Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1193.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1193.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1193/2014-84 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2015 o dovoláních, která podali obvinění V. V. T. , B. T. A. , a N. T. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 12 To 33/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. V. T. , B. T. A. a N. T. T. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 9 T 15/2013, byli obvinění V. V. T. , B. T. A. a N. T. T. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „od večerních hodin dne 25. 4. 2013 do 20.55 hodin dne 28. 4. 2013, kdy byli zadrženi,v domě čp. .. v obci Ch. , okres P. , kraj V. , se společně, po dohodě, za pomoci rozsáhlé chemické instrumentace na speciálním zařízení uzpůsobeném k výrobě, podíleli na neoprávněné, ve velkém rozsahu organizovanou skupinou blíže dosud neustanovených osob prováděné výrobě psychotropní látky metamfetamin označovanou osobami drogově závislými jako pervitin, která je podle přílohy č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, psychotropní látkou zařazenou do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž tuto látku bez povolení vyráběli nejspíše z lékového přípravku CIRRUS obsahujícího pseudoefedrin, jež je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekurzory v Nařízení rady (ES) č. 111/2005 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, kdy na místě bylo zajištěno celkem nejméně 5.400 gramů hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), nejméně 5.600 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu, jenž obsahoval 4.200 gramů pseudoefedrinu, a 27 kusů tablet lékového přípravku CIRRUS, přičemž z těchto zajištěných výchozích látek, i s přihlédnutím k množství na místě přítomných surovin – chemikálií (plechové barely o objemu 25 litrů s obsahem toluenového čističe, skleněné lahve o objemu 1 litr s obsahem kyseliny chlorovodíkové – celkem 17 litrů, originálně uzavřené skleněné láhve o objemu 1 litr s obsahem kyseliny fosforečné – celkem 13 litrů, plastová nádoba originálně uzavřená s obsahem fosforu – celkem 3.5 kg, plastové nádoby a dózy originálně uzavřené s obsahem hydroxidu sodného – celkem 74,8 kg, plastové barely o objemu 50 litrů s obsahem toluenu – celkem 705 litrů, skleněné láhve originálně uzavřené s obsahem jódu – celkem 19,8 kg, plechový kanystr s obsahem acetonu – celkem 67 litrů), bylo možno vyrobit dalších celkem 4.800 gramů hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), t e d y c e l k e m se podíleli na výrobě 5,4 kg pervitinu v prodejní hodnotě nejméně 800 Kč za 1 gram, přičemž organizovaná skupina dosud neustanovených pachatelů měla za účelem distribuce v úmyslu vyrobit dalších 4.8 kg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), přičemž v důsledku policejního zásahu k výrobě psychotropní látky v tomto množství již nedošlo; prodejní hodnota látky zv. pervitin v celkovém množství nejméně 10,2 kg by představovala částku nejméně 8.160.000,- Kč, kdy náklady na výrobu tohoto množství drogy na vstupních surovinách činí 1.509.109,- Kč“ . Za tento trestný čin byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen obviněný V. V. T. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a obviněný B. T. A. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný N. T. T. byl za to odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněným dále uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v citovaném rozsudku blíže popsaných. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a všichni obvinění, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 12 To 33/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněných V. V. T. a B. T. A. a jmenovaného státního zástupce napadený rozsudek zrušil ohledně všech tří obviněných ve výrocích o uložených trestech a způsobu jejich výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nedotčeném výroku o vině výše popsaným zvlášť závažným zločinem odsoudil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku obviněného V. V. T. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, obviněného B. T. A. k trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a obviněného N. T. T. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Ostatní výroky napadeného rozsudku, tedy nejen výrok o vině, ale i výrok, jímž bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny. Podle §256 tr. ř. odvolací soud zároveň jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného N. T. T. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali dovolání všichni obvinění . Obviněný V. V. T. uplatnil prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Long Slámové dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl toho názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jelikož podle jeho názoru došlo k zamítnutí jeho opravného prostředku, ačkoli v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po podrobném popisu průběhu dosavadního trestního řízení obviněný v prvé řadě uvedl, že má za to, že z důkazu záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu provedených u soudu prvního stupně spolu s vydáním předmětných telefonů lze dovodit pouze to, že se po dobu tří dnů nacházel buď na místě činu, nebo poblíž něj. Tato skutečnost však nevypovídá nic o uskutečněném obsahu jeho údajného skutkového jednání a už vůbec o tom, kdo organizoval nebo řídil výrobu pervitinu na daném místě. Obdobně také oponoval závěru, že by se z DNA stop zajištěných na respirátorech dala dovodit jeho účast na výrobě pervitinu, když znalec o této stopě pouze konstatoval, že se jedná o stopu se smíšeným profilem a nelze pouze vyloučit, že by mohla být jeho. Současně podotkl, že nebylo nikde nikým a nijak prokázáno, že by to byl on, kdo manipuloval s krystalizujícím pervitinem. Akcentoval, že v obecné rovině zásadně nelze odůvodňovat jistotu jeho účasti na skutkovém jednání pouhými předpoklady či úvahami (s odkazem na nákup tyčového mixéru, noviny na místě činu, značný zápach aj.). V tomto směru uzavřel, že mu nebyla prokázána žádná účast na skutkovém jednání kladeném mu za vinu, kromě zmiňované přítomnosti na místě činu. Soud by měl v případě, kdy existují vedle sebe nejméně dvě možné varianty skutkového děje postupovat tak, že při hodnocení důkazů zvolí tu, jež je pro obviněného příznivější. Opačný postup by byl v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Pokračoval, že pokud soud prvního stupně na základě taktiky obhajoby či nespolupráce obviněných s orgány činnými v trestním řízení dovozoval jejich pravděpodobnou účast na trestném jednání a tím i jejich vinu, posunul tím dané trestní řízení do kvality tzv. nespravedlivého procesu. Vyjádřil se také k množství vyrobeného pervitinu a posudku znalce kpt. Ing. Šlejhara, který svými závěry podle jeho mínění prokazuje jeho obhajobu, avšak soud jej vyhodnotil zcela opačně. Je z něj patrno, že při započtení čistě teoretické možnosti výroby 3 kg drogy pervitin za tři dny, nemohli vyrobit (větší) množství pervitinu uvedeného ve výroku a ani se na výrobě podílet. Soud prvního stupně jemu a spoluobviněným v rozporu se zjištěnými skutečnostmi a při neexistenci důkazů přičítá výrobu většího množství drogy, když nebylo prokázáno, že by něco opravdu vyrobili a že by měli v úmyslu něco vyrábět v budoucnu. Výrok soudu je podle něj v extrémním nesouladu s tímto provedeným důkazem a znamená to i nesprávnou kvalifikaci jednání – za předpokladu, že by rozhodnutí o vině bylo správné. Jako zásadní dovolací námitku označil skutečnost, že skutek byl nesprávně podřazen pod soudem uplatněnou skutkovou podstatu trestného činu. Znak skutkové podstaty „podílení se na neoprávněné, ve velkém rozsahu organizovanou skupinou blíže dosud neustanovených osob prováděné výrobě psychotropní látky metamfetamin/pervitin“, podle jeho názoru nebyl v jeho případě naplněn ani prokázán. Jestliže se mělo jednat o organizovanou skupinu blíže dosud neustanovených osob, nelze ani dovozovat, že tyto osoby, o jejichž identitě a konkrétní činnosti není nic známo, byly skupinou osob, která by se vyznačovala „určitou hierarchií a rozdělením úloh pachatelů“, tedy vlastnostmi, které by „vedly ke schopnosti lépe, efektivněji a pro některé členy organizované skupiny i bezpečněji realizovat společensky vysoce škodlivou trestnou činnost“. Pouhou spekulací o možném vztahu obviněných k nezjištěným osobám, nepodloženou žádným důkazem, se podle jeho názoru jeví být závěr soudu, že muselo být všem obviněným zřejmé, že za výrobou těchto látek skutečně stojí organizovaná skupina pachatelů. Podle obviněného V. V. T. nebylo nijak prokázáno, že by obvinění cokoliv sami vyráběli a že by k takové činnosti přijímali nějaké pokyny nebo rozkazy od jiných osob. Dovodil, že znak organizované skupiny byl nesprávně právně vyhodnocen a v daném případě nedošlo k jeho naplnění, ani správnému vyjádření ve výroku rozsudku. Pokud jde o právní kvalifikaci podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nemohlo být cílem jejich (všech obviněných) činnosti získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu ve smyslu uvedeného ustanovení, neboť soud nesprávně stanovil cenu, za kterou se pervitin běžně prodává, když podle zjištění obviněného se aktuální cena v době skutkového jednání pohybovala v rozmezí 300.000 Kč až 400.000 Kč za kilogram pervitinu v nejlepší kvalitě. Obvinění tedy teoreticky mohli uvažovat maximálně o zisku 2.160.000 Kč, přičemž od tohoto zisku je nutno odečíst náklady na výrobu, které podle znaleckého posudku činily 1.509.109 Kč. Obvinění tedy mohli kalkulovat nanejvýše se ziskem 650.891 Kč. Prvoinstanční i druhoinstanční soud vycházel při výpočtu zcela chybně z konečné ceny pro konečného odběratele za jeden gram (navíc z ceny, která v uvedené době byla překonána a ve skutečnosti byla nižší) a nikoliv z ceny „velkoobchodní“. Nesprávné právní posouzení tedy podle obviněného vychází z nesprávné aplikace ceny maloobchodní, namísto ceny velkoobchodní, se kterou jedině mohlo být teoreticky počítáno. Konečnou cenu spotřebiteli totiž nelze zaměňovat s „prospěchem“ výrobce, který je nutno odvíjet od ceny velkoobchodní. Dále uvedl, že je v posuzovaném případě vyloučen pokus trestného činu, neboť podle výroku znalce se v dané varně jednalo o již ukončený proces a varna byla likvidována. Žádný důkaz neprokazuje, že by úmysl kohokoliv bezprostředně směřoval k dokonání trestného činu a právní posouzení bylo tedy učiněno nesprávně. Pokud měli odjet z místa činu, nemohli se podílet ani na činnosti skupiny z blíže neustanovených osob směřující k výrobě dalších 5,4 kg pervitinu. I za předpokladu, že by jim bylo přičteno též to, že měli v úmyslu získat pro sebe či jiného prodejní hodnotu pervitinu v celkovém množství 10,2 kg, byla by prodejní hodnota tohoto množství maximálně 4.080.000 Kč, od kterých by bylo nutno odečíst náklady na výrobu ve výši 1.509.109 Kč. Všichni obvinění tak mohli pro sebe či jiného získat finanční prospěch ve výši maximálně 2.571.000 Kč, který není prospěchem velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný také upozornil, že obdržel velmi vysoký trest, který není přiměřený spáchanému skutku. Podle jeho mínění nebyla v této souvislosti dostatečně hodnocena míra společenské škodlivosti. Soudy měly podle něj vycházet pouze z toho, co není v extrémním rozporu s provedenými důkazy a znaky skutkové podstaty v její kvalifikované části. I za předpokladu, že by obviněný měl účast na předmětném skutku, nelze mu přičítat výrobu více množství, než 3 kg, na což dopadá pouze §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Na základě shora uvedených důvodů obviněný V. V. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014, č. j. 12 To 33/2014-755, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 15. 1. 2014, č. j. 9 T 15/2013-589, a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný B. T. A. uplatnil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Čechovského dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně uvedl, že se ve svém podání dovolává extenzivního výkladu přípustnosti podřazení své argumentace pod výše specifikovaný dovolací důvod. V úvodu odůvodnění svého dovolání, při současném setrvání na stanovisku, že se vědomě žádné trestné činnosti nedopustil, polemizoval s kvalifikací daného jednání učiněnou obecnými soudy s tím, že v prvé řadě poukázal na prokázanou délku jeho pobytu (tři dny) v předmětné nemovitosti v souvislosti se závěrem znalce o hypotetickém množství vyrobené drogy za jeden den práce (při kvalitní organizaci práce lze v počtu tří osob vyrobit maximálně 1 kg drogy denně, spíše však daleko méně). Dovodil, že vzhledem k délce pobytu všech obviněných v nemovitosti, rozložení / nefunkčnosti výrobní linky v době zásahu policejního orgánu a absenci jakéhokoliv důkazu o jejich schopnostech v otázce výroby drog, nelze předpokládat, že by mohlo z jejich strany být vyrobeno více jak 1 – 1,5 kg drogy, spíše však méně. I pokud by se tedy se spoluobviněnými podílel na výrobě drogy, pak to muselo být v rozsahu daleko nižším, než je uvedeno v odsuzujícím rozsudku. Oponoval také právní kvalifikaci jejich jednání jako organizované skupiny. Spisový materiál totiž neobsahuje nic, čím by mohlo být dokázáno byť alespoň jeho vědomí o činnosti organizované skupiny. Uvedl, že v předmětné nemovitosti pobýval pouze tři dny, předtím se žádného protiprávního jednání nedopustil, žádná osobní ani telefonická komunikace se závadovými osobami nebyla zjištěna, nezískal od nikoho žádné finanční prostředky atd. Jeho participaci na činnosti organizované skupiny tak nelze dovodit. Pokračoval, že jeho obhajoba nebyla v průběhu hlavního líčení vyvrácena, naopak téměř veškeré provedené dokazování prokazuje hodnověrnost jeho výpovědi. Podle jeho mínění nebyly předloženy žádné důkazy, které by odůvodňovaly závěry soudu o jeho úmyslném páchání trestné činnosti, natož o jeho participaci na činnosti organizované skupiny. Jediným důkazem svědčícím o vině je jeho fyzická přítomnost po dobu necelých tří dnů v objektu, kde byla páchána trestná činnost a profil DNA na ochranné masce. To však vysvětlil tím, že masku používal vzhledem k zápachu, který byl v domě cítit po jejich příjezdu a v žádném případě z ní nemůže vyplývat, že by ji používal při výrobě pervitinu. Podle jeho názoru, s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost, nelze a priori předpokládat, že je osobou, která by měla automaticky rozpoznat zápach výroby pervitinu a být si tak při příjezdu vědoma toho, že zde byla, je či bude páchána trestná činnost. Ničeho závadového vůči němu nelze dovozovat ani z novin, kterými byly podloženy misky, ve kterých látka krystalizovala a vzhledem k tomu, že se na novinách nenalezly daktyloskopické či DNA stopy, je pravděpodobnější, že misky byly vypodloženy někým jiným. Soud tedy výrazně podcenil výpověď znalce z hlediska období, kdy byla či nebyla výroba pervitinu prováděna. To, kdy byla výroba drogy realizována, je zcela klíčové vzhledem k velmi omezené době tří dnů, kdy obviněný s dalšími osobami v předmětné nemovitosti pobýval. Nelze tak vyloučit, že výroba drogy probíhala před jeho příjezdem. Nesouhlasil dále s názorem soudu, že by z výpovědi v podstatě jediného svědka V. vyplývalo, že by se v předmětné nemovitosti v době posledních tří dnů před zásahem policie pohybovali pouze obvinění. Svědek V. totiž vypověděl, že do objektu nikdy nechodil, a tudíž o tom, kolik osob a kdy se v domě pohybuje, nemohl nic vědět. Obviněný též uvedl, že jeho vinu nelze dovozovat z toho, že detailněji nevypovídal k osobám organizátorů trestné činnosti, kterými s největší pravděpodobností byli ti, kdo jej do nemovitosti přivezli. Také je třeba zachovávat princip individualizace a nedovozovat vinu ostatních obviněných na základě skutečností spojených s obviněným V. V. T. , neboť jeho jednání mohlo být zcela samostatné bez vazby, či vědomí obviněných. Zásadní je podle něj to, že v době zásahu Policie ČR nebyl dům uzamčen a výrobní linka pervitinu byla rozložena a nefunkční, což jednoznačně potvrzuje jeho obhajobu o jeho najmutí na úklidové práce. Pouze do roviny spekulací se tak podle jeho mínění dostává závěr soudu, že linka byla demontována z důvodu plánovaného ukončení výroby dne 29. 4. 2013, jak údajně vyplývá z SMS zpráv. Lze tak shrnout, že z jeho strany nedošlo k naplnění žádné skutkové podstaty trestného činu. Na základě výše uvedeného obviněný B. T. A. navrhl, aby Nejvyšší soud výše specifikovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze a taktéž rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (pobočka v Táboře) zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvé instance, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný N. T. T. podal prostřednictvím obhájců Mgr. Petra Václavka a JUDr. Mario Hanáka dovolání do všech výroků o vině i trestu. V obou samostatných podáních odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku rovněž požádal o odložení vykonatelnosti rozhodnutí do meritorního projednání dovolání. V dovolání zpracovaném obhájcem Mgr. Petrem Václavkem uvedl, že se vědomě žádné trestné činnosti nedopustil. I kdyby bylo možno dovodit, že nějakým způsobem věděl o tom, že je páchána trestná činnost, což však popřel, je možno polemizovat s právní kvalifikací učiněnou obecnými soudy, a to zejména s ohledem na prokazatelnou délku jeho pobytu v nemovitosti a výpověď znalce k hypotetickému množství vyrobené drogy za jeden den práce. Kdyby se spolu se spoluobviněnými skutečně podílel na výrobě drogy, pak se tak muselo stát ve výrazně menším rozsahu, než ke kterému dospěl soud v odsuzujícím rozsudku, se všemi konsekvencemi z toho vyplývajícími. Soudy si byly uvedených pochybností vědomy, a proto se s nimi vypořádaly dvěma způsoby, z nichž ani jeden nepovažoval za korelující se zásadou in dubio pro reo. Soudy odkázaly na výrobu drogy z předpřipraveného polotovaru, o čem však ve spise absentují důkazy, a odsoudily všechny obviněné za podílnictví na neoprávněné výrobě metamfetaminu ve velkém rozsahu organizovanou skupinou blíže dosud neustanovených osob. S právní kvalifikací jednání obviněných jako organizované skupiny obviněný nesouhlasí, neboť spisový materiál neobsahuje ničeho, z čeho by bylo možné dovozovat jeho vědomí o činnosti organizované skupiny. Dále uvedl, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena, naopak provedené důkazy prokazují její hodnověrnost. Žádné důkazy neprokazují jeho úmyslné jednání. O tom nesvědčí žádné záznamy telekomunikačního provozu, stopy DNA, daktyloskopické stopy, žádné stopy na předmětech určených k výrobě pervitinu. Jediným důkazem svědčícím o jeho vině je jeho fyzická přítomnost po dobu necelých tří dnů v objektu, kde byla páchána trestná činnost. Jeho vinu nelze dovozovat ani z novin, kterými byly podloženy misky, ve kterých byla látka krystalizována. Kdo tyto misky podložil a kdy se tak stalo, není známo. Mohly být podloženy osobou, která obviněného na místo přivezla, což je pravděpodobnější verze, než že tak učinil obviněný, a to vzhledem k tomu, že se na miskách ani na novinách nenašly daktyloskopické nebo DNA stopy obviněného. Soud podcenil výpověď znalce z hlediska období, kdy byla či nebyla výroba prováděna, když nelze vyloučit, že výroba pervitinu probíhala před příjezdem obviněného. Pravděpodobnější verzí je podle něj to, že drogu vyráběly osoby od obviněných odlišné a na výpověď jediného svědka V. se v tomto smyslu nelze spolehnout. Nelze také skutečnosti týkající se jednoho z obviněných vztahovat i na ostatní z nich. Jednání obviněného V. V. T. , pokud se skutečně událo, jak vypověděl svědek V. , mohlo být zcela samostatné bez vědomí ostatních obviněných. Obviněný dovodil, že jeho verzi, že byl najat na úklidové práce, potvrzuje to, že dům nebyl v době zásahu Policie ČR zamčen a výrobní linka byla rozložena a nefunkční. O jeho manipulaci se špachtlí rovněž nejsou žádné důkazy a pro závěr o jeho vině jakoukoliv skutkovou podstatou trestného činu tedy nejsou důkazy. V dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Mario Hanákem obviněný N. T. T. uvedl, že soud odvolací, stejně jako soud nalézací chybně označil popsaný skutek jako skutek spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný se na projednávané trestné činnosti měl podílet pomocnými pracemi a i vrchní soud uvedl, že pokud se obviněný podílel na výrobě pervitinu, pak byla jeho účast víceméně náhodná. Podle obviněného je pak vyloučeno, aby náhodná pomoc byla úmyslnou pomocí, neboť si tyto dvě formy jednání protiřečí. Do jaké míry byla forma pomoci obviněného úmyslná a do jaké náhodná však Vrchní soud v Praze neuvedl a řádně neprokázal a omezil se pouze na konstatování, že se obviněný v objektu pohyboval a musel tedy o trestné činnosti vědět, a to aniž by se podrobněji zabýval tím, z jakého důvodu vyvozuje úmyslné jednání obviněného a v jakém rozsahu. Obviněný trvá na tom, že se na trestné činnosti nijak nepodílel, vůbec ne úmyslně. Podle názoru obviněného se jediným důkazem obou soudů stala fyzická účast obviněného v budově, kde byla trestná činnost páchána. Ze skutečnosti, že byl v místě, kde se droga nacházela, nelze podle obviněného vyvozovat to, že ji jednak mohl poznat a vědět o co se má jednat a jednak, že se na její výrobě měl podílet. Dále rozvedl argumenty totožné s těmi, jež byly obsaženy v písemném vyhotovení dovolání zpracovaném obhájcem Mgr. Petrem Václavkem. Soudy podle jeho názoru rozhodly bez dostatečných důkazů. I pokud by byla připuštěna jeho účast na výrobě drogy, muselo by se tak stát ve výrazně menším rozsahu než velkém. Obviněný také připomněl, že není dosud vyloučeno, že byl v postavení podřízenosti, čemuž odpovídá to, že neměl v držení své doklady. Právní hodnocení vrchního soudu je podle obviněného spekulativní a důkazy nepodložené. Vrchní soud dále nevzal v potaz zásady trestního řízení, zejména in dubio pro reo, či individualizace, když existují jasné pochyby o tom, jak se skutek stal. V závěru dovolání vypracovaného obhájcem Mgr. Petrem Václavkem obviněný N. T. T. navrhl, aby Nejvyšší soud výše specifikovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze a taktéž rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (pobočka v Táboře) zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu první instance, aby věc znovu projednal a rozhodl. V závěru dovolání vypracovaného obhájcem JUDr. Mário Hanákem pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám, a to tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu, případně podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k opětovnému projednání Vrchnímu soudu v Praze. K těmto dovoláním se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co shrnul obsah jednotlivých dovolání a vymezil podstatu uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, že řada námitek obviněných je v rozporu s výlučně hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde zejména o námitky založené na tvrzení, že soud dospěl k nesprávnému závěru, že cílem činnosti obviněných bylo získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, neboť soud nesprávně stanovil cenu, za kterou se pervitin běžně prodává. Shodně státní zástupce hodnotil námitky obviněných týkající se soudem zjištěného množství vyrobené drogy, jejich pachatelství na takovém činu (tvrzení, že pravděpodobnější verzí je to, že drogu vyráběly osoby třetí, od obviněných odlišné), nerespektování zásady in dubio pro reo a zásady individualizace, stejně jako tvrzení obviněných. Tyto námitky totiž ve svém souhrnu tvoří polemiku s prováděním a hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů ohledně skutečností popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupce dodal, že ve věci nelze dovodit extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a znaky skutkové podstaty v její kvalifikované části namítnutý obviněným V. V. T. Dokazování bylo soudy provedeno v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř. a důkazy jimi byly hodnoceny tak, jak stanoví §2 odst. 6 tr. ř., a to v souladu se zásadami formální logiky. Závěry ohledně skutkových zjištění tak plně korespondují s provedeným dokazováním. Nalézací soud pak dospěl k závěru o vině obviněných výše uvedenou právní kvalifikací, kterou odvolací soud považoval za přiléhavou. Za námitku obsahově naplňující uplatněný důvod dovolání považoval státní zástupce námitku všech obviněných, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byli uznáni vinnými, a to konkrétně „podílení se na neoprávněné, ve velkém rozsahu organizovanou skupinou blíže dosud neustanovených osob prováděné výrobě psychotropní látky metamfetamin/pervitin“, či tvrzení že z ničeho nevyplývá, že by obvinění o páchání trestné činnosti měli nějaké povědomí nebo že by dokonce páchali trestnou činnost úmyslně. Těmto námitkám obviněných však nepřisvědčil. Odkázal na závěr soudu prvého stupně, že obvinění po dohodě a za pomoci rozsáhlé chemické instrumentace na speciálním zařízení uzpůsobeném k výrobě se podíleli na neoprávněné výrobě psychotropní látky metamfetamin, a to ve velkém rozsahu organizovanou skupinou blíže dosud neustanovených osob. Dodal, že dotyčný soud v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně rozvedl, co jej k uvedenému závěru vedlo. Pachatelům muselo být podle soudu zřejmé i to, že v daném případě bylo cílem jejich činnosti získat pro organizovanou skupinu prospěch velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jenž je vyjádřen už jenom samotnou minimální částkou, za níž se jeden gram pervitinu prodává. K námitce obviněného N. T. T. o chybném označení popsaného skutku jako skutku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku státní zástupce konstatoval, že i těmito otázkami se krajský soud zabýval, když vysvětlil, že obvinění spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami jednali jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku, a to včetně jmenovaného obviněného, neboť jejich jednání zcela odpovídá tomu, co se podle ustálené judikatury v uvedeném smyslu tímto pojmem rozumí (viz například rozhodnutí č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). S těmito závěry se zcela ztotožnil. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Neshledal přitom důvod pro rozhodování o žádosti obviněného N. T. T. o odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 12 To 33/2014, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, naplňují (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemůže být ve vztahu k obviněnému V. V. T. , který jej uplatnil, dán již proto, že zde chybí základní podmínka tohoto dovolacího důvodu, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř. [nehledě na to, jmenovaný obviněný opřel dovolání o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ovšem jeho námitky nelze podřadit pod jím dále uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz níže)]. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky všech obviněných směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Obvinění totiž soudům nižších stupňů vytýkají v prvé řadě nesprávné hodnocení provedených důkazů (zvláště jejich vyjádření – výpovědí, znaleckého posudku znalce kpt. Ing. Šlejhara a výpovědi svědka J. V. ), nedodržení procesní zásady in dubio pro reo a nesprávná skutková zjištění (především stran jejich pachatelství na předmětném skutku, jejich vědomosti o rozhodných skutkových okolnostech, dále pak ohledně možného jimi vyrobeného množství metamfetaminu, jeho ceny i závěru, že cílem činu byl zisk ve shora uvedené výši). Obvinění polemizují se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přitom se zabývají hodnocením provedených důkazů a na základě toho prosazují vlastní – pro ně příznivější – verzi skutkového stavu věci. Především tvrdí, že se shora popsaného skutku nedopustili, a pokud by jim bylo protiprávní jednání prokázáno, pak se tak mělo stát ve výrazně menším rozsahu, co do množství vyrobeného metamfetaminu, ale také – viz dovolání obviněného V. V. T. – pokud jde o jeho cenu a zisk, který měl být činem dosažen. Namítají absenci skutkových okolností zakládajících znak, že čin spáchali jako členové organizované skupiny. Výhradně z uvedených skutkových a procesních námitek vyvozují závěr o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Svojí argumentací nevytýkají rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněnými ve skutečnosti spatřován primárně v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně zásadně nezasahuje. Učinit tak může pouze ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a jimi provedenými důkazy. Ve věci však tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními nebyl shledán. Jeho existence je dána zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Soudy obou stupňů si však byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí (zejména to platí pro rozhodnutí soudu prvního stupně) je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními. Lze tak konstatovat, že jejich rozhodnutí nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že především soud prvního stupně (jako soud nalézací), jehož skutkové a právní závěry ve výroku o vině odvolací soud shledal po provedeném přezkumu správnými, srozumitelně a logicky vyložil svůj hodnotící postup (v podrobnostech viz odůvodnění soudních rozhodnutí). Stran obhajobou (zejména obviněného V. V. T. ) uplatněné námitky o posunutí trestního řízení do kvality tzv. nespravedlivého procesu ze strany soudu prvého stupně, který vyjádřil v odůvodnění rozsudku úvahy, že „též mlčenlivost obžalovaných u hlavního líčení … a pasivní způsob obhajoby obžalovaných tváří v tvář hrozícímu mnohaletému trestu, svědčí o mnohém…“ Nejvyšší soud podotýká, že ze strany obhajoby je citovaná věta vytržena z celkového hodnocení případu jmenovaným soudem potud, že rozhodně nebyla podstatným (zásadním) důvodem odsuzujícího rozhodnutí. Závěr o vině obviněných byl založen na jiných skutečnostech plynoucích z ostatních provedených důkazů pečlivě hodnocených soudem prvního stupně jak samostatně, tak především ve vzájemných souvislostech (způsobem nekolidujícím s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.). Řízení jako celek tedy nepozbylo rysů spravedlivého procesu. Činí-li za této situace obvinění kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a právě z toho vyvozují vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Nad tento rámec však Nejvyšší soud považuje za vhodné stručněji zmínit následující skutečnosti. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá takový trestný čin jako člen organizované skupiny, ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, čímž jsou umocněny jeho škodlivé dopady pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. usnesení ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). V souvislosti s výše popsanými teoretickými hledisky nutno uvést, že soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů zjistily, že obvinění výrobu psychotropní látky prováděli v objektu, který již určitou dobu předtím pronajali jiné osoby (viz výpověď svědka J. V. ) a do něhož byli dovezeni, v objektu, v němž byla kompletní linka a suroviny na výrobu metamfetaminu (s tím korespondují také záznamy policie, která objekt monitorovala a z jejího zjištění vyplývá, že nejméně od 10. 4. 2013 byly do objektu přivezeny různými osobami vietnamské národnosti materiály jako zednické míchadlo, plastové nádoby a bedny s nezjištěným obsahem, jejichž obsah při přenášení cinkal a na obalech byl nápis kyselina ch). Již na pořízení surovin musela být vynaložena velmi vysoká částka přesahující 1,5 milion korun (viz znalecký posudek pplk. RNDr. Michaela Romana, CSc.), přičemž těmito prostředky zcela jistě obžalovaní nedisponovali. Daný stav dokresluje také fakt, že se svědek J. V. při dílčím zásobování setkával ještě s jinými lidmi, než byli obvinění. Přehlédnout nelze ani tu skutečnost, že obviněným byly ad hoc dány mobilní telefony (jak soud prvního stupně explicitně vyjádřil, na kontakt s vyšším článkem řízení). Soudy ve věci činné proto nepochybily, když z komplexu shora nastíněných skutečností a dalších skutečností rozvedených především v odůvodnění soudu prvního stupně učinily závěr, že obvinění byli členy organizované skupiny, která v obci Ch. realizovala výrobu metamfetaminu. Jednalo se totiž o sdružení více osob, v němž byla zjevně provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, jež mělo zjevně vnitřní hierarchickou strukturu a jehož činnost se tak vyznačovala plánovitostí a koordinovaností. Rozvedené skutečnosti (zvláště fakt, že obvinění výrobu prováděli utajeně, daleko od svých domovů, v objektu, který nezajistili, na místo byli přivezeni, byl přítomen konspirační způsob jednání, v objektu byla v místnostech, kde probíhala výroba, zatemněna okna, byla zde linka na výrobu metamfetaminu, byly použity nové věci, ad hoc dodané mobilní telefony na kontakt s vyšším článkem řízení, který jim předával potřebné věci na dálnici a nepřijel s nimi sám) současně dostatečně spolehlivě svědčí o tom, že obvinění nejen jednali popsaným způsobem jako členové organizované skupiny, ale že si toho byli vědomi a byli s tím rovněž srozuměni. Byl tedy naplněn znak spočívající v tom, že spáchali předmětný trestný čin jako členové organizované skupiny. Za tohoto stavu věci je třeba z hlediska trestní odpovědnosti každému z obviněných přičíst celý skutek (míra jejich individuálního zapojení do spáchání činu pak má a reálně také našla svůj výraz v právním následku trestného činu v podobě uloženého trestu). Soud prvního stupně sice ve skutkové větě výroku svého rozhodnutí svá zjištění stran uvedeného zákonného znaku vyjádřil poněkud stroze, spíše slovy zákona (trestního zákoníku), současně však je třeba zdůraznit, že patřičné skutkové a navazující právní závěry dostatečně rozvedl a vyložil v odůvodnění předmětného rozhodnutí. Ani v tomto směru tak nelze shledávat pochybení, pro něž by tento rozsudek nemohl obstát. Obstojí i závěr soudů nižších stupňů, podle něhož obvinění jednali spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku ( byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama ). Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (viz např. rozh. č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Vždy však spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli , jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Je-li v mezích těchto teoretických východisek posuzován soudy nižších stupňů zjištěný skutek, pak nevznikají pochybnosti, že jednali jako spolupachatelé, a to i s dalšími dosud neztotožněnými osobami. Tento závěr platí i ve vztahu k obviněnému N. T. T. , jakkoli odvolací soud označil jeho zapojení do činu jako víceméně náhodné. Podstatné totiž je, že tento obviněný se podle zjištění soudů úmyslně zapojil do činnosti ostatních pachatelů při vědomí rozhodných okolností a srozuměn s nimi (včetně své úlohy). Fakt, že jeho postavení bylo podle zjištění soudu prvního stupně podřízené a že se měl na výrobě metamfetaminu podílet spíše pomocnými pracemi, nemohl mít vliv na správnost závěru o jeho spolupachatelství. Opětovně je totiž třeba zdůraznit, že k naplnění tohoto znaku stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli , jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. „K pojmu spolupachatelství se jen vyžaduje vědomé spolupůsobení více osob se stejným úmyslem a za stejným cílem; nevyžaduje se, by každý ze spolupachatelů působil od počátku a měl účast při všech složkách společné trestné činnosti.“ (viz rozhodnutí č. Rt 3558/1929 Sb. rozh. NS – Vážný). Dále lze zmínit, že podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů (v rozhodné době platné a účinné právní úpravy – viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12) bylo „množství větší než malé“ u metamfetaminu stanoveno na množství „více než 2 gramy“ (podle aktuální úpravy vymezené stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, pak bylo množství stanoveno na „více než 1,5 gramu“). Se zřetelem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, bylo základem pro naplnění znaku velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, množství více než 2000 gramů jmenované psychotropní látky. Při soudy nižších stupňů učiněném skutkovém zjištění, především vzhledem k množství již vyrobeného metamfetaminu, ale také se zřetelem k ostatním okolnostech charakterizujícím spáchaný skutek, nelze mít pochyb o tom, že i zmíněný znak ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byl naplněn. K otázce znaku spáchání činu v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu ve smyslu znění §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je především třeba uvést, že k dokonání postačí, aby pachatel jednal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, ale nemusí tohoto prospěchu dosáhnout. Prospěchem velkého rozsahu se se zřetelem k ustanovení §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku rozumí částka nejméně 5.000.000 Kč. V dané věci bylo nutno pro stanovení celkové hodnoty prospěchu nepochybně započíst prodejní hodnotu již reálně vyrobeného metamfetamin, ale také se zřetelem ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, podle nichž byl zajištěn též hydrochlorid pseudoefedrinu, z něhož měla organizovaná skupina v úmyslu vyrobit za účelem distribuce další metamfetamin, výši prospěchu z prodeje metamfetaminu dosud nevyrobeného, tj. virtuálně existující drogy, samozřejmě při odpočtu nákladů na výrobu této drogy. Při zjištění ceny metamfetaminu soudem prvního stupně, které obstojí, je možné považovat za správný jeho závěr, že cílem předmětné trestné činnosti bylo získat pro zmíněnou organizovanou skupinu prospěch velkého rozsahu. Závěrem lze konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy nižších stupňů učinily po zhodnocení provedených důkazů, a přijatými právními závěry není extrémní nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). K námitce obviněného V. V. T. , že obdržel velmi vysoký trest, který není přiměřený spáchanému skutku je třeba konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť jej obviněný V. V. T. neuplatňuje, zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům a také vzhledem k tomu, že i vadnost výroku o trestu obviněný V. V. T. de facto vyvozuje ze skutkových (procesních) výhrad vůči výroku o vině, nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., podřadit. Nad tento rámec lze stručně dodat, že jmenovanému obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že každý dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání všech obviněných nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud v dovolání obviněný N. T. T. navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. ledna 2015 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/29/2015
Spisová značka:6 Tdo 1193/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1193.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Mimořádné opravné prostředky
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Omamné a psychotropní látky
Organizovaná skupina
Pokus trestného činu
Dotčené předpisy:§265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku
§283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku
§283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
§21 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 1286/15
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19