Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je- li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby dle §36 tr. ř. nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
Nejvyšší soud se ztotožnil s námitkou uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona ohledně nezákonnosti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014 a v řízení předcházejícího, když nebyla splněna procesní podmínka uvedená v ustanovení §202 odst. 4 věty druhé tr. ř., totiž přítomnost jeho obhájce u hlavního líčení, čímž nepochybně došlo k výraznému zásahu do jeho práv na obhajobu uvedených v §36 tr. ř.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §202 odst. 4 věty druhé tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 29 T 14/2014. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tento soud je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. R., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu