ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 1/2015-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2015 o dovolání, které podal obviněný K. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 10 To 219/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 6/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. B. byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 1 T 6/2011, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil skutkem blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněné M. V. a dále o tom, že obviněný P. K. se zprošťuje obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ.
Uvedený rozsudek Okresního soudu Praha-západ napadli obvinění K. B. a M. V. odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 10 To 219/2014, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů hodnotily důkazy pouze v jeho neprospěch. V této souvislosti obviněný zejména zpochybnil závěry soudu prvního stupně, ke kterým dospěl na podkladě revizního znaleckého posudku podaného znaleckým ústavem – Českým vysokým učením technickým v Praze. Přitom obviněný podrobně odkazuje zejména na judikaturu Ústavního soudu k otázce dokazování a k rozhodování dovolacího soudu, na odbornou literaturu a na výpověď znalce u hlavního líčení. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ, a aby dále postupoval podle §265l tr. řádu, aniž by obviněný výslovně označil soud, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší státní zástupce sdělil k podanému dovolání obviněného K. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze tolik, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný K. B. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákona měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně sám obviněný výslovně zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k procesnímu pochybení spočívajícímu zejména v nesprávném hodnocení znaleckého posudku, který podal znalecký ústav, tj. České vysoké učení technické v Praze. Přitom obviněný předkládá vlastní verzi skutkového stavu, zejména pokud jde o otázku, jak došlo ke vzniku nehodového děje a zda byla pojistná událost úmyslně vyvolaná. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný K. B., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle kterého soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na důkazně nepodložených závěrech, neboť taková argumentace se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů.
K trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud připomíná, že se ho dopustil ten, kdo úmyslně vyvolal pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržoval v úmyslu zvýšit vzniklou škodu, a způsobil takovým činem na cizím majetku značnou škodu. Jak přitom vyplývá z popisu skutku uvedeného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný K. B. (společně s další obviněnou) se dopustil posuzovaného trestného činu tím, že – zkráceně vyjádřeno – v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění dne 5. 6. 2006 fingoval dopravní nehodu a před policejním orgánem uvedl nepravdivé údaje o průběhu nehodového děje, který se měl odehrát zde podrobně popsaným způsobem. Následně obviněný dne 12. 6. 2006 oznámil vznik škodní události na zákaznickou linku Zákaznického centra České pojišťovny, a. s., a uplatnil vůči ní nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy, které mu bylo dne 11. 8. 2006 vyplaceno ve výši 194 370 Kč na jeho bankovní účet. Dále dne 13. 6. 2006 oznámila svědkyně L. Ch. na zákaznickou linku Zákaznického centra České pojišťovny, a. s., pojistnou událost a přitom uplatnila nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ve výši 444 467,- Kč, které jí bylo vyplaceno dne 18. 6. 2006 na její bankovní účet. Popsaným jednáním došlo ke způsobení škody ve výši 638 837 Kč.
Podle názoru Nejvyššího soudu svědčí zmíněné skutkové okolnosti o naplnění všech zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Proto Nejvyšší soud považuje právní posouzení skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. za správné a odpovídající zákonu.
Na podkladě zmíněných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. B. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 2. 2015
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y